Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3322/24

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Tomského, zastoupeného Mgr. Janem Širokým, advokátem, se sídlem Modřínová 1412/35, Praha 8, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2024 č. j. -313, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vladimíry Kohoutové a Aleny Turečkové, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen " ") s tvrzením, že jím byla porušena základní práva (svobody) zaručená d (dále jen " "), y, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh, se přitom podává, že Okresní soud v Rakovníku (dále jen "okresní soud") svým rozsudkem ze dne 8. 2. 2024 č. j. -252 určil, že právní předchůdci vedlejších účastnic řízení byli společně v rámci bezpodílového spoluvlastnictví vlastníky ve výroku rozsudku okresního soudu specifikovaného pozemku (výrok I rozsudku okresního soudu). Výrokem II okresní soud zamítl vzájemný návrh stěžovatele, aby bylo určeno, že on je vlastníkem předmětného pozemku. Výroky III až V pak okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

3. K odvolání stěžovatele následně ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozhodnutí okresního soudu ve výroku III tak, že výše nákladů řízení činí 68 283 Kč (výrok I rozsudku krajského soudu). Výrokem II svého rozsudku naopak rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadených výrocích I až IV potvrdil a výrokem III svého rozsudku rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V závěru svého rozsudku pak účastníky řízení poučil o možnosti podat proti jeho rozhodnutí dovolání za splnění zákonem stanovených podmínek.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel v této souvislosti obšírně vysvětluje, proč podle jeho názoru obecné soudy rozhodly v rámci sporu o specifikovaný pozemek špatně. Hned v úvodu také poznamenává, že proti ústavní stížností napadenému rozsudku krajského soudu podal současně z opatrnosti dovolání, a to s ohledem na to, aby následně nebyla jeho ústavní stížnost posouzena jako opožděná, pokud by Nejvyšší soud neshledal jeho dovolání přípustným (okolnost podání dovolání plyne také z databáze Infosoud.cz - pozn. Ústavní soud). Ústavní soud by podle stěžovatele měl na rozhodnutí Nejvyššího soudu vyčkat.

5. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění zákonem stanovených podmínek řízení. V dané věci však dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

6. Podle y je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv výlučně Ústavního soudu. Princip subsidiarity přezkumu rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem je pak konkrétně vyjádřen v ustanovení , podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V duchu těchto principů Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil (srov. např. usnesení ze dne 3. 4. 2009

sp. zn.

), že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem.

7. Ve věci stěžovatele došlo k souběhu dvou právních institutů, jež by mohly vést ke kasaci napadeného rozhodnutí, a to ústavní stížnosti a dovolání. Byla-li by proto v nyní posuzované věci ústavní stížnost věcně posouzena Ústavním soudem dříve, než bude rozhodnuto o stěžovatelem podaném dovolání, mohl by postup Ústavního soudu vést k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů (zde tedy Nejvyššího soudu). Také z hlediska funkce ústavního soudnictví je nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumávaly obecné soudy a zároveň i Ústavní soud.

8. Ústavní soud odkazuje na ustanovení , podle kterého platí, že "byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku." Je tedy zřejmé, že stěžovatel podal ústavní stížnost předčasně, jelikož i za situace, kdy přípustnost podaného dovolání závisí na úvaze Nejvyššího soudu, je nutno před podáním ústavní stížnosti vyčerpat i tento mimořádný opravný prostředek a teprve po rozhodnutí o něm Nejvyšším soudem je věcí úvahy stěžovatele, zda se bude domáhat ochrany rovněž před Ústavním soudem v rámci řízení o ústavní stížnosti.

9. Ústavní soud v této souvislosti rovněž připomíná, že s účinností novely provedené (od 1. 1. 2013) již pro takové mimořádné opravné prostředky neplatí výjimka z povinnosti vyčerpat všechny dostupné procesní prostředky k ochraně práva a posledním prostředkem k ochraně práva je tedy právě podané dovolání. Lhůta k eventuálnímu podání ústavní stížnosti začne proto stěžovateli běžet dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, a to jak proti rozhodnutí dovolacího soudu, tak případně i proti předcházejícím rozhodnutím. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování tohoto soudu.

10. Rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání přitom nelze předjímat. Za této procesní situace je proto ústavní stížnost předčasná. Není také důvod, aby Ústavní soud vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť by tím zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však není důvod.

11. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její předčasnost stěžovatele nepoškozuje na jeho právu na přístup k soudu. Pokud by stěžovatel nebyl srozuměn s výsledkem dovolacího řízení, je oprávněn po jeho ukončení podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení.

12. Stěžovatel se v ústavní stížnosti důsledně nedovolává postupu dle a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, které by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení. Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a vyjadřoval se k důvodnosti ústavní stížnosti, soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ve spojení s ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2025

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

soudkyně zpravodajka