Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 68/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ing. Jaroslava Jandy, LL. M., Ph. D., zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, sídlem Jižní 1820/53, Česká Lípa, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2023, č. j. -403, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu. Tvrdí, že Nejvyšší soud porušil jeho ústavně zaručené právo zakotvené v d, neboť neprojednal jeho dovolání.

2. Z ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí plyne, že se stěžovatel domáhal vyslovení zmatečnosti řízení vedeného u Okresního soudu v České Lípě, v němž tento soud zamítl stěžovatelův návrh (podaný stěžovatelem jako povinným v exekučním řízení) na zastavení exekuce. Okresní soud rovněž návrh na vyslovení zmatečnosti zamítl, Krajský soud v Ústí nad Labem pak zamítl stěžovatelovo odvolání. Nejvyšší soud usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání proti usnesení krajského soudu jako nepřípustné ( ve spojení s ). Usnesení krajského soudu je totiž založeno na tom, že proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce není žaloba pro zmatečnost přípustná. Stěžovatel s tímto závěrem v dovolání vůbec nepolemizoval, namísto toho jen opakoval námitku, že mu nebyl řádně doručen exekuční titul. Na posouzení této otázky však rozhodnutí krajského soudu nespočívá.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle rekapituluje průběh dosavadních řízení a opakuje, že mu nikdy nebyl doručen exekuční titul. Na mnoha místech ústavní stížnosti též zpochybňuje postup odvolacího soudu, přestože formálně napadl ústavní stížností jen usnesení Nejvyššího soudu. K němu pak stěžovatel uvádí, že dovolání mělo "zásadní právní význam" ve smyslu . Nejvyšší soud měl totiž rozhodnout otázku, zda je soud před nařízením exekuce oprávněn se zabývat námitkou povinného, že mu v nalézacím řízení nebyl doručen exekuční titul.

4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( téhož zákona).

5. K samotné ústavní stížnosti lze jen stručně uvést, že se míjí s rozhodovacími důvody Nejvyššího soudu. Krajský soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu, že proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce není žaloba pro zmatečnost přípustná. Stěžovatel však tento závěr vůbec nezpochybnil a namísto toho jen setrval na tom, že mu nebyl řádně doručen exekuční titul. Nejvyšší soud proto ani nemohl posoudit dovolání ve smyslu kritérií v . Podobně jako bylo mimoběžné dovolání, je nyní mimoběžná i ústavní stížnost, která vůbec nezpochybňuje rozhodovací důvody Nejvyššího soudu, ale opět jen opakuje údajná pochybení v předchozím postupu soudů nižšího stupně.

6. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu