Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3064/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Neckaře, zastoupeného Mgr. Emilem Poulem, advokátem, sídlem Nádražní 238/7, Vyškov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2024, č. j. -65, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2024, č. j. -89, rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 5. 2022, č. j. MPSV-2022/28437-421/1, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajská pobočka v Brně ze dne 2. 11. 2021, č. e. VYA-1042/2020-V7, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Brně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí

1. Úřad práce České republiky - krajská pobočka v Brně ("úřad práce") vyřadil napadeným rozhodnutím stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání, Ministerstvo práce a sociálních věcí ("ministerstvo") jako nadřízený správní orgán zamítlo stěžovatelovo odvolání. Stěžovatel se proti rozhodnutí ministerstva bránil žalobou, kterou napadeným rozhodnutím zamítl Krajský soud v Brně ("krajský soud"). Nejvyšší správní soud poté zamítl kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou.

2. Správní soudy stejně jako před nimi správní orgány dospěly k závěru, že stěžovatel naplnil důvody pro vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání stanovené v a , o zaměstnanosti, neboť zmařil prostředkování zaměstnání, a tím bez vážného důvodu mařil součinnost s úřadem práce. Úřad práce zprostředkoval stěžovateli vhodné zaměstnání, a to zcela v souladu s jeho zdravotním omezením, stěžovatel však nejednal tak, aby zaměstnání získal. Měl zájem pouze o osmihodinové pracovní směny, o dvanáctihodinové směny, které byly u příslušného zaměstnavatele k dispozici, zájem neměl.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel namítá, že vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, které způsobilo zásadní zhoršení jeho životní situace, je nepřiměřené k míře závažnosti jednání stěžovatele. Stěžovatel dále namítá neúplně zjištěný skutkový stav a nezohlednění individuálních okolností případu. Úřad práce také neprokázal, že by stěžovatele dostatečně poučil, že k jeho požadavkům nemusí být při nabízení zaměstnání přihlíženo, ani o následcích trvání na jiné než nabízené směnnosti jinak vhodného zaměstnání.

4. Z uvedených důvodů se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, a to pro porušení základních práv zaručených a d.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu . Usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti z tohoto důvodu musí být stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.

6. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v soudním řízení správním či ve správním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jejich věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí správních orgánů a soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydanými) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

7. Stěžovatel předkládá Ústavnímu soudu na jednu stranu tytéž námitky, se kterými se již dříve vypořádaly správní soudy, na stranu druhou pak vznáší námitky, které - jak vyplynulo z napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu - uplatnil poprvé teprve v kasační stížnosti. Oproti tvrzení stěžovatele (viz výše bod 3) je z odůvodnění napadených rozhodnutí zjevné, že správní orgány na individuální okolnosti případu reagovaly. I proto vyzvaly stěžovatele, aby doložil tvrzené důvody k nutnému omezení délky pracovní doby. Této povinnosti stěžovatel nedostál, resp. přímo odmítl doložit nezbytnost péče o sestru a úřadu práce poskytl pouze své čestné prohlášení. Ústavní soud přitom souhlasí, že odvolávání se stěžovatele na lékařské tajemství nebo ochranu osobních údajů svědčí pouze o účelovosti jeho postupu. V tomto kontextu je proto nutné hodnotit nezájem stěžovatele o dvanáctihodinové pracovní směny jako nedůvodné neprojevení účinné součinnosti k získání nabízeného vhodného zaměstnání. Následek ve formě vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání pak nelze považovat za nepřiměřený.

8. Jde-li o námitku nedostatečného poučení ze strany úřadu práce, pak jde o námitku nepřípustnou. Ústavní soud připomíná, že požadavek na vyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně práva ( ) se uplatní nejen při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti jako celku, ale i při posuzování každé jednotlivé námitky v ní uplatněné. To znamená, že nepřípustná je taková námitka v ústavní stížnosti, která nebyla uplatněna v předcházejícím řízení způsobem, který by ji umožnil soudu obsahově posoudit. To nastalo i v nyní posuzované věci, neboť předmětnou námitku stěžovatel uplatnil až v kasační stížnosti, závěr Nejvyššího správního soudu o nepřípustnosti této argumentace přitom stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nezpochybnil.

9. Ústavní soud proto uzavírá, že k závěrům Nejvyššího správního soudu, krajského soudu ani správních orgánů nemá žádných ústavněprávních výhrad, při jejich rozhodování současně neshledal pochybení, které by bylo možné vyhodnotit jako zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Nejvyšší správní soud stěžovateli srozumitelně vysvětlil, proč není kasační stížnost důvodná, oba správní soudy svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, zabývaly se přitom převážně identickými námitkami, které stěžovatel uplatnil i nyní v ústavní stížnosti. Argumentace stěžovatele je tedy zjevně pouze opakující se polemikou se závěry správních soudů.

10. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2025

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu