Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3183/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti M. P., zastoupeného advokátem JUDr. Vítem Nevařilem, LL.M., sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -238 ze dne 18. 7. 2024 a usnesení Okresního soudu v Semilech č. j. -224 ze dne 11. 4. 2024, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech jako účastníků řízení a Okresního státního zastupitelství v Semilech a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené d a právo na trest podle zákona zaručené y, k čemuž mělo dojít zamítnutím jeho návrhu na povolení obnovy řízení.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j. -2278 ze dne 23. 2. 2022 uznán vinným ze spáchání zločinu poškození věřitele, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let a k trestu propadnutí věci (souboru nemovitostí). Odvolání stěžovatele bylo zamítnuto, jeho dovolání odmítnuto a usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 18. 10. 2022 byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta i jeho ústavní stížnost. Uvedeného trestného činu se stěžovatel měl dopustit ve zkratce tím, že se různými způsoby úmyslně zbavoval svého majetku s cílem zmařit uspokojení pohledávky poškozeného ve výši 16 637 499,79 Kč.

3. Stěžovatel poté podal návrh na povolení obnovy řízení s tím, že v průběhu insolvenčního řízení byly vypracovány znalecké posudky, podle nichž hodnota jeho podílu na malé vodní elektrárně činí 33 130 000 Kč a hodnota dalších nemovitostí dosahuje 34 210 000 Kč, přičemž jejich zpeněžením bylo dosaženo dokonce částky 37 260 000 Kč. V insolvenčním řízení tak vznikla hyperocha, stěžovatel nebyl předlužen a měl dostatečný majetek na vypořádání závazku vůči poškozenému, jemuž tudíž nevznikla škoda, která je znakem skutkové podstaty trestného činu poškození věřitele.

4. Okresní soud v Semilech napadeným usnesením návrh zamítl s tím, že podstatná je cena nemovitostí v době spáchání trestné činnosti, nikoli o jedenáct let později, kdy došlo k dramatickému nárůstu cen nemovitostí, cen elektřiny i míry inflace. Stěžovatel se nadto pokusil zatížit svůj podíl na malé vodní elektrárně zástavním právem ve prospěch jiné osoby, čímž by došlo k znemožnění uspokojení poškozeného. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením zamítl.

5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že výše pohledávky poškozeného byla stanovena najisto až v roce 2015, nikoli v roce 2011, jak uvedl okresní soud. Nepřesně soudy podle stěžovatele přistoupily i k určení hodnoty podílu na malé vodní elektrárně, neboť v původním řízení vycházely za znaleckého posudku z roku 2009, ačkoli k údajné trestné činnosti mělo docházet v roce 2011. Stěžovatel považuje za neústavní argumentaci státního zastupitelství při jednání dne 11. 4. 2024, podle které měl stěžovatel tyto námitky uplatnit v původním řízení. Zjistit řádně skutkový stav v trestním řízení je nosnou odpovědností orgánů činných v trestním řízení, nikoli povinností obžalovaného. Posudek znalce navíc v původním řízení nebyl proveden jako znalecký posudek, ale jako listinný důkaz.

6. Dále stěžovatel poukazuje na to, že soudy v původním řízení neohodnotily majetek, který byl předmětem trestu propadnutí věci, nemohly tak ani uložit přiměřený a přezkoumatelný trest. V tomto směru je podle stěžovatele argumentace soudů, že k trestné činnosti došlo v roce 2011, bez významu, neboť trest byl ukládán v roce 2020. Nikoho údajně nenapadlo klást si otázku, že propadlé nemovitosti měly již v roce 2020 hodnotu minimálně 20 000 000 korun, přitom např. spoluobžalované byl uložen peněžitý trest toliko ve výši 2 000 000 Kč.

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu náleží primárně trestním soudům, jejichž závěry Ústavní soud zásadně nepřehodnocuje. To platí nejen pro řízení, v němž se posuzuje otázka viny a trestu, ale pochopitelně i pro rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení (viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 21. 2. 2012).

9. Návrh na povolení obnovy řízení je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k nápravě vad ve skutkových zjištěních, jež vznikly tím, že soudu nebyly v době vynesení rozhodnutí známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé vnést odlišný pohled na skutkový stav věci, následné právní posouzení a výrok o vině a trestu. V řízení o ústavní stížnosti mířící proti rozhodnutím o návrhu na povolení obnovy řízení tak Ústavní soud nepřezkoumává původní rozhodnutí o vině a trestu, nýbrž posuzuje, jestli se soudy ústavně konformním způsobem vypořádaly s otázkou, zda stěžovatelem předestřené nové skutečnosti a důkazy odůvodňují obnovu řízení, či nikoli. Z hlediska ústavněprávního přezkumu je tedy především významné, zda soudy návrh stěžovatele řádně projednaly, zda jsou jejich rozhodnutí adekvátně odůvodněna a zda uplatněné právní závěry nejsou výrazem svévole či excesu.

10. Takové pochybení Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal. Je přitom potřeba předeslat, že většinu námitek ústavní stížnosti tvoří polemika s původním rozhodnutím o vině a trestu, jehož tvrzenými nedostatky se ale Ústavní soud nyní již zabývat nemůže. Bez významu jsou i stěžovatelovy výtky vůči argumentaci státního zastupitelství, neboť z hlediska ústavní stížnosti je podstatný obsah napadených rozhodnutí, nikoli argumentace protistrany.

11. Jde-li o dopady nových zjištění či důkazů vztahujících se k hodnotě stěžovatelova majetku, pak soudy ústavně konformním způsobem vysvětlily, že její nárůst mnoho let po spáchání trestné činnosti na stěžovatelově vině nic nemění. To platí tím spíše za situace, kdy - jak uvedl okresní soud - se majetek, kterým stěžovatel nyní argumentuje, podařilo do jeho majetkové podstaty vrátit až po složitých procesech, kterým se stěžovatel snažil usilovně bránit.

12. Namítá-li stěžovatel, že s ohledem na cenu zabraných nemovitostí byl jeho trest nepřiměřeně přísný, takto formulovaná námitka nebyla v řízení před obecnými soudy uplatněna. Nutno připomenout, že zásada subsidiarity ústavní stížnosti nespočívá jen v potřebě vyčerpat procesní prostředky ve formálním smyslu, nýbrž obsahuje i požadavek předestření relevantních námitek obecným soudům, jimž ochrana ústavně zaručených práv také přísluší ( y). Z těchto důvodů Ústavní soud mimo jiné v usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 8. 2017 upozornil, že nelze akceptovat, aby si účastníci schovávali určitý argument jako pomyslné eso v rukávu, které použijí teprve před Ústavním soudem, pokud se svou věcí před obecnými soudy neuspějí.

13. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu