Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3381/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti MSM GROUP s.r.o., sídlem U Sluncové 666/12a, Praha 8, zastoupené Mgr. Petrem Skálou, advokátem, sídlem Hvožďany 168, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2024 č. j. -465, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2024 č. j. -435 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. listopadu 2023 č. j. -406, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Společenství Sluneční věž, U Sluncové č. p. 666, Praha 8 - Karlín, sídlem U Sluncové 666/12a, Praha 8, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Základem posuzovaného případu je spor mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem o vydání přístupových čipů ke vchodovým dveřím domu v pražském Karlíně.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že stěžovatelka vlastní v uvedeném domě tři byty, které dále pronajímá. Nájemci v bytech provozují kanceláře. Stěžovatelka má k dispozici 23 přístupových čipů ke vchodovým dveřím. Po vedlejším účastníkovi neúspěšně žádala dalších 16 čipů. Pracovníci společností, které mají byty v nájmu, si musí stávající čipy předávat, což je údajně obtěžující.

3. Stěžovatelka se vydání 16 přístupových čipů domáhala žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 8, kterou však soud zamítl. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání stěžovatelky potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Nejvyšší soud následně odmítl stěžovatelčino dovolání. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobná rekapitulace řízení a napadených rozhodnutí účelná. Účastníkům jsou všechny skutečnosti známy. Postačí shrnout, že hlavním důvodem pro rozhodnutí městského soudu byl závěr, že podle a nelze poskytnout ochranu protiprávnímu jednání stěžovatelky, která byty určené k bydlení přenechává k užívání jako kancelářské prostory v rozporu s kolaudačním rozhodnutím.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nejprve obsáhle zrekapitulovala dosavadní průběh řízení. Její ústavněprávní argumentaci lze stručně shrnout do dvou bodů. Zaprvé stěžovatelka uvedla, že svévolným omezováním počtu čipů ze strany vedlejšího účastníka bylo porušeno její právo vlastnit majetek podle d (dále jen " "). Zadruhé stěžovatelka poukázala na řadu údajných procesních pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku mělo dojít k porušení jejího práva na soudní ochranu podle y, práva na rovnost v řízení podle y, jakož i zákazu překvapivých rozhodnutí. Konkrétně namítla překvapivost rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně. Dále rozporovala, že obecné soudy nepřihlédly k jejím důkazním návrhům ke zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků předložených vedlejším účastníkem. Konečně stěžovatelka uvedla, že Nejvyšší soud neoprávněně odmítl její dovolání. Stěžovatelka rozporovala výklad přípustnosti dovolání ze strany Nejvyššího soudu a zdůraznila, že se Nejvyšší soud nezabýval jejími námitkami týkajícími se porušení základních práv.

5. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud neshledal porušení y. nekoncipuje právo vlastnit majetek jako právo absolutní ( y). Oprávnění vlastníka mají své limity, které mohou narážet na oprávněné zájmy druhých [nález ze dne 13. prosince 2006

sp. zn.

(N 226/43 SbNU 541; 49/2007 Sb.), bod 79]. V tomto ohledu Ústavní soud vnímá tvrzení stěžovatelky o svévolném zamezování přístupu vlastníka bytu do domu jako poněkud přehnané. V situaci, kdy má stěžovatelka k dispozici 23 čipů ke třem bytům a v budově jsou ve všední dny přítomni recepční, zjevně nelze hovořit o nepřiměřeném a protiústavním omezení vlastnického práva. Z ústavního pořádku jistě neplyne právo na neomezený počet přístupových čipů k domu.

7. Co se týče námitky zákazu překvapivosti rozhodnutí, Ústavní soud stabilně judikuje, že tento princip neznamená, že by účastníci řízení měli vždy znát závěry soudu ještě předtím, než soud vynese rozhodnutí [např. nález Ústavního soudu ze dne 11. ledna 2012

sp. zn.

(N 8/64 SbNU 77)]. Překvapivost soudního rozhodnutí navíc nelze hodnotit izolovaně, nýbrž v kontextu celého řízení (usnesení ze dne 16. června 2016

sp. zn.

). Z hlediska těchto kritérií Ústavní soud dospěl k závěru, že v nyní posuzovaném případě nedošlo k porušení zákazu překvapivosti rozhodnutí. Údajně překvapivý závěr obecných soudů o protiprávním využívání bytů stěžovatelkou plynul z hodnocení jednání stěžovatelky jako pronajímatelky. Tato otázka přitom tvořila podstatnou součást celého řízení před obecnými soudy. Stěžovatelce tudíž muselo či mělo být zřejmé, které skutkové a právní otázky jsou pro řešení věci relevantní [srov. nález ze dne 27. února 2018

sp. zn.

(N 34/88 SbNU 479), bod 38]. Stěžovatelka tedy dostala v soudním řízení, na které Ústavní soud nahlíží jako na jeden celek, prostor své námitky a stanoviska soudu přednést a reagovat na argumenty protistrany. Nedošlo tudíž ani k porušení rovnosti účastníků řízení ve smyslu y.

8. Co se týče údajných opomenutých důkazních návrhů stěžovatelky, Ústavní soud má za to, že tuto námitku již dostatečně vypořádal městský soud. Městský soud uvedl, že skutečnosti, které měly důkazní návrhy stěžovatelky prokázat, nepovažoval za rozhodné, tj. relevantní pro řízení. Takové odůvodnění podle Ústavního soudu nepřekračuje mantinely ústavnosti (např. usnesení ze dne 16. října 2024

sp. zn.

, bod 8).

9. Konečně Ústavní soud neshledal opodstatněnou ani námitku týkající se rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání. Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti zasahuje do usnesení Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání v situacích, kdy v napadeném rozhodnutí shledá protiústavnost, např. pro svévoli, nedostatek odůvodnění či jiných ústavní úrovně dosahujících vad vytyčených judikaturou Ústavního soudu (usnesení ze dne 19. listopadu 2014

sp. zn.

, bod 6). Takové vady Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Nejvyšší soud srozumitelně a logicky vysvětlil, proč stěžovatelčiny námitky nezaložily přípustnost dovolání. Napadené usnesení Nejvyššího soudu nelze považovat za excesivní ani vybočující z mantinelů ústavnosti. S ohledem na závěry Ústavního soudu v předchozích odstavcích není opodstatněná ani námitka, že Nejvyšší soud ignoroval stěžovatelčino tvrzení o porušení základních práv.

10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu