Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2904/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti Zdenka Kašpara, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem, sídlem Anenská 8/8, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2024 č. j. -116, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2024 č. j. -90 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. září 2023 č. j. -54, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/18, Praha 2, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Základem posuzovaného případu je spor mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí o výši odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že stěžovatel se v režimu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou civilního řízení ve výši 360 825 Kč s příslušenstvím. Vedlejší účastnice řízení stěžovateli vyplatila odškodnění 149 175 Kč. Stěžovatel však trval na přiznání vyšší částky.

3. Obvodní soud pro Prahu 2 přiznal žalobci z titulu zadostiučinění dalších 43 350 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Městský soud v Praze k odvolání změnil prvostupňový rozsudek pouze co do úroků z prodlení a ve zbytku jej potvrdil. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatele odmítl.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že obecné soudy porušily jeho právo na soudní ochranu ve smyslu y základních práva a svobod (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle y a právo na pokojné užívání majetku podle Dodatkového protokolu k Úmluvě. Jeho ústavněprávní argumentaci lze stručně shrnout tak, že obecné soudy zdůvodnily napadená rozhodnutí nesprávně, nedostatečně a nepřesvědčivě. Nejvyšší soud údajně odmítl stěžovatelovo dovolání svévolně. Při hodnocení celkové délky posuzovaného řízení podle stěžovatele nevzal v potaz individuální okolnosti případu a nezvážil problém vadného zatížení stěžovatele důkazním břemenem v původním posuzovaném řízení, které trpělo průtahy. Nejvyšší soud údajně nesprávně a svévolně posoudil také kritéria složitosti řízení a počtu zapojených stupňů soudní soustavy.

5. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti zásadně nepřezkoumává konkrétní výši odškodnění za průtahy v řízení. Ústavní soud se zabývá toliko tím, zda obecný soud při posuzování existence předpokladů vzniku odpovědnosti a při stanovení přiměřeného zadostiučinění vycházel z pravidel a zda své závěry řádně, srozumitelně a logicky odůvodnil. Do samotného zhodnocení konkrétních okolností případu zásadně nevstupuje, nejsou-li příslušné závěry soudů extrémní, vymykající se zcela smyslu a účelu dané právní úpravy (nález ze dne 28. února 2024

sp. zn.

, bod 19).

7. K takovým extrémním vadám v nyní posuzovaném případu nedošlo. Obecné soudy na příklad aplikovaly kritéria obsažená v a navazující judikatuře Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Ani jejich závěry týkající se kritéria celkové délky řízení, složitosti řízení a postupu orgánů veřejné moci Ústavní soud neshledal extrémními ani zcela se vymykajícími smyslu a účelu právní úpravy. Obecné soudy svůj postup řádně, srozumitelně a logicky odůvodnily. Také Nejvyšší soud dostatečným způsobem odůvodnil svůj závěr o nepřípustnosti dovolání. Stěžovatelova ústavní stížnost v podstatě představuje pouhé pokračování v polemice s posouzením ze strany obecných soudů. Skutečnost, že stěžovatel s hodnocením ze strany Nejvyššího soudu nesouhlasí, ještě nečiní jeho námitky opodstatněnými. Usnesení Nejvyššího soudu neobsahuje vady dosahující ústavního rozměru, které by opravňovaly kasační zásah Ústavního soudu (usnesení ze dne 19. listopadu 2014

sp. zn.

, bod 6).

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení stěžovatelových základních práv.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu