Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2617/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Jana Bitterlicha, zastoupeného JUDr. Viktorem Rossmanem, advokátem se sídlem Senovážné náměstí 1464/6, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2024 č. j. -194, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2023 č. j. -173 a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4. prosince 2019 č. j. -73, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově jako účastníků řízení a Jiřího Podsedníka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se jako žalobce v řízení před obecnými soudy domáhal po vedlejším účastníkovi zaplacení částky 204 298 Kč s příslušenstvím. V posuzované věci šlo zjednodušeně řečeno o to, že stěžovatel investoval finanční prostředky do společnosti Kairos, která se však dostala do likvidace a stěžovatel o své peníze přišel; šlo o riskantní investici fungující na tzv. pyramidovém principu. Stěžovatel tvrdil, že se vedlejší účastník na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Vedlejší účastník naopak poukazoval na to, že došlo k uzavření příkazní smlouvy, jejíž obsah byl oběma stranám znám, a že sjednanou záležitost, tedy investování prostředků do společnosti, pro stěžovatele obstaral. Obecné soudy nakonec přisvědčily vedlejšímu účastníkovi (žalovanému) a žalobu zamítly.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení základních práv podle a d. Vedlejší účastník podle něj neunesl důkazní břemeno ohledně existence smluvního vztahu. Napadená rozhodnutí nejsou v souladu s požadavky řádného odůvodnění podle judikatury Ústavního soudu. To se týká zejména nepodložených závěrů soudů o obsahu údajného smluvního vztahu mezi účastníky.

3. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstatou argumentace stěžovatele je nesouhlas se skutkovými závěry obecných soudů ohledně toho, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření příkazní smlouvy, anebo bezdůvodnému obohacení. Není však na Ústavním soudu, aby přehodnocoval skutkové okolnosti. Muselo by se jednat o extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a závěry, které z nich obecné soudy dovodily. Nic takového však Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal a ani stěžovatel žádný konkrétní rozpor netvrdil. Byť má ústavní stížnost 12 stran, její většinu tvoří rekapitulace, citace a parafráze dosavadního průběhu řízení, aniž by stěžovatel předkládal konkrétní ústavněprávní argumentaci.

4. Není pravdou, že by závěry o obsahu příkazní smlouvy mezi účastníky nebyly odůvodněny. Lze odkázat např. na body 7 a 8 odůvodnění okresního soudu či body 12 a 13 odůvodnění krajského soudu. Závěry obecných soudů jsou logické a přezkoumatelné. Pravdivé není ani tvrzení stěžovatele, že krajský soud neopřel své rozhodnutí o žádné důkazy, ze kterých dovodil existenci smluvního vztahu (příkazní smlouvy). Krajský soud výslovně odkázal na dokazování provedené před okresním soudem, s jehož závěry se ztotožnil. Konkrétně šlo o důkazy elektronickou komunikací mezi účastníky či účastnickými výpověďmi (srov. bod 7 a 8 odůvodnění okresního soudu).

5. Ústavní soud tak s ohledem na výše uvedené odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu