Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1302/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky VALC real estate, spol. s r.o., sídlem náměstí Svobody 702/9, Brno, zastoupené JUDr. PhDr. Jakubem Valcem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem náměstí Svobody 702/9, Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. února 2024 č. j. -344 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2023 č. j. -241, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a a) insolvenčního správce Zrůstek a partneři v.o.s., sídlem Arbesovo náměstí 257/7, Praha 5 - Smíchov, b) Statutárního města Brna, sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno, a c) KOMETA PS a.s. Brno, sídlem Sportovní 486/7, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výroků II. a III. v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně základních práv a svobod a dále a y a y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se vedlejší účastnice c) a stěžovatelka domáhaly vyslovení neplatnosti kupní smlouvy o prodeji nemovitého majetku z majetkové podstaty vedlejší účastnice c) (dlužnice) prodejem mimo dražbu. Smlouva byla uzavřena mezi vedlejším účastníkem a) jako prodávajícím a vedlejším účastníkem b) jako kupujícím. Krajský soud současně rozhodl, že vedlejší účastnice c) a stěžovatelka jsou společně a nerozdílně povinny nahradit náklady řízení v celkové výši 74 370 Kč.

3. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud"), který však rozsudek krajského soudu potvrdil. Současně rozhodl, že vedlejší účastnice c) a stěžovatelka jsou společně a nerozdílně povinny nahradit náklady odvolacího řízení v celkové výši 20 741,81 Kč.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v tom, že krajský soud i vrchní soud rozhodly o náhradě nákladů řízení v rozporu s doktrínou a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, neboť ji zavázaly k náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně s vedlejší účastnicí c). Tím se měly oba soudy dopustit nepřípustné libovůle a porušit tak stěžovatelčino právo na spravedlivý proces. Postupem soudů mělo zároveň dojít k neoprávněnému zásahu do jejího vlastnického práva.

5. Stěžovatelka odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, např. na jeho usnesení ze dne 9. 8. 2017 sp. zn. nebo usnesení ze dne 17. 2. 2000 sp. zn. , podle nichž v případě, že na žalované straně vystupuje více osob zavázaných společně a nerozdílně, mají v řízení postavení samostatných společníků podle , (dále jen " "). Soudy se tedy podle stěžovatelky odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tím, že ji a vedlejší účastnici c), které netvoří tzv. nerozlučné společenství ve smyslu , zavázaly k náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené a byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je v souladu s až 31 zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu . Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů a není jim instančně nadřízen ( y). Proto nepřezkoumává běžnou zákonnost a správnost napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posuzuje výhradně to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)].

8. V souvislosti s námitkami stěžovatelky proti způsobu, jakým krajský soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, Ústavní soud připomíná, že požadavek na vyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně práva podle se uplatní nejen při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti jako celku, ale i při posuzování jednotlivých námitek v ní uvedených. Materiálně nepřípustná je taková námitka obsažená v ústavní stížnosti, která nebyla uplatněna v předcházejícím řízení, ačkoli jejímu uplatnění nic nebránilo, a to způsobem, který by umožnil soudu ji obsahově posoudit [srov. nález ze dne 2. 8. 2022

sp. zn.

, bod 22].

9. Z odvolání stěžovatelky ze dne 22. 8. 2023 vyplývá, že proti společné a nerozdílné povinnosti k náhradě nákladů řízení před krajským soudem žádné námitky neuplatnila. Napadá-li tedy věcně výrok II. a III. napadeného rozsudku krajského soudu až nyní v ústavní stížnosti, jde o materiálně nepřípustnou námitku, kterou se Ústavní soud nemůže zabývat. Proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost pouze v rozsahu, ve kterém stěžovatelka napadá nesprávné určení nákladů odvolacího řízení. Na přípustnost ústavní stížnosti jako celku nemá tato skutečnost vliv.

10. Ústavní soud dále upozorňuje, že ústavněprávní rozměr obvykle neshledává ve věcech objektivně méně závažného významu, kterými se rozumí ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní. Činí tak z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, který není (kvalitativně) způsobilý založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 22. 3. 2022

sp. zn.

). Tato úvaha se projevuje i na zákonné úrovni např. omezením možnosti podat dovolání [ , potažmo odst. 1 písm. h) ]. Obdobně rezervovaně se nadto Ústavní soud staví i k přezkumu samotného rozhodování o náhradě nákladů řízení, které i za běžné situace podrobuje pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu (srov. např. nález ze dne 8. 3. 2023

sp. zn.

). Zásah Ústavního soudu v tzv. bagatelních věcech by byl na místě pouze v případech extrémního pochybení obecného soudu, zřetelně zasahujícího do základních práv stěžovatele [srov. např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89); usnesení ze dne 30. 9. 2019

sp. zn.

].

11. Pokud by vrchní soud neuložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení stěžovatelce a vedlejší účastnici c) společně a nerozdílně, nýbrž rovným dílem, byla by stěžovatelka povinna nahradit přibližně 10 tisíc Kč méně. V nyní posuzované věci tak lze výši nákladů odvolacího řízení považovat za bagatelní. Stěžovatelka přitom neuvedla žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že intenzita tvrzeného zásahu dosahuje ústavněprávní úrovně (např. z hlediska jejích majetkových poměrů). Vzhledem k bagatelní výši nákladů odvolacího řízení by tedy ani možné pochybení ze strany odvolacího soudu v této věci nemohlo představovat vadu, jejímž následkem je porušení ústavnosti (tzv. kvalifikovanou vadu), a tedy porušení základních práv stěžovatelky.

12. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů porušení základních práv stěžovatelky neshledal (viz bod 1 tohoto usnesení), a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2025

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu