Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 416/25

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti obchodní korporace CEDES Group s. r. o., sídlem Polní 2305, Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, zastoupené JUDr. Bc. Pavlem Martiníkem, Ph.D., advokátem, sídlem Uruguayská 380/17, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2024 č. j. -93, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, spojené s návrhem na zrušení a 7 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na přístup k soudu zaručené d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i princip rovnosti účastníků řízení podle y, a že jím bylo zasaženo do jejího práva vlastnit majetek ve smyslu y.

2. Spolu s ústavní stížností podává stěžovatelka (in eventum) návrh na zrušení a 7 ( ).

3. Dále pak navrhuje, aby Ústavní soud uložil účastníkovi řízení nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem.

4. Napadeným usnesením vyslovil Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") souhlas s tím, aby insolvenční správkyně po odečtení nákladů na zpeněžení, nákladů spojených se správou majetkové podstaty a odměny insolvenční správkyně uspokojila pohledávku zajištěného věřitele (č. 35) JUDr. Jaroslava Beneše v části zajištěné pohledávky P31 částkou 3 996 199,31 Kč z úhrady pohledávky tohoto věřitele - zajišťovacího převodu práva ze dne 1. 4. 2019 pohledávkou plynoucí ze Smlouvy o dílo č. 20180430, uzavřené mezi obchodními korporacemi J. Hradecký s. r. o. a dlužnicí Pivovar Pražan, s. r. o. (výrok I), insolvenční správkyni uložil provést uspokojení zajištěné pohledávky, zapsat do upraveného seznamu přihlášek ke každé zajištěné pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena a jaká zbývající část se vypořádá při rozvrhu, a podat soudu písemnou zprávu o provedení uspokojení (výrok II) a povolil vyplacení zálohy na odměnu insolvenční správkyně ve výši 266 830,65 Kč (výrok III). V poučení tohoto usnesení městský soud uvedl, že proti výroku I a III může podat odvolání dlužník, zajištěný věřitel a insolvenční správce a že proti výroku II není odvolání přípustné.

5. V ústavní stížnosti stěžovatelka mimo jiné uvádí, že i když proti napadenému usnesení podala odvolání, z procesní opatrnosti podává i ústavní stížnost, neboť z rozhodovací praxe Ústavního soudu plyne, že za poslední prostředek k ochraně práva nelze považovat nepřípustné odvolání. Má však za to, že odvolání je přípustné, že jí svědčí aktivní legitimace a že jsou splněny i ostatní podmínky řízení. Skutečnost, že stěžovatelka odvolání podala a že o něm nebylo dosud rozhodnuto, je patrna také z insolvenčního rejstříku.

6. Ústavní soud i s ohledem na tuto skutečnost nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení ( a 2 ), načež dospěl k závěru, že ústavní stížnost není podle přípustná.

7. Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita, podle níž podání ústavní stížnosti připadá v úvahu až tehdy, jestliže všechny ostatní dostupné právní prostředky ochrany základních práv či svobod stěžovatele selžou. Souběžné podávání (řádného či mimořádného) prostředku a ústavní stížnosti není proto namístě, navíc takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2011

sp. zn.

či ze dne 10. 2. 2011

sp. zn.

]. Probíhá-li tedy nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci se může stěžovatel domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod, naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím příslušného soudu o podaném opravném prostředku, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí o něm, zbytečně (a v rozporu s y) by tím prodlužoval své řízení.

8. Nebude-li stěžovatelka v soudním řízení úspěšná, nic jí pak nebrání v podání ústavní stížnosti nové, v níž může zohlednit rovněž jeho průběh a výsledky. Poukazuje-li na možnost zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti proti nyní napadenému usnesení pro případ, že by odvolání nebylo shledáno přípustným, Ústavní soud není oprávněn odmítnout případnou novou ústavní stížnost stěžovatelky proti nyní napadenému usnesení pro opožděnost, neboť to by takový postup kolidoval s y (tzv. denegatio iustitiae); shledá-li nyní ústavní stížnost "předčasnou", není oprávněn posléze konstatovat, že pozdější ústavní stížnost je opožděná, což ostatně plyne z ustálené judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

10. Domáhá-li se stěžovatelka zrušení a 7 , takový návrh lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě použití napadeného právního předpisu či jeho jednotlivého ustanovení, a proto - jakožto návrh akcesorický - sdílí osud ústavní stížnosti ( ve spojení s ). Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona [srov. např. usnesení ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

(U 22/4 SbNU 351)].

11. Ústavní soud proto návrh na zrušení výše uvedeného zákonného ustanovení odmítl podle ve spojení s .

12. S ohledem na výsledek tohoto řízení Ústavní soud nemohl uložit účastníkovi řízení, aby stěžovatelce nahradil náklady řízení před Ústavním soudem ( a 4 ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2025

Jan Svatoň v. r.

soudce zpravodaj