Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 106/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Enfant terrible Divin, pobočný spolek, sídlem Záhřebská 562/41, Praha 2, zastoupeného Mgr. Dorou Bokovou, advokátkou, se sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2024, č. j. -111, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2024, č. j. -80, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. října 2023, č. j. -50, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se žalobou domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky 2 985 700 USD z titulu náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup spatřoval v nečinnosti Ministerstva zahraničních věcí a dalších ústředních orgánů státní správy, které po konfiskaci německého majetku po druhé světové válce nenavrhly právní normy upravující postavení vlastníků individuálních reparačních pohledávek za Německem. Na stěžovatele byla smlouvou postoupena reparační pohledávka Jana Mahra, jehož majetek byl bez náhrady zkonfiskován dekretem č. 108/1945 Sb. a následně státem prodán. Část reparačního podílu státu v hodnotě zkonfiskovaného majetku přešla po smrti Jana Mahra na jeho děti, které pohledávku postoupily stěžovateli. Pohledávka tohoto typu se zakládá na tom, že Československo si ponechalo německý nepřátelský majetek, a i v případě, kdy vlastník takového majetku nebyl nepřátelský Němec, byl ponechaný majetek započten do československých reparačních podílů. Vlastníci ponechaného majetku se stali reparačními věřiteli Německa.

2. Obvodní soud žalobu zamítl. Uvedl, že majetková křivda, k níž došlo neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek, se odčiňuje podle , věty druhé, , o mimosoudních rehabilitacích, čímž je vyloučena možnost uplatňování nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů. Současně není nesprávným úředním postupem, pokud Česká republika nevydá zákony či neuzavře mezinárodní smlouvy, které by ukládaly povinnosti Německu. Za tuto nečinnost ani za uzavření Česko-německé deklarace v roce 1997, ze které plyne vůle úpravu nepřijmout, Česká republika odpovídat nemůže. Protože není splněna jedna z kumulativních podmínek pro přiznání nároku na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem, tj. existence nesprávného úředního postupu, stěžovateli nárok nenáleží. Dále obvodní soud dodal, že Jan Mahr měl možnost se proti konfiskaci majetku bránit, přičemž stěžovatel netvrdil, že Jan Mahr této možnosti využil. Z dohody č. 150/1947 Sb., o reparacích od Německa, o založení Mezispojeneckého reparačního úřadu a o vrácení měnového zlata (dále jen "dohoda č. 150/1947 Sb.), nevyplývá povinnost České republiky přijmout úpravu ve vztahu k osobám, jejichž majetek si Československo ponechalo jako podíl na reparacích. Dědické řízení po Janu Mahrovi bylo zastaveno pro nezanechání žádného majetku, pohledávka proto nemohla ani přejít na děti Jana Mahra, které ji nemohly následně postoupit stěžovateli. Na základě těchto skutečností neměl obvodní soud za prokázaný ani vznik škody coby další podmínky pro vznik nároku stěžovatele. Obvodní soud dále odkázal na závěry judikatury Ústavního soudu, podle kterých oprávněné osoby, kterým vznikla poválečným zákonodárstvím křivda, mohly uplatňovat nároky pouze postupem podle restitučního zákonodárství, nikoliv na základě o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen " ). Je věcí státu, jaké křivdy odčiní a jaký způsob k tomu zvolí.

3. K odvolání stěžovatele městský soud rozsudek obvodního soudu potvrdil. S posouzením věci obvodním soudem se ztotožnil. Zdůraznil, že z dohody č. 150/1947 Sb. ani z jiných právních předpisů neplyne vznik pohledávky Jana Mahra coby vlastníka zkonfiskovaného majetku za Německem. Česká republika nebyla povinna legislativně upravit odškodnění vůči Německu.

4. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost. Městský soud podle něj postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle které nesprávným úředním postupem není vydání či nevydání normativního právního aktu vládou, nesjednání mezinárodních smluv, zákonodárná činnost parlamentu a bez dalšího ani jeho nečinnost. Vzhledem ke správnosti závěru městského soudu o neexistenci nesprávného úředního postupu, jež sám o sobě postačuje k zamítnutí žaloby stěžovatele, se Nejvyšší soud již nezabýval námitkami stěžovatele k závěru o absenci vzniku škody.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle něj porušují jeho základní práva podle a 3 d.

6. Rekapituluje svá tvrzení uvedená v řízení před obecnými soudy a namítá, že obecné soudy dezinterpretovaly závěry prof. JUDr. Pavlíčka, odborníka na tzv. Benešovy dekrety. Stěžovateli není zřejmé, proč argumentace prof. JUDr. Pavlíčka, byla pro městský soud nedostatečná. Obecné soudy použily judikaturu, která není relevantní. Stěžovatel zdůrazňuje, že majetek jeho právního předchůdce nebyl znárodněn, ale změnil formu. Stěžovatel nikdy nepožadoval restituci zkonfiskovaného německého majetku, ani odškodnění za tuto konfiskaci, ale žádal odškodnění za reparační pohledávku vůči Německu, kterou není v důsledku nečinnosti státu a jím uzavřené deklarace, že zůstane nečinný, možné vymáhat. Obecné soudy měly zjistit, která organizační složka státu je za nečinnost státu odpovědná. Ve vztahu k závěru obecných soudů o absenci vzniku škody stěžovatel připouští, že z poválečných dohod neplyne výslovně pohledávka vlastníka zkonfiskovaného majetku za Německem. Jde však o jediný možný důsledek toho, že si Československo započítalo hodnotu zkonfiskovaného majetku oproti do reparací vůči Německu. Při dovození neexistence nesprávného úředního postupu se obecné soudy nijak nevyjádřily k tomu, zda lze za nesprávný úřední postup považovat i nečinnost moci výkonné.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy, jsou v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadená rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.

8. Obecné soudy svá rozhodnutí řádně a pečlivě odůvodnily. Podstatou řízení byla především otázka, zda měl stát ve smyslu (ať už jeho zákonodárná či výkonná moc) povinnost přijmout či dohodnout úpravu, která by umožnila stěžovateli vymáhat jím tvrzenou reparační pohledávku vůči Německu. Jak uvedly obecné soudy, činnost či nečinnost státu při sjednávání mezinárodních smluv či dohod nemůže být nesprávným úředním postupem (rozsudek sp. zn. ). V dané věci nejsou dány žádné specifické okolnosti případu, pro které by se obecné soudy měly od závěrů této judikatury odchýlit. Judikatura použitá obecnými soudy je proto relevantní, mimo jiné se týká i činnosti a nečinnosti moci výkonné (již zmíněný rozsudek sp. zn. a rozsudek sp. zn. ). Pasivní legitimaci vedlejší účastnice obvodní soud náležitě zkoumal (bod 30 jeho rozsudku).

9. Lze uzavřít, že obecné soudy ústavně souladným způsobem dovodily, že není splněna jedna ze tří kumulativních podmínek pro vznik nároku stěžovatele, totiž existence nesprávného úředního postupu. Již nedostatek této podmínky postačoval k zamítnutí žaloby stěžovatele. Ani z další stěžovatelovy argumentace (v níž například tvrdí, že "obecné soudy dezinterpretovaly závěry prof. JUDr. Pavlíčka" a poukazuje na účel poválečných dohod) nelze dovodit podmínky pro kasační zásah Ústavního soudu, neboť se jedná o otázky, na které soudy dostatečně poukázaly (srov. např. na str. 3 napadeného usnesení Nejvyššího soudu) nebo přiléhavě vyhodnotily e-mailovou komunikaci s prof. JUDr. Pavlíčkem nepřinášející relevantní závěr (srov. bod 13. napadeného rozsudku městského soudu).

IV.

Závěr

10. S ohledem na uvedené, Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva stěžovatele a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu