Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 194/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, proti výrokům II. a III. rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. listopadu 2024 č. j. -57, za účasti Okresního soudu v České Lípě, jako účastníka řízení, a Ing. Pavla Haška, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví označených výroků napadeného rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle a 4, , , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Z ústavní stížnosti, jejího doplnění a příloh vyplývá, že stěžovatelka je vlastníkem pozemků parc. č. X1, X2, X3, X4 a p. č. st. X5, vše v k. ú. D., obec Ch. Na p. č. st. X5 se nachází budova bez č. p./č. e. zapsaná v katastru nemovitostí, která je v podílovém spoluvlastnictví vedlejšího účastníka řízení a další osoby. Stěžovatelka se žalobou podanou k Okresnímu soudu v České Lípě (dále jen "okresní soud") domáhala po vedlejším účastníkovi řízení vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 140 Kč za užívání pozemků v jejím vlastnictví za období od 1. 1. 2016 do 28. 4. 2024.

3. V průběhu řízení před okresním soudem vzala stěžovatelka žalobu zpět co do částky 5 421 Kč. Okresní soud napadeným rozsudkem zastavil řízení pro částku 5 421 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu stěžovatelky pro částku 2 719 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud zamítl nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku p. č. st. X5 a pozemků parc. č. X1, X2 a X3 v souladu s , . K pozemku parc. č. X4 konstatoval, že je přístupovou komunikací ke stavbě na p. č. st. X5, pročež plní funkci veřejné přístupové komunikace a stěžovatelka se nemůže domáhat plnění za jeho užívání po vedlejším účastníkovi řízení.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka namítá, že vedlejší účastník řízení si musel být vědom toho, že není vlastníkem pozemků, užívá je bez právního důvodu, a že tím působí stěžovatelce újmu. Jednání vedlejšího účastníka řízení tak bylo úmyslně nepoctivé (nemorální). K pozemku p. č. st. X5 tvrdí, že požadavku vedlejšího účastníka řízení na převod pozemků parc. č. X3 a p. č. st. X5 nevyhověla z důvodu nesplnění podmínky podle , o majetku státu, tj. jeho bezdlužnosti vůči stěžovatelce. K pozemku parc. č. X4 tvrdí, že se okresní soud nezabýval tím, zda jsou v posuzované věci naplněny jednotlivé judikaturně stanovené znaky účelové komunikace. Dále namítá, že úhradu za užívaní pozemků parc. č. X1, X2 a X3 požaduje, neboť je vedlejší účastník řízení užíval k zemědělským účelům (pasení skotu), přičemž tato skutečnost nebyla mezi účastníky řízení sporná. Proto považuje za nelogický a rozporný závěr okresního soudu, že výkon práva stěžovatelky je v rozporu s dobrými mravy, když stát se o pozemky nestará a neobhospodařuje, což namísto něj činí vedlejší účastník řízení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka jedná v souladu s . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

7. V posuzované věci jde celkem o částku ve výši 2 719 Kč s příslušenstvím. Zákonná úprava v váže přípustnost opravných prostředků na určitou minimální výši předmětu sporu [srov. či ]. Bylo by pak proti logice těchto omezení, pokud by se přezkum rozhodnutí, proti nimž nejsou řádné či mimořádné opravné prostředky s ohledem na bagatelnost předmětu sporu přípustné, pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Podobně koneckonců k těmto sporům přistupuje i Evropský soud pro lidská práva [viz písm. b) Úmluvy; v praxi pak např. rozhodnutí ve věci Kiousi proti Řecku ze dne 20. 9. 2011 č. 52036/09].

8. Právní hranice bagatelnosti nemusí být vždy určující s ohledem na kvalitativní stránku věci. Pro zásah Ústavního soudu by však v takovém případě musely být dány výjimečné důvody, zejména pokud by zásah do ústavního práva byl natolik intenzivní, že by kolidoval s jeho samotnou podstatou a smyslem [nález ze dne 19. 1. 2016

sp. zn.

(N 11/80 SbNU 139), bod 20]. Takové významné okolnosti Ústavní soud v posuzované věci neshledal a ani stěžovatelka sama neuvádí, proč věc přes bagatelnost částky vyvolává v její právní sféře ústavněprávně relevantní újmu.

9. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky, proto z uvedených důvodů její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu