Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2523/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Pavly Kňávové, zastoupené JUDr. Martinem Halahijou, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, Brno - Černá Pole, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. června 2024 č. j. -163 a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. dubna 2024 č. j. -152, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, na právní pomoc i vlastnické právo.

2. V ústavní stížnosti stěžovatelka současně navrhuje, aby Ústavní soud podle rozhodl, že náklady na její zastoupení v řízení před Ústavním soudem zaplatí stát.

3. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") sp. zn. se podává, že uvedený soud napadeným usnesením rozhodl, že se stěžovatelce nepřiznává osvobození od soudních poplatků a že se její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítá. Důvodem bylo, že majetkové poměry s ohledem na zjištěné skutečnosti, zejména na rozsáhlé vlastnictví nemovitých věcí, nelze hodnotit jako nepříznivé, takže nebyly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a tudíž ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů [ , , , (dále jen " ")].

4. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") je však shledal věcně správným, a proto je podle napadeným usnesením potvrdil. Vyšel z toho, že stěžovatelka podle ocenění realitní kanceláře vlastní nemovitý majetek v hodnotě jednotek miliónů korun, resp. podle ocenění některých pozemků jako stavebních na základě cenových map v hodnotě desítek miliónů korun. K tomu doplnil, že sice stěžovatelka neuvedla, jakou konkrétní částku hodlá jako náhradu škody na statutárním městu Olomouc požadovat, ovšem i kdyby tuto škodu měl představovat celý zmařený developerský projekt v uváděné hodnotě 40 mil. Kč, pak by soudní poplatek činil 2 mil. Kč a ten je stěžovatelka s to uhradit.

II.

Stěžovatelčina argumentace

5. Stěžovatelka tvrdí, že není schopna uhradit soudní poplatek, přičemž vytýká obecným soudům, že se nezabývaly "objektivizací" hodnoty jejího majetku, s tím, že se nemohou spokojit s odhadem ceny nemovitých věcí na základě jedné ze tří oslovených realitních kanceláří, a že nepřihlédly k uspořádání majetkových vztahů a nezabývaly se faktickou nemožností dispozice s nemovitými věcmi.

6. Závěry okresního soudu stěžovatelka označuje za nepřezkoumatelné a překvapivé. V této souvislosti argumentuje, že konstatoval-li uvedený soud, že neprokázala své majetkové poměry, protiřečí si ve zhodnocení důkazních prostředků a jejích tvrzení, neboť zjistil, že je vedena na úřadu práce bez příjmu jako uchazečka o zaměstnání. Uvedla přitom veškeré nemovitosti, které jsou takřka bez hodnoty, jakož i to, že je poživatelkou příspěvku na bydlení ve výši 5 181 Kč. Vytýká mu, že se nevypořádal s důkazy navrženými k prokázání jejích tvrzení o hodnotě a (ne)prodejnosti nemovitých věcí, konkrétně posudkem realitní kanceláře Czech Trend založeným ve spise. Postup krajského soudu při objektivizaci tržních hodnot na základě cenových map vybočil z ustálené praxe, nadto je zde podle stěžovatelky rozdíl mezi danou hodnotou a operativní výší aktiv. I kdyby svůj majetek prodala, nestihla by to v soudem stanovené lhůtě.

7. Dále stěžovatelka upozorňuje na to, že kdyby prodala pozemky, nebude o čem se v soudním řízení soudit. Cílem řízení je postihnout jednání úředních osob (či samosprávného orgánu), aby jeho předmět mohl být využit k developerskému projektu, a jakýkoliv kladný výsledek budoucího řízení by tak nebyl vykonatelný. Soudy také musí zohlednit další náklady řízení, nikoliv jen soudní poplatek. V této souvislosti poukazuje na to, že se účastní blíže označených správních a občanskoprávních řízení, jakož i trestních řízení, která jsou spojena s projednávanou věcí a na to, že nemovité věci nabyla v restituci.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána napadená soudní rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu obecných soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

10. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že rozhodování o osvobození od soudních poplatků a o souvisejícím ustanovení zástupce z řad advokátů je doménou obecných soudů, přičemž s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů mu zásadně nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry. Ústavní soud proto otevřel tuto problematiku věcnému posouzení pouze výjimečně, a to buď v případech týkajících se velmi specifických otázek, v případech, v nichž došlo ke svévolnému výkladu a aplikaci příslušných ustanovení ze strany obecných soudů, například nerespektováním kogentní normy či interpretací v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nebo když v rozhodnutích absentovalo řádné odůvodnění, ze kterého by bylo zřejmé, jaká kritéria či hlediska pokládal soud v projednávané věci za stěžejní (srov. usnesení ze dne 24. 11. 2015

sp. zn.

, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). K tomuto však v projednávané věci nedošlo.

11. Obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovatelka není nemajetná, neboť má ve svém vlastnictví nemovitý majetek v řádu miliónů až desítek miliónů korun, který dostatečně postačuje k úhradě soudního poplatku. Stěžovatelka namítá, že usnesení okresního soudu je tzv. nepřezkoumatelné, že obecné soudy hodnotu jejího majetku nezjistily správně, a také že nezohlednily, že tento majetek není disponibilní, a že i kdyby ho zpeněžila, nemohla by vedení sporu financovat a rozhodnutí v něm vydané by nebylo možné vykonat.

12. Ústavní soud předně připomíná, že předmětem ústavněprávního přezkumu je soudní řízení a v něm vydaná soudní rozhodnutí jako jeden celek. Z napadených soudních rozhodnutí je přitom patrno, že obecné soudy zkoumaly stěžovatelčiny majetkové poměry, a to ve vztahu k možné maximální výši soudního poplatku, přičemž dospěly k dostatečně odůvodněnému závěru, že stěžovatelka je schopna soudní poplatek uhradit, a to i při ocenění jejího nemovitého majetku, které by nebylo postaveno na cenových mapách (podle kterého je tato hodnota podstatně vyšší). Vadou spočívající v tzv. nepřezkoumatelnosti tedy napadená soudní rozhodnutí stižena nejsou. Možno dodat, že i okresní soud založil své rozhodnutí na stěžovatelčině "rozsáhlém vlastnictví nemovitostí".

13. Namítá-li stěžovatelka, že krajský soud nesprávně posoudil hodnotu jí (spolu)vlastněných nemovitých věcí, z napadeného usnesení je patrno, jaké skutečnosti uvedený soud považoval z relevantní (tj. ocenění realitní kanceláře Orca a cenové mapy). Poukazuje-li stěžovatelka na potvrzení realitní kanceláře Czech Trend s. r. o., podle kterého tam uvedené, stěžovatelkou (spolu)vlastněné pozemky nemají "tržní hodnotu", a jsou tudíž neprodejné, jde o námitku nesprávného hodnocení důkazů. Podle ustálené judikatury však Ústavnímu soudu nepřísluší "přehodnocovat" hodnocení důkazů, a to ani v případě, že by se s ním neztotožnil; k zásahu do tohoto hodnotícího procesu by byl oprávněn za předpokladu, že by skutkové závěry byly tzv. extrémním rozporu s provedenými důkazy, tj. že by zjevně neměly žádnou oporu v provedených důkazech anebo by s nimi byly dokonce v rozporu, k čemuž zpravidla dochází v důsledku evidentní věcné chyby nebo vadné logické úvahy. K tomu však v posuzované věci nedošlo. Pozemek sice může mít nulovou (či zápornou) hodnotu např. z důvodu ekologické zátěže, nicméně v tomto ohledu stěžovatelka nic relevantního neuvedla, přičemž obdobné pozemky (či podíl na nich) jsou běžně předmětem prodeje. Tvrzená skutečnost, že nebyly prodány, sama o sobě jejich nulovou hodnotu nedokládá.

14. K další argumentaci Ústavní soud uvádí, že institut osvobození od soudních poplatků je třeba chápat jako mimořádný (viz slova "výjimečně" či "zvlášť závažné důvody" obsažené ), který - posuzováno z ústavněprávního hlediska - najde uplatnění tam, kde by úhrada soudního poplatku představovala nepřekonatelnou překážku v přístupu k soudu či jinému orgánu ve smyslu d, tj. u osob sociálně slabých, nemajetných. O takovou situaci však nejde, je-li pro osobu podléhající poplatkové povinnosti získání potřebných finančních prostředků jen ekonomicky zatěžující, nevýhodné nebo je to spojené s určitými obtížemi. Obdobně není významné, že taková osoba momentálně nedisponuje volnými finančními prostředky, neboť to, kdy a jakým způsobem si je opatří a kdy podá žalobu, záleží pouze na ní.

15. Vzhledem k tomu, že nic nenasvědčuje tvrzenému porušení stěžovatelčiných práv, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

16. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, nelze rozhodnout, že náklady na zastoupení stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem zaplatí zcela nebo zčásti stát ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu