Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
130537.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 2949/24
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Jozef Sochul'ák Autodoprava, Porubská 943/1, Ostrava, zastoupeného Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Stodolní 7, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 80/2024 -33 ze dne 22. 8. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Generálního ředitelství cel jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se domáhal obnovy řízení ve věci žádosti o vrácení peněžních prostředků k úhradě spotřební daně. Správní orgány i správní soudy však neshledaly naplnění předpokladů pro obnovu řízení podle § 117 odst. 1 daňového řádu, a proto stěžovateli nevyhověly. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu kasační stížnost, neboť podle něj opíral důvody obnovy řízení o důkazy, jež se netýkaly původního předmětu řízení, tj. otázky, zda celní úřady evidují přeplatek, který lze stěžovateli vyplatit. Týkaly se řízení o zajištění a stanovení daně, o což však v řízení, které stěžovatel žádá obnovit, nešlo.
2. Stěžovatel napadl rozsudek Nejvyššího správního soudu ústavní stížností, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 , čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobo d. Správní orgány i správní soudy se podle stěžovatele dopustily přepjatého formalismu a nedostatečně se zabývaly novými důkazy.
3. Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze jinými slovy opakuje, jak správní orgány i správní soudy postupovaly nepřípustně formalisticky, čímž porušily jeho právo na soudní ochranu. Kromě tohoto tvrzení a zjevného nesouhlasu s právními závěry vyslovenými v napadeném rozsudku však nevysvětluje, v čem přesně je výklad správních soudů formalistický (kromě toho, že tento výklad nevede ke kýženému výsledku).
5. Přepjatý formalismus skutečně může v extrémních případech vést až k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu. V posuzovaném případě jsou však závěry Nejvyššího správního soudu odůvodněné a opírají se o jeho judikaturu (potvrzenou také usnesením Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 822/21
, bod 12). Znaky přepjatého formalismu podle Ústavního soudu nevykazují a stěžovatelovo právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy bylo v posuzované věci naplněno.
6. Ústavní soud stěžovateli připomíná, že není další odvolací instancí, není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistupuje pouze výjimečně v případě porušení základních práv jednotlivce (viz čl. 83 , čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republik y).
7. Protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatele neshledal, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne února 2025
Tomáš Langášek
předseda senátu