Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2812/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti Bytového družstva X, zastoupeného JUDr. Zuzanou Juppovou, advokátkou, sídlem Koněvova 874, Jirkov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2024 č. j. -246, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2023 č. j. -206, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. dubna 2022 č. j. -180, spolu s doplňujícím usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. dubna 2022 č. j. -185, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2019 č. j. -87 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. ledna 2019 č. j. -60, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Ing. Jaroslava Finferleho, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Základem posuzovaného případu je spor mezi stěžovatelem, bytovým družstvem, a vedlejším účastníkem, členem družstva, o platnosti rozhodnutí o vyloučení vedlejšího účastníka z družstva.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že představenstvo Bytového družstva X vyloučilo vedlejšího účastníka, protože ve specifikovaném bytě provedl stavební úpravy bez souhlasu družstva a protože umožnil byt užívat třetí osobě (dceři s rodinou) bez předchozího souhlasu družstva. Námitky vedlejšího účastníka zamítla členská schůze Bytového družstva X rozhodnutím ze dne 27. června 2017. Vedlejší účastník se proti svému vyloučení bránil soudně prostřednictvím návrhu na prohlášení neplatnosti posledně jmenovaného rozhodnutí.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobná rekapitulace řízení a napadených rozhodnutí účelná. Účastníkům jsou všechny skutečnosti známy. Postačí shrnout, že obecné soudy určily, že předmětné rozhodnutí členské schůze Bytového družstva X je neplatné. Hlavním důvodem byl závěr Krajského soudu v Ústí nad Labem, potvrzený Vrchním soudem v Praze, že stěžovatel při vyloučení vedlejšího účastníka nedodržel lhůty k vyloučení člena z družstva podle , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl.

4. Stěžovatelovu argumentaci v ústavní stížnosti lze stručně shrnout do dvou bodů. Zaprvé stěžovatel uvedl, že odmítnutí jeho dovolání ze strany Nejvyššího soudu bylo formalistické a porušilo jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "). Zadruhé stěžovatel namítá, že obecné soudy neposkytly ochranu jeho vlastnickému právu ve smyslu y. Toho se měly dopustit striktní aplikací lhůt podle zákona o obchodních korporacích, čímž daly bezdůvodně přednost právní jistotě vedlejšího účastníka a zcela opomenuly práva stěžovatele.

5. Právní zástupkyně stěžovatele zaslala Ústavnímu soudu také obsáhlé vyjádření sepsané stěžovatelem samotným. Přípisem ze dne 30. října 2024 Ústavní soud stěžovateli sdělil, že k tomuto vyjádření nebude přihlížet. Účelem povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem ( ) je, aby komunikace s Ústavním soudem probíhala na náležité formální a věcné úrovni. Tento požadavek nemůže být nahrazen tím, že laické stěžovatelovo vyjádření bude přiloženo k advokátem vypravené písemnosti (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. února 2024

sp. zn.

či ze dne 23. října 2014

sp. zn.

).

6. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl, neboť na stěžovatelem vymezených otázkách hmotného práva, které se týkaly závažnosti porušování povinností členy družstva, napadená rozhodnutí nespočívala. Odvolací soud totiž založil své rozhodnutí na nedodržení objektivní roční lhůty pro vyloučení vedlejšího účastníka z družstva. Nejvyšší soud uvedl, že správnost tohoto závěru odvolacího soudu stěžovatel sice v dovolání napadl, ale v rozporu s nevymezil, v čem spatřuje přípustnost dovolání. Stěžovatel namítl, že Nejvyšší soud postupoval formalisticky, protože dal přednost odmítnutí dovolání, místo aby přistoupil k reálnému řešení problému, který stěžovatele tíží.

8 Ústavní soud dospěl k závěru, že tato námitka není s to zpochybnit ústavní konformitu napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu. V nálezu ze dne 29. srpna 2023

sp. zn.

Ústavní soud připustil, že podmínkou přípustného dovolání mimo jiné je, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. V rámci toho musí vysvětlit, který z předpokladů přípustnosti podle je naplněn a jak konkrétně, přičemž pro splnění těchto náležitostí nepostačí pouhé povšechné konstatování. Nejvyšší soud v napadeném usnesení konstatoval, že stěžovatel tyto podmínky nesplnil. Stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdí, že jim dostál, pouze brojí proti údajně příliš formalistickému postupu Nejvyššího soudu. Ústavní soud této námitce nepřisvědčil. Již dříve vysvětlil, že účelem právní úpravy přípustnosti dovolání je, aby se advokát dovolatele seznámil s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu, a vyhodnotil tak vhodnost podání dovolání, případně alespoň zvýšil kvalitu jeho obsahu. V dovolání je proto třeba konkrétně vymezit, v jakém vztahu je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vůči předkládané právní otázce [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 2024

sp. zn.

a zejména stanovisko ze dne 28. listopadu 2017 sp. zn. (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.)].

9. Co se týče námitky porušení y, obecné soudy jasně a srozumitelně opřely svůj závěr o neplatnosti vyloučení vedlejšího účastníka z bytového družstva nedodržením lhůt podle zákona o obchodních korporacích. Podle tohoto ustanovení o vyloučení nelze rozhodnout později než ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy se družstvo dozvědělo o důvodu vyloučení, nejpozději však ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy důvod vyloučení nastal. Stěžovatel nezpochybnil nedodržení objektivní roční lhůty, ale namítl, že obecné soudy na lhůtách trvaly striktně a nevzaly v potaz stěžovatelovy omezené možnosti zjistit důvody pro vyloučení vedlejšího účastníka z družstva. Ústavní soud nepřisvědčil ani této námitce. Stěžovatel v podstatě běduje nad následky, které právo pravidelně spojuje s marným uplynutím lhůty a ve kterých v daném případě nelze spatřovat protiústavnost. Obecné soudy navíc neignorovaly stěžovatelovy zájmy a nad rámec nutného odůvodnění nastínily, jakými mechanismy může stěžovatel vymáhat plnění povinností ze strany svých členů (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2023 č. j. -206).

10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení stěžovatelových základních práv.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu