Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2737/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti P. K., t. č. ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, zastoupeného JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou se sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. srpna 2024 č. j. -108 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. července 2024 č. j. -96, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel byl odsouzen pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle , 2 a 3 k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6,5 let a dále k peněžitému trestu ve výměře 1 620 000 Kč. Stěžovatel nastoupil k výkonu trestu dne 30. 3. 2021, přičemž dne 18. 1. 2023 z něj byl podmíněně propuštěn. Stěžovatel však nezaplatil většinu uloženého peněžitého trestu a Městský soud v Praze proto usnesením ze dne 6. 10. 2023 nařídil výkon náhradního trestu odnětí svobody (a to v poměrné části trvání 15,5 měsíce).

2. Po vykonání části přeměněného trestu podal stěžovatel žádost o podmíněné propuštění, o které rozhodovaly obecné soudy ve zde napadených rozhodnutích. Obvodní soud pro Prahu 6 vyhodnotil žádost stěžovatele jako předčasnou, a proto ji zamítl. Uvedl, že nelze postupovat podle , o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen ""), který stanoví, že postupně uložené a dosud zcela nevykonané tresty se považují z hlediska výkonu trestu za trest jediný. V tomto případě totiž odsouzený nevykonával tresty zároveň, předchozí trest odnětí svobody byl již vykonán (resp. z něj byl podmíněně propuštěn), a proto se nejedná o trest jediný.

3. Městský soud v Praze následně zamítl stížnost proti usnesení obvodního soudu. Ztotožnil se se závěrem, že ačkoli byl peněžitý trest (následně přeměněný na trest odnětí svobody) uložen totožným rozsudkem jako původní trest odnětí svobody, nejedná se o jediný trest ve smyslu . S oporou v komentářové literatuře městský soud zdůraznil, že za postupně uložené tresty lze označit jen ty, kdy předchozí trest ještě nebyl zcela vykonán. To však není případ stěžovatele. Městský soud se také vyjádřil k souladu daného výkladu zákona s judikaturou Ústavního soudu, na kterou stěžovatel odkazoval.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti nadále tvrdí, že jeho žádost o podmíněné propuštění nebyla předčasná. Ustanovení má být podle něj vykládáno ve prospěch jedinosti postupně uložených trestů. To dovozuje i z nálezů

sp. zn.

a

. Městský soud se nevypořádal se stížnostními argumenty a pouze uvedl, že podmínkou aplikace je, že tresty na sebe navazují. Také jiné právní předpisy však svědčí o tom, že zákonodárce měl úmysl vytvářet co nejširší fikci jedinosti trestu. Stěžovatel považuje za logický ten výklad, že postupně uložené tresty z jednoho odsuzujícího rozsudku je nutné považovat za trest jediný. Opačným výkladem došlo k porušení základních práv stěžovatele podle a d.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Výklad , provedený obecnými soudy a aplikovaný na situaci stěžovatele, nejenže není protiústavní, ale je zcela logický a správný. Obecné soudy poukázaly na to, z jakých důvodů by opačný výklad vedl k absurdním systémovým důsledkům (bod 8 odůvodnění městského soudu). Stěžovatel ve své argumentaci opětovně pomíjí, že se v jeho případě nejedná o dosud zcela nevykonané tresty ve smyslu , přestože si musí být vědom, že z předchozího výkonu trestu již byl podmíněně propuštěn. Pokud stěžovatel cituje judikaturu Ústavního soudu, činí tak pouze zcela obecně, resp. prostřednictvím kopírování závěrů z různých nálezů, které se však na zde posuzovanou věc vůbec neuplatní, jelikož se týkají situací postupně uložených dosud nevykonaných trestů (např. nález

sp. zn.

, bod 14). Jak již obecné soudy v napadených rozhodnutích řádně, srozumitelně a ústavně konformně odůvodnily, to není případem stěžovatele.

6. Ústavní soud tak s ohledem na výše uvedené odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu