Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1846/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Celního úřadu pro Zlínský kraj, sídlem Zarámí 4463, Zlín, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, č. j. -454, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Marka Majce, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího soudu, neboť je názoru, že jimi byla porušena její práva zaručená v a d.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat meritem ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh splňuje náležitosti stanovené . Mimo jiné rovněž posuzuje, zda je daný stěžovatel oprávněn (aktivně legitimován) podat ústavní stížnost.

3. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

4. Ve stanovisku ze dne 9. 11. 1999, sp. zn. , Ústavní soud uvedl, že definičním znakem pojmu ústavní stížnost dle písm. d) y, jakož i , je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti je tedy pouze fyzická a právnická osoba, jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod. Pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod. Přístup opačný by znamenal popření smyslu základních práv a svobod.

5. Ústavní soud obecně akcentuje rozlišování veřejnoprávní a soukromoprávní sféry působnosti státu pro účel posouzení přípustného dovolávání se soudní ochrany u Ústavního soudu podáním ústavní stížnosti. Při konkrétním rozhodování je třeba rozpoznat, zda jde ve věci materiálně i procesně o základní práva účastníků (viz nález ze dne 23. 3. 2015,

sp. zn.

, bod 18.).

6. K rozlišení, zda se stěžovatelka v posuzované věci pohybovala v rámci soukromoprávní nebo veřejnoprávní působnosti státu, lze uvést, že stěžovatelka je správcem daně příslušným k vymáhání nezaplaceného peněžitého plnění po dlužníkovi - společnosti KVÍZCIGA s.r.o. Jde o daňovou pohledávku - pokutu, náklady správního a daňového exekučního řízení, které byly společnosti uloženy dle zákona o hazardních hrách, dle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a dle daňového řádu, tedy o pohledávku regulovanou veřejným právem.

7. Jelikož byla pohledávka nevymahatelná, stěžovatelka ji žalobou v řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti, vymáhala po vedlejším účastníkovi jako jediném jednateli. Uvedla, že porušil povinnosti při výkonu funkce, v důsledku toho vznikla společnosti škoda v podobě uložené pokuty a nákladů správního a exekučního řízení, a jako člen voleného orgánu tedy za dluh společnosti ručí ( ). Řízení před obecnými soudy Nejvyšší soud napadeným rozsudkem zastavil, neboť věc nenáleží do pravomoci soudů. Nejvyšší soud současně rozhodl o postoupení věci stěžovatelce jako orgánu, který má podle daňového řádu pravomoc věc projednat a rozhodnout.

8. Při vědomí uvedených skutečností považuje soudce zpravodaj za určující, že stěžovatelkou uplatněný nárok má charakter daňové pohledávky, jde tedy o záležitost upravenou veřejným právem. Jak již Ústavní soud v minulosti uvedl, stanovuje-li stát (prostřednictvím svých orgánů) daň nebo činí-li úkony za účelem jejího výběru, včetně vymáhání, nevystupuje v postavení, v němž by mu přináležela základní práva. Ústavní stížnost tedy byla podána zjevně neoprávněnou osobou.

9. Soudce zpravodaj pro úplnost dodává, že s tímto závěrem koresponduje i stěžovatelkou doložené rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu, zřízeného podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů. Ten svým usnesením ze dne 16. 12. 2024, sp. zn. Konf 3/2024-15, rozhodl v kompetenčním sporu mezi stěžovatelkou a Nejvyšším soudem, že příslušným vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , tzn. v řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti, je správní orgán.

10. Soudce zpravodaj z výše vyložených důvodů shledal, že ústavní stížnost byla podána někým zjevně neoprávněným, a proto ji odmítl dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2025

Jiří Přibáň v. r.

soudce zpravodaj