Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3180/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace EFE cz, s. r. o. "v likvidaci", sídlem Blanická 834/140, Ostrava, zastoupené Mgr. Petrem Zemlákem, advokátem, sídlem Jiráskovo náměstí 121/8, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -149 ze dne 30. 8. 2024 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. -141 ze dne 5. 6. 2024, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a obchodní korporace O2 Czech Republic a. s., sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že soudy porušily její základní práva na spravedlivý proces a přístup k soudu zaručená v a 2d.

2. Stěžovatelka se žalobou podle částí páté proti vedlejší účastnici domáhala změny rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu z 3. 2. 2021 a zaplacení částky 15 216,14 Kč.

3. V předmětném řízení stěžovatelka dne 6. 5. 2022 požádala o osvobození od soudního poplatku. Okresní soud v Ostravě ("nalézací soud") usnesením ze dne 22. 11. 2023 stěžovatelce osvobození soudního poplatku nepřiznal a současně jí uložil, aby do 15 dnů soudní poplatek 3 000 Kč zaplatila. Lhůta k zaplacení soudního poplatku končila

dne 31. 5. 2024. Stěžovatelka dne 30. 5. 2024 uhradila pouze 500 Kč, zatímco podáním ze dne 31. 5. 2024 požádala nalézací soud o prodloužení lhůty k doplacení soudního poplatku o jeden měsíc.

4. Nalézací soud ústavní stížností napadeným usnesením návrh stěžovatelky na prodloužení lhůty k doplacení soudního poplatku zamítl a řízení zastavil. Krajský soud v Ostravě ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil.

5. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatelka tvrdí, že podmínka podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích byla splněna, a proto měl nalézací soud její žádosti o prodloužení lhůty pro zaplacení soudního poplatku vyhovět. Stěžovatelka v žádosti tvrdila, že hrozí nebezpečí z prodlení, což zároveň blíže popsala: odkazovala na spis policejního orgánu, který logicky neměla k dispozici, a zdůrazňovala, že žalobu již nebude moci opětovně podat. Soudy posoudily tvrzené důvody účelově a bez vzájemných souvislostí; ignorovaly především odkaz stěžovatelky na policejní spis. Stěžovatelka doplatila soudní poplatek v plné výši dne 28. 6. 2024, tj. do jednoho měsíce od své žádosti a před podáním odvolání; odvolací soud však k tomu nepřihlédl, byť jde o legitimní odvolací důvod. Stěžovatelka dále poukazuje na obdobný soudní spor, ve kterém jednatel stěžovatelky v rámci jednání za jinou společnost podal prakticky totožnou žádost podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích; v této věci Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením č. j. -183 dne 12. 3. 2024 lhůtu k zaplacení soudního poplatku prodloužil.

6. Legitimní očekávání a základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces soudy v nyní projednávané věci porušily. Jestliže soudy žádosti nevyhověly proto, že stěžovatelka nestihla v původně stanovené lhůtě podat žádost o prodloužení tak, aby o ní v téže lhůtě mohl soud rovněž rozhodnout a své rozhodnutí doručit, jednaly svévolně. Uvedený výklad účastníkům znemožňuje přístup k soudu, protože účastník by musel hned první den stanovené lhůty požádat o prodloužení a následně doufat, že soud rozhodne včas, čímž by byl vydán na milost soudu a aktuálním okolnostem.

7. Dále se stěžovatelka vyjadřuje k nepřiznání osvobození od soudních poplatků a rozporuje závěr nalézacího soudu, podle kterého stěžovatelka vědomě nevyvíjí snahu dosáhnout příjmů či situaci řešit jinak. Činnost stěžovatelky je navázaná na děděný hospodářský statek; nevydělává z důvodu neoprávněných zásahů od dodavatelů kritických služeb telekomunikace, elektřiny a vody. Byť si stěžovatelka uvědomuje, že tato argumentace se přímo netýká napadených rozhodnutí, shledává přesah i do projednávané věci minimálně v tom, jak zaujatě a neobjektivně na ni a její činnost soudy pohlížejí.

8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [ ], je včasná a není nepřípustná podle téhož zákona. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem.

9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Stěžovatelka ve svém návrhu neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, pouze znovu opakuje argumenty již vznesené v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Ústavní soud ovšem z ústavněprávního hlediska nemá obecným soudům co vytknout.

10. Ústavní soud již v nálezu

sp. zn.

zdůraznil, že "samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníku v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání poplatného úkonu. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity" [nález

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2021 (N 65/105 SbNU 198; 193/2021 Sb.), bod 30]. Podle Ústavního soudu obecné soudy v napadených rozhodnutích ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč dodatečné žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůty nevyhověly.

11. Odvolací soud stěžovatelce srozumitelně a jasně vysvětlil, že smyslem § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích je zohlednit situaci, ve které je poplatník schopen soudní poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom "bez jeho zavinění" jiná událost; naopak nejde o situaci, v níž poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů. Jinak řečeno, zopakuje-li poplatník pouze důvody, pro které mu již dříve nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, aniž je doloží a osvědčí, nezakládá to důvod pro postup podle citovaného ustanovení (viz bod 16 napadeného usnesení).

12. Ústavní soud nemá uvedenému výkladu zákonného ustanovení z ústavněprávního hlediska co vytknout. Stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by nastaly v průběhu dodatečně stanovené lhůty a které by dokládaly, že poplatek bez své viny nemohla zaplatit (např. dlouhodobá hospitalizace jediného společníka). Svojí argumentací naopak znovu hodnotí své majetkové poměry, které ovšem byly relevantní pro původní rozhodování o osvobození od soudních poplatků.

13. Odvolací soud zároveň dospěl ke srozumitelnému závěru, že je-li lhůta určená k zaplacení soudního poplatku lhůtou soudcovskou, lze ji prodloužit jen před uplynutím původně stanovené lhůty (viz body 17 a 18 tamtéž). V tomto smyslu nelze odvolacímu soudu dávat k tíži, že stěžovatelce "vytkl", že svoji žádost zaslala až poslední den původně stanovené dodatečné lhůty. Stěžovatelka ani v ústavní stížnosti ostatně neuvádí, co jí bránilo zažádat o prodloužení lhůty dřív, ve smyslu zásady vigilantibus iura scripta sunt.

14. Namítá-li konečně stěžovatelka, že jiný soud rozhodl o obdobné žádosti v jiné věci odlišně, lze pouze uvést, že ústavní úlohou Ústavního soudu není sjednocovat judikaturu obecných soudů. Relevantní v projednávané věci stěžovatelky je, že aplikaci zákonných ustanovení ze strany soudů nelze považovat za rozpornou se stěžovatelčiným právem na přístup k soudu.

15. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatelky, její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu