Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3233/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti obchodní korporace REINPO KAPITAL a. s., sídlem Karoliny Světlé 1015/11, Praha 1, zastoupené JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem, sídlem Senovážné náměstí 1464/6, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -48 ze dne 1. 11. 2024 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -650 ze dne 29. 8. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a města Žďár nad Sázavou, sídlem Žižkova 227/1, Žďár nad Sázavou, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Brně ("krajský soud") napadeným usnesením odmítl žalobu stěžovatelky, jíž se domáhala ochrany před nezákonným zásahem ve smyslu a násl. , který spatřovala v tom, že vedlejší účastník článkem 3 obecně závazné ze dne 26. 3. 2023 stanovil místní koeficient daně z nemovitých věcí pro jednotlivé části města Žďár nad Sázavou a do přílohy č. 4 této vyhlášky zařadil dvě její nemovitosti. Krajský soud uzavřel, že se stěžovatelka v podstatě domáhá přezkumu obecně závazné vyhlášky, k němuž nejsou správní soudy povolány. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou zamítl Nejvyšší správní soud ("NSS") napadeným rozsudkem.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (k podmínkám řízení viz , a ); tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

3. Stěžovatelka považuje za nesprávný závěr správních soudů, že se žalobou nedomáhá ochrany před konkrétním zásahem orgánu veřejné moci, namítá, že soudy postupovaly formalisticky a nezohlednily individuální okolnosti případu. Stěžovatelka se nedomáhala přezkumu obecně závazné vyhlášky jako takové, ale brojí proti zařazení jednotek v jejím vlastnictví do přílohy č. 4 vyhlášky. Soudy nejsou oprávněny odmítnout určit nezákonnost postupu vedlejšího účastníka s odůvodněním, že se mohla bránit v jiném (zjevně bezúspěšném) řízení.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Postup ve správním řízení a soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a správních soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly porušeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.

6. Správní soudy srozumitelně a přesvědčivě s odkazem na příslušná ustanovení a ustálenou judikaturu odůvodnily, že stěžovatelka se žalobou fakticky domáhá přezkumu obecně závazné vyhlášky, k čemuž nejsou povolány. Současně vypořádaly související argumentaci a námitky stěžovatelky, které v ústavní stížnosti reprodukuje. Krajský soud mimo jiné vysvětlil, že stěžovatelka není zcela bez obrany, neboť se může domáhat přezkumu rozhodnutí správního orgánu o stanovení daňové povinnosti a že obecně závazná vyhláška v takovém případě může být přezkoumána incidenčně. V těchto řádně odůvodněných závěrech neshledal Ústavní soud nic protiústavního.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu