Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 61/25

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Hanuše, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Vančurovou, advokátkou, sídlem Na Pláni 3794/2, Jablonec nad Nisou, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 18. října 2024 č. j. -914 a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 16. listopadu 2023 č. j. -863, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a obchodní korporace STORING spol. s r. o., sídlem Žitavská 727/16, Liberec III - Jeřáb, jako vedlejší účastnice řízení, spojené s návrhem na zrušení , , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi a v řízení jim předcházejícím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle , a 3 a d (dále jen " ") a y.

2. Současně navrhuje, aby Ústavní soud přikázal věc jinému senátu odvolacího soudu nebo jinému odvolacímu soudu, resp. jinému samosoudci soudu prvního stupně nebo jinému soudu prvního stupně.

3. S ústavní stížností pak stěžovatel spojuje návrh na zrušení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

4. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") bylo stěžovateli (jako žalovanému) uloženo zaplatit vedlejší účastnici (jako žalobkyni) 37 000 Kč (výrok I), co do částky 541 881 Kč byla žaloba zamítnuta (výrok II), stěžovateli bylo uloženo zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení v částce 160 622 Kč (výrok III) a České republice - okresnímu soudu na nákladech řízení 86 942,35 Kč (výrok IV).

5. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudek okresního soudu ve výrocích I, III a IV potvrdil s tím, že ve výroku II zůstává nedotčen, a rozhodl, že stěžovatel je povinen nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 6 969,60 Kč.

6. V ústavní stížnosti stěžovatel mj. uvádí, že poučení obsažené v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci o nepřípustnosti dovolání je chybné, a že z procesní opatrnosti tento mimořádný opravný prostředek podal. Možno dodat, že posledně uvedená skutečnost plyne i z veřejně přístupné aplikace infoSoud, obsahující informace o průběhu soudních řízení.

7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení ( a 2 ), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle citovaného zákona.

8. Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita, podle níž podání ústavní stížnosti připadá v úvahu až tehdy, jestliže všechny ostatní dostupné právní prostředky ochrany základních práv či svobod stěžovatele selžou. Souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti není proto namístě, navíc takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2011

sp. zn.

či ze dne 10. 2. 2011

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Probíhá-li tedy nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci se stěžovatel domáhá svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod, naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud totiž nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího soudu, zbytečně by tím v rozporu s y, prodlužoval své řízení.

9. Ústavní soud také připomíná, že je to (jen) dovolací soud, kdo zkoumá přípustnost dovolání ( ); jestliže tento mimořádný opravný prostředek stěžovatel již podal, nemůže Ústavní soud (ani) toto rozhodnutí předjímat. Shledá-li Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání nepřípustným právě s ohledem na nebo podle (srov. , ), případně nedůvodným, může stěžovatel podat novou ústavní stížnost, v níž zohlední i průběh a výsledky tohoto řízení. Ukončení dovolacího řízení zde má význam rovněž z hlediska návrhu na zrušení , neboť na interpretaci a aplikaci tohoto ustanovení může být (právě až) rozhodnutí Nejvyššího soudu založeno.

10. K případnému argumentu, že odmítne-li Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle , hrozí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti proti nyní napadeným soudním rozhodnutím, Ústavní soud uvádí, že novou ústavní stížnost směřující proti těmto rozhodnutím by nemohl odmítnout pro opožděnost, neboť by to odporovalo y (tzv. denegatio iustitiae). Konstatuje-li totiž nyní, že ústavní stížnost je s ohledem na dosud probíhající řízení předčasná, není možné, aby ústavní stížnost podanou po jeho skončení označil za opožděnou, jak plyne z ustálené judikatury tohoto soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl. Návrh na derogaci výše označeného zákonného ustanovení jakožto návrh akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2025

Jan Svatoň v. r.

soudce zpravodaj