Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 80/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Danuše Vavrečkové, zastoupené advokátem Mgr. Jaroslavem Mackem, sídlem nám. Svobody 829/17, Jeseník, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2023, č. j. -138, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti SAVING EUROPE s. r. o., sídlem Gen. Svobody 48/22, Šumperk, Kamily Schrammové a Gabriely Vavrečkové, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu. Tvrdí, že Nejvyšší soud porušil její ústavně zaručená práva zakotvená v , , a d, neboť jí odepřel přístup k soudu.

2. Z ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí plyne, že Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 31. 1. 2022, č. j. -87, uložil žalovaným (tj. stěžovatelce, Kamile Schrammové a Gabriele Vavrečkové) povinnost zaplatit žalobkyni (obchodní společnosti SAVING EUROPE s. r. o.) společně a nerozdílně částku ve výši 14 000 Kč s příslušenstvím. Nárok společnosti vznikl z prodeje kuchyňských spotřebičů v roce 2017 právnímu předchůdci žalovaných (původnímu žalovanému, tehdejšímu manželovi stěžovatelky). Spor vznikl o to, zda právní předchůdce žalovaných od kupní smlouvy platně odstoupil, zda společnost uvedla v omyl právního předchůdce žalovaných, respektive zda je smlouva neplatná z důvodů naplnění skutkové podstaty lichvy ( , ). Podle okresního soudu z dokazování neplyne, že by při uzavírání kupní smlouvy byl původní žalovaný rozrušený nebo lehkomyslný, nejsou dány ani jiné podmínky neplatnosti smlouvy a právní předchůdce žalovaných od smlouvy odstoupil neplatně.

3. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci k odvolání mimo jiné stěžovatelky potvrdil rozsudek okresního soudu. S odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. , nepovažoval odvolací soud kupní smlouvu za lichevní. Z okolností případu nevyplývá, že by byla krácena smluvní svoboda původního žalovaného a v jeho jednání nelze spatřovat lehkomyslnost ani rozrušenost.

4. Stěžovatelka napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle . Stěžovatelka totiž Nejvyššímu soudu nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu . Nejvyšší soud upozornil, že se v dovolání namítá, že při řešení otázky objektivních a subjektivních znaků lichevní smlouvy krajský soud nerespektoval závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. , a ze dne 3. 5. 2021, sp. zn. , a nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017

sp. zn.

. Stěžovatelka ovšem staví její názor na vlastní skutkové verzi: podle dovolání byl právní předchůdce žalovaných ke koupi přesvědčen zmanipulovaným losováním o slevy. Rozhodnutí okresního i krajského soudu jsou ovšem založena na jiném skutkovém závěru. Podle obou soudů původní žalovaný uzavřel kupní smlouvu po vzájemné dohodě s manželkou (nynější stěžovatelkou), aniž by byl při jejím uzavírání rozrušený nebo lehkomyslný. Podle Nejvyššího soudu platí, že skutkový základ sporu nelze dovoláním úspěšně zpochybnit. Výjimkou z tohoto pravidla je případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli. Takový případ však v souzené věci nenastal. Argumentuje-li stěžovatelka v tomto směru nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu (z jejich skutkové verze), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti, kterou napadá toliko usnesení Nejvyššího soudu, obsáhle rekapituluje průběh dosavadních řízení a vysvětluje, v čem se obecné soudy mýlí. Stručně pak říká, že Nejvyšší soud jí odepřel právo na věcné posouzení její věci. Stěžovatelka hodnotí jednotlivé důkazy a z nich dovozuje, že kupní smlouva byla uzavřena za lichevních podmínek ( ), proto byla smlouva neplatná.

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena ( až 31 , o Ústavním soudu) a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( téhož zákona).

7. K samotné ústavní stížnosti lze jen stručně uvést, že se míjí s rozhodovacími důvody Nejvyššího soudu. Stěžovatelka napadá jen usnesení Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, svou argumentaci přitom vztahuje v podstatě jen k rozhodnutím okresního soudu a krajského soudu. Nijak nevysvětluje, v čem Nejvyšší soud pochybil, pokud její dovolání nepřijal k věcnému posouzení. Uvádí sice, že dovolání naplnilo kritéria (stěžovatelka v něm tvrdila rozpor závěrů rozhodnutí odvolacího soudu s judikaturou), nepolemizuje však s konkrétním důvodem odmítnutí, jak jej podal Nejvyšší soud.

8. Jinak řečeno, byť stěžovatelka napadá jen rozhodnutí Nejvyššího soudu, nepředkládá proti němu žádné argumenty. Ústavní stížnost v podstatné části jen doslovně reprodukuje důvody dovolání a na rozhodnutí Nejvyššího soudu vlastně nijak nereaguje.

9. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu