Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3448/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti Václava Sedláčka, zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou, sídlem Hybešova 3041/6, Břeclav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2024 č. j. -32, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2024 č. j. -15 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. června 2024 č. j. -6, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení v návětí uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i ustanovení y.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že se stěžovatel žalobou domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") na žalované (nyní vedlejší účastníci řízení) zaplacení částky 46 096 172 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud žalobu odmítl, neboť stěžovatel přes výzvu soudu neodstranil vady žaloby. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesení obvodního soudu potvrdil. Následné dovolání stěžovatele pak Nejvyšší soud odmítl v návětí uvedeným rozhodnutím.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že mu obecné soudy odepřely právo na spravedlivý proces tím, že předčasně odmítly jeho žalobu, aniž by k tomu měly zákonný podklad. Podle stěžovatele byla jeho žaloba způsobilá k projednání, neboť vymezil všechny zákonem stanovené požadavky. Dále namítal pochybení obecných soudů z hlediska jejich poučovací povinnosti. Napadená rozhodnutí městského soudu a Nejvyššího soudu pak označil za nepřezkoumatelná.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Právo na přístup k soudu zakotvené v y není absolutní a podléhá zákonným omezením, jež jsou vtělena zejména do procesních předpisů. Z ústavněprávního hlediska je podstatné, že žádné z těchto omezení nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva. Daná ustanovení je proto třeba interpretovat a aplikovat tak, aby na účastníky řízení nebyly kladeny nepřiměřené požadavky, a nebylo tím fakticky bráněno realizaci práva na soudní ochranu.

6. Ústavní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávaném případě soudy přepjatě formalisticky, nepřiměřeně, či jinak protiústavně nepostupovaly. Obecné soudy v napadených rozhodnutích řádně objasnily, z jakých důvodů nebyla žaloba podaná stěžovatelem projednatelná, a to ani po doplnění, jímž stěžovatel reagoval na výzvu obvodního soudu k odstranění vad návrhu (viz zejména body 6-7 napadeného usnesení obvodního soudu). Nejvyšší soud pak řádně odůvodnil, proč odmítl dovolání jako nepřípustné. Uvedl, že závěr odvolacího soudu, podle něhož je žaloba i přes její doplnění po náležitém poučení soudem prvního stupně neprojednatelná, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

7. Nelze souhlasit se stěžovatelem, že mu obecné soudy odepřely přístup k soudu. Z napadených rozhodnutí naopak vyplývá, že stěžovatel byl vyzván k doplnění žaloby a srozumitelně informován a poučen o tom, jak je třeba žalobu doplnit. Žalobu ovšem nebylo možné projednat ani po doplnění. Na závěru obecných soudů, že žaloba stěžovatele je za daného stavu neprojednatelná, Ústavní soud neshledal nic neústavního.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení stěžovatelových základních práv.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu