Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3333/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Václava Pfeifera, zastoupeného Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou se sídlem Jaltská 7, Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -236 ze dne 25. 9. 2024, rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -155 ze dne 20. 6. 2023 a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech č. j. -135 ze dne 31. 1. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech jako účastníků řízení a Zdeny Janečkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Řízení před obecnými soudy se týkalo zrušení spoluvlastnictví stěžovatele a jeho bývalé manželky. Manželé se rozvedli na podzim 2001, protože ale v zákonné lhůtě nevypořádali společné jmění manželů (SJM), od října 2004 se oba stali spoluvlastníky nemovitosti. Stěžovatel v nemovitosti (zahrnující pozemek s rodinným domem a garáží) dosud bydlí. Bývalá manželka stěžovatele podala v březnu 2021 k Okresnímu soudu v Karlových Varech žalobu na vypořádání spoluvlastnictví. Navrhla, aby soud spoluvlastnictví zrušil a uložil stěžovateli povinnost vyplatit jí finanční náhradu; eventuálně, aby soud nařídil prodej nemovitosti ve veřejné dražbě a následné rozdělení výtěžku rovným dílem.

2. Okresní soud napadeným rozsudkem spoluvlastnictví zrušil a nařídil prodej nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi bývalé manžely rovným dílem. Dospěl totiž k závěru, že ani jeden ze spoluvlastníků nemá dostatek finančních prostředků k vyplacení vypořádacího podílu a také k tomu, že nemovitost je reálně nedělitelná a nelze tak společnou věc rozdělit, jak navrhoval stěžovatel.

3. Krajský soud v Plzni k odvolání stěžovatele napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Nejvyšší soud pak odmítl stěžovatelovo dovolání pro nepřípustnost.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil, neboť podle něj porušují jeho základní právo na spravedlivý proces podle d , práva vlastnit majetek podle y a práva na bydlení, které dovozuje z y. Stěžovatel také navrhuje odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí.

5. Ústavní soud rozumí těžké situaci stěžovatele, který se patrně bude muset odstěhovat z domu, kde po mnoho let žil, pobírá starobní důchod, je v tíživé finanční situaci a má zdravotní problémy. Stěžovateli však nelze vyhovět, neboť jeho ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti sám zmiňuje, že si je vědom role Ústavního soudu jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti; soudu, který není další odvolací instancí a do rozhodovací činnosti obecných soudů má pravomoc zasáhnout jen výjimečně. Stěžovatel ale současně nenamítá nic, s čím by se už nezabývaly obecné soudy. Jeho ústavněprávní argumentace je nekonkrétní a povšechná. Ústavněprávně relevantní otázku z dosavadních námitek nelze udělat pouze tak, že se k nim přidá odkaz na článek y či obecný závěr z judikatury Ústavního soudu.

7. Stěžovatel znovu zpochybňuje skutkové závěry obecných soudů a uvádí, že nevzaly v potaz jeho argumentaci. Podle Ústavního soudu však skutková zjištění nevykazují žádné znaky svévole při hodnocení důkazů a odůvodnění rozsudku se podrobně vypořádává s relevantní žalobní obranou stěžovatele. Obecné soudy stěžovateli především vysvětlily, proč nemovitost není možné rozdělit s ohledem na nutnost rozsáhlých stavebních úprav a dlouhodobě vyhrocených vztahů mezi ním a jeho bývalou manželkou.

8. Většinu námitek, které stěžovatel opakuje v ústavní stížnosti, srozumitelně vypořádal okresní soud v bodě 24 napadeného rozsudku, krajský soud v bodech 13 až 18 napadeného rozsudku a Nejvyšší soud v bodech 17 až 25. Jejich závěrům nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout a netřeba je znovu rekapitulovat.

9. Aniž by Ústavní soud chtěl jakkoliv zpochybňovat nezáviděníhodnou situaci stěžovatele, připomíná, že nemovitost vlastnil se svojí manželkou nejprve v SJM a pak v ní dlouho bydlel, ačkoliv vlastnil jen její polovinu.

10. Protože Ústavní soud neshledal namítané porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl. O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť tento sdílí osud ústavní stížnosti, o níž bylo rozhodnuto bezodkladně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. února 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu