Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3015/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti P. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem Soukenická 1090/14, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2024 č. j. -194, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2023 č. j. -177 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. listopadu 2022 č. j. -152, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a prof. MUDr. Jiřího Rabocha, DrSc. a PhDr. Karla Netíka, CSc., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhal po vedlejších účastnících vydání dokumentace (podrobně uvedené ve výrocích I. a II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2), související s vypracováním znaleckého posudku, který se týkal duševního stavu stěžovatele jakožto osoby obviněné z vraždy.

2. Obvodní soud žalobu zamítl. Uvedl, že žalovaní znalci nemají zákonnou povinnost požadovanou dokumentaci vydat, jelikož to přímo vylučuje ustanovení § 65 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách. Znalci navíc dokumentaci již ani nemají k dispozici.

3. Městský soud v Praze následně rozsudek obvodního soudu ve výroku potvrdil. Korigoval však jeho odůvodnění a poukázal na to, že znalci stěžovateli neposkytovali zdravotní službu ve smyslu zákona o zdravotních službách. Požadovaná dokumentace tedy vůbec není zdravotnickou dokumentací, kterou by znalci byli povinni uchovávat a vydat. Pro úplnost městský soud dodal, že nejde o informace ve smyslu Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, č. 96/2001 Sb. m. s. (dále jen "Úmluva"), na jejíž čl. 10 odst. 2 stěžovatel poukazoval, a který zní: "Každý je oprávněn znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním stavu. Nicméně přání každého nebýt takto informován je nutno respektovat."

4. Nejvyšší soud nakonec zamítl dovolání stěžovatele jako nedůvodné. Podrobně nejprve rozebral, z jakých důvodů se na posuzovaný případ nemůže přímo aplikovat čl. 10 Úmluvy. Z tohoto ustanovení totiž jednoznačně nevyplývají práva a povinnosti, kterých se stěžovatel domáhá, a současně mezi tímto ustanovením a vnitrostátní úpravou není rozpor. Předpoklady pro přímou aplikovatelnost čl. 10 Úmluvy v případě stěžovatele tedy nejsou splněny. Nejvyšší soud znovu poukázal na to, že zpracování znaleckého posudku podle zákona o znalcích a tlumočnících neprovázela v rozhodné době povinnost shromažďovat a uchovávat informace nad rámec samotného posudku. S tímto posudkem a jeho obsahem byl přitom stěžovatel seznámen. Posuzovaná osoba nemá právo na vydání veškerých podkladů sloužících ke zpracování znaleckého posudku. Ani Úmluva nezakládá zcela neomezené právo člověka na jakékoli informace o jeho zdravotním stavu.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí porušení jeho základních práv podle Úmluvy a d. Z Úmluvy podle stěžovatele jasně plyne, že každý je oprávněn znát veškeré informace o svém zdravotním stavu bez ohledu na to, jaká osoba je shromáždila a z jakého titulu. Informace o zdravotním stavu přitom zahrnují nejen diagnostické závěry, ale i veškeré záznamy o jednotlivých vyšetřeních. Každý jiný výklad je rozporný s Úmluvou. Shromažďovanými informacemi ve smyslu Úmluvy je třeba rozumět i informace o zdravotním stavu sesbírané za účelem zpracování znaleckého posudku.

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Obecné soudy se s žalobou stěžovatele vypořádaly v souladu s ústavním pořádkem. Všem námitkám stěžovatele se obecné soudy patřičně věnovaly, a to včetně Nejvyššího soudu, který dovolání shledal přípustným a věcně se jím zabýval. Ústavní soud tedy jen stručně konstatuje, že se ztotožňuje s argumentací obecných soudů v tom směru, že čl. 10 odst. 2 Úmluvy není na případ stěžovatele přímo aplikovatelný.

7. Navíc, právo na informace shromažďované o zdravotním stavu skutečně nelze chápat extenzivně. Za důležité považuje Ústavní soud ve shodě s obecnými soudy to, že stěžovatel byl seznámen s obsahem znaleckého posudku, tedy tím, co skutečně vypovídalo o jeho zdravotním stavu. Obecné soudy (resp. městský soud a Nejvyšší soud) v napadených rozhodnutích správně poukázaly na to, že stěžovatelem požadované y nejsou zdravotnickou dokumentací, k níž by se vztahovaly podrobnější zákonné povinnosti z hlediska sběru a uchovávání určitého rozsahu informací. Jednalo se totiž zejména o různé pomocné či průběžné údaje, které však samy o sobě nejsou shromažďovanými informacemi o zdravotním stavu ve smyslu Úmluvy, ani zákona. Jak na to upozornil rovněž Nejvyšší soud, pojem shromažďovaných informací předpokládá, že jsou určitým způsobem uchovávány, jako je tomu třeba v případě zdravotnické dokumentace, o kterou se však zde nejednalo.

8. Lze tedy shrnout, že stěžovatelem požadované podklady, údaje, pracovní poznámky atp. nebyli znalci v rozhodné době povinni shromažďovat a uchovávat (a tedy ani vydat) podle , o znalcích a tlumočnících. Taková přímá povinnost pro ně neplyne ani z Úmluvy. Jednoduše řečeno, není-li nic shromažďováno a uchováváno, není ani jaké shromažďované informace podle Úmluvy žádat.

9. Ústavní soud tak s ohledem na výše uvedené odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2025

Tomáš Langášek

předseda senátu