Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3449/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ing. Michaela Šefčíka, Ph.D., zastoupeného Mgr. Milanem Jelínkem, advokátem, sídlem Vodičkova 710/31, Praha, proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2024, č. j. -316, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

2. Stěžovatel nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy, domáhal se však zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí ve výroku I., neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu ve smyslu d (dále jen " ") a y.

3. Napadeným výrokem rozhodnutí ze dne 22. 10. 2024 byl dosavadní insolvenční správce INSKOL v.o.s. zproštěn funkce. Stěžovatel činnost insolvenčního správce vykonával do 31. 7. 2024 jako ohlášený společník INSKOL v.o.s. V době vydání napadeného rozhodnutí tedy již nebyl společníkem subjektu, který byl funkce zproštěn a kterého se rozhodnutí v napadené části týká.

4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené . Stěžovatel je advokátem, proto Ústavní soud netrval na jeho zastoupení. Ústavní soud nicméně shledal, že ústavní stížnost je podána neoprávněnou osobou.

5. Ústavní stížnost jako mimořádný opravný prostředek je podle oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

6. Stěžovatel nebyl účastníkem řízení, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí, tudíž mu právo podat ústavní stížnost nesvědčí. V rovině namítaného práva na spravedlivý proces podle y tak lze uzavřít, že toto právo je zaručeno pouze vytyčeným osobám (účastníkům). Naopak podání ústavní stížnosti ve prospěch třetí osoby judikatura Ústavního soudu konstantně vylučuje [za všechny srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 5. 1999 (U 34/14 SbNU 329)].

7. Podle stěžovatele se všechny důvody pro zproštění funkce insolvenčního správce měly týkat údajných pochybení, ke kterým mělo dojít době do 30. 7. 2024 - tedy v době, kdy jménem INSKOL v.o.s. vykonával funkci insolvenčního správce. Stěžovateli však není dána možnost tato údajná pochybení vyvrátit a vyhnout se tak případným negativním důsledkům napadeného rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti považuje za významné, že Ministerstvo spravedlnosti může zrušit povolení k výkonu činnosti insolvenčního správce za porušení povinnosti stanovené . Nad rámec proto Ústavní soud podotýká, že potenciální dopad do základních práv stěžovatele mohou mít právě až tato navazující řízení [podle , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s tohoto zákona]. V tuto chvíli je však i nepřímý zásah do práv stěžovatele toliko hypotetický. Věcný přezkum napadeného rozhodnutí by neodpovídal obecnému principu, podle kterého má ústavní stížnost pouze subsidiární povahu.

8. Se skutečností, že stěžovatel v tuto chvíli nemá procesní cestu nápravy proti napadenému rozhodnutí, se bude muset ministerstvo ústavně souladným způsobem vypořádat v eventuálním řízení o zrušení povolení insolvenčnímu správci podle § 13 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích.

9. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2025

Jiří Přibáň v. r.

soudce zpravodaj