Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3389/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Veroniky Skučkové, zastoupené JUDr. Zdeňkem Stejskalem, advokátem, sídlem náměstí Jiřího z Poděbrad 1573/18, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2024 č. j. -128 a výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. června 2024 č. j. -113, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Petra Havránka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d.

2. Stěžovatelka (žalobkyně) se po vedlejším účastníkovi řízení (žalovaném) domáhala zaplacení částky ve výši 54 400 Kč s příslušenstvím z titulu poplatku za prodlení pro nevypořádání námitek k vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu za rok 2019.

3. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 25. 6. 2024 č. j. -113 žalobě zcela vyhověl a vedlejšímu účastníkovi řízení uložil povinnost zaplatit stěžovatelce výše uvedenou částku s požadovaným příslušenstvím (výrok I). Ústavní stížností napadeným výrokem II uložil vedlejšímu účastníkovi řízení povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 39 927,50 Kč. O nákladech řízení rozhodl podle , (dále jen " "), a zcela úspěšné stěžovatelce přiznal náhradu za 8,5 úkonu právní služby po 3 300 Kč bez DPH [1x převzetí a příprava zastoupení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, 4x písemné podání (výzva k plnění, žaloba a 2 vyjádření) podle advokátního tarifu, 3x účast na jednání před soudem podle advokátního tarifu a 1x 1/2 úkonu za účast na jednání před soudem, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku, podle advokátního tarifu].

4. Proti výroku II obvodního soudu o náhradě nákladů podala stěžovatelka odvolání, v němž namítala, že obvodní soud jí nepřiznal odměnu za 1 úkon právní služby, a to za účast na jednání dne 7. 6. 2024, které přesahovalo 2 hodiny. V daném případě šlo tedy o 2 úkony právní služby, takže jí měla být přiznána navíc částka celkem ve výši 4 356 Kč.

5. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 24. 9. 2024 č. j. -128 rozsudek obvodního soudu ve výroku II potvrdil (výrok I) a stěžovatelce uložil povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi řízení náklady odvolacího řízení ve výši 968 Kč (výrok II). Městský soud konstatoval, že obvodní soud nepochybil, neboť při rozhodování o náhradě za účast na jednání před soudem kalkuloval se třemi úkony, ačkoliv se ve věci konala dvě ústní jednání (dne 23. 4. 2024 a dne 7. 6. 2024 od 13:25 do 15:43). Za vyhlášení rozsudku dne 25. 6. 2024 byla správně přiznána odměna za 1/2 úkonu podle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu. Nepřitakal tedy námitce stěžovatelky, že obvodní soud nezohlednil skutečnost, že jednání před soudem dne 7. 6. 2024 trvalo déle než 2 hodiny a přiznal jí odměnu pouze za jeden úkon. Ačkoliv odůvodnění rozsudku obvodního soudu nebylo zcela jednoznačné, počet plných úkonů podle městského soudu zcela odpovídal obsahu spisu a správné aplikaci § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu.

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka namítá porušení shora uvedeného práva na soudní ochranu. Poukazuje na to, že již obvodní soud jí nepřiznal odměnu za 1 úkon právní služby, což rozporovala v odvolání. Uvádí, že ve věci se nekonala 2 jednání před obvodním soudem, jak uvedl v napadeném usnesení městský soud (dne 23. 4. 2024 a dne 7. 6. 2024 s přesahem 2 hodin), nýbrž celkem 3 jednání (dne 23. 4. 2024, dne 7. 6. 2024, které přesahovalo 2 hodiny a nadto ještě dne 18. 6. 2024). Městský soud opomenul jednání konané před obvodním soudem dne 18. 6. 2024, na němž byly předneseny závěrečné řeči, a stěžovatelka zde rovněž rekapitulovala jednotlivé v prvostupňovém řízení uskutečněné úkony právní služby, a to včetně 3 jednání před soudem. Městský soud tedy neměl potvrdit jako věcně správné rozhodnutí obvodního soudu. Uvedené pochybení (nezohlednění 1 úkonu právní služby) se promítlo i do rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení, v němž by byla stěžovatelka jinak úspěšná. Stěžovatelka si je vědoma skutečnosti, že jde o náklady řízení navíc v bagatelní výši, ale domnívá se, že by jí měla být poskytnuta ochrana před svévolným a nezodpovědným přístupem rozhodujících soudů, které ignorovaly její právo na náhradu nákladů řízení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

9. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, že jí nebyla přiznána odměna ze jeden úkon právní služby v celkové výši 4 356 Kč a v souvislosti s nesprávným rozhodnutím městského soudu jí navíc byla uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi řízení ještě náklady odvolacího řízení ve výši 968 Kč. Předmětem ústavní stížnosti jsou tedy částky, které lze i v jejich souhrnu označit ve světle judikatury Ústavního soudu za bagatelní, čehož si je stěžovatelka také dobře vědoma. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]. V případě bagatelních částek je povětšinou evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky. Opodstatněnost ústavní stížnosti ve sporech o bagatelní částky proto přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz zejména podrobné odůvodnění v bodech 29 a násl. nálezu sp. zn. ÚS III. 3725/13). Je především na stěžovatelce, aby v ústavní stížnosti vysvětlila (a případně doložila), proč věc přes "bagatelnost" částky vyvolává v její právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

).

10. Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že obecné soudy při stanovení výše odměny za zastupování pravděpodobně pochybily, ať již tím, že nepřiznaly odměnu za 2 úkony právní služby za jednání před soudem konané dne 7. 6. 2024, které přesahovalo 2 hodiny, nebo opomenuly jednání před soudem konané dne 18. 6. 2024. Stěžovatelka však v ústavní stížnosti neuvedla skutečnosti, které by svědčily o tom, že nepřiznání částky ve výši cca 5 000 Kč zasáhlo do některého z ústavně zaručených práv. Přestože soudy při rozhodování o nákladech řízení pochybily, toto pochybení nelze označit za úmyslné (což ostatně netvrdí ani stěžovatelka). Ústavní soud apeluje na dotyčné soudy, aby k rozhodování o náhradě nákladů přistupovaly s vyšší pečlivostí. Nesprávný postup soudů při stanovení výše náhrady nákladů řízení v projednávané věci však nepřesahuje individuální rámec věci. Z ničeho nevyplývá, že by závěry soudů měly vliv i na jiná řízení, případně, že by šlo o systémový problém.

11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v projednávané věci neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2025

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu