Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 181/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele A. F. H., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 2. února 2021 č. j. KRPB-159588-28/ČJ-2020-060022-SV, rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 2. listopadu 2021 č. j. CPR-7885-9/ČJ-2021-930310-V243, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2022 č. j. 22 A 71/2021-110, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. listopadu 2023 č. j. -44, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Ředitelství služby cizinecké policie a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Ústavnímu soudu byl dne 19. 1. 2024 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

3. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 2. 2. 2021 č. j. KRPB-159588-28/ČJ-2020-060022-SV, byl stěžovatel vyhoštěn z území České republiky, neboť bylo dáno důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu prováděním činnosti ohrožující základy demokratického státu. Ředitelství služby cizinecké policie část výroku změnilo tak, že se stěžovatel vyhošťuje z území členských států Evropské unie, a ve zbylé části rozhodnutí krajského ředitelství potvrdilo rozhodnutím ze dne 2. 11. 2021 č. j. CPR-7885-9/ČJ-2021-930310-V243. Na základě stěžovatelovy žaloby nejprve Krajský soud v Brně rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 7. 1. 2021 č. j. -58. Rozhodnutí krajského soudu však zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 4. 2022 č. j. -36. Krajský soud následně žalobu zamítl rozsudkem ze dne 22. 6. 2022 č. j. -110. Stěžovatelovu kasační stížnost Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 16. 11. 2023 č. j. -44.

4. Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv plynoucích z a d, y, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a písm. a), c) Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Zásah spatřuje v tom, že správní orgány i soudy vedly řízení na základě utajované informace, která stěžovateli nebyla sdělena, takže nemohl uplatnit námitky proti důvodům vyhoštění. Vyhoštění považuje za nepřiměřený zásah do jeho rodinného a soukromého života. Z těchto důvodů se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.

III.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů ( y) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn.

).

7. Ústavní soud již v nálezu ze dne 11. 10. 2016

sp. zn.

zdůraznil, že proti zájmu jednotlivce být zpraven o tom, které důvody vedly k přijetí rozhodnutí orgánu veřejné moci, stojí bezpečnostní zájem státu výslovně vyjádřený v ústavního , o bezpečnosti České republiky a vyplývající též z y (srov. nález ze dne 11. 2. 2004

sp. zn.

). Podle Ústavního soudu "tento státní zájem představuje zájem existenční, který legitimizuje určité omezení právní sféry jedince; ostatně ve svém důsledku je to stát, jenž postavení jedince chrání" (bod 55 odůvodnění). Vyloučení práva seznámit se se stanovisky policie a zpravodajských služeb obsahujícími utajované informace v zásadě představuje "projev optimalizace případného protichůdného působení ochranných mechanismů dvou ústavně chráněných hodnot", konkrétně pak bezpečnostního zájmu státu na straně jedné a práva na soudní ochranu podle y na straně druhé (bod 62 odůvodnění). Přestože se v citovaném nálezu Ústavní soud zabýval abstraktní kontrolou ústavnosti , o státním občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, základní východiska jsou použitelná i na omezení (vyloučení) práva seznámit se s utajovanou informací v řízení o vyhoštění cizince. K tomuto závěru se Ústavní soud ve skutkově totožném případě jako nyní posuzovaná věc přiklonil již v usnesení ze dne 29. 9. 2021

sp. zn.

.

8. Ani v nynějším případě Ústavní soud neshledal žádný důvod pro odchýlení se od dřívějších závěrů. Stěžovatel v ústavní stížnosti pokračuje v polemice se správními soudy a rozvíjí argumentaci, se kterou se však soudy přesvědčivým způsobem vypořádaly (ve vztahu k nesdělení utajované informace srov. např. body 25 a násl. zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -36 nebo body 43 a násl. napadeného rozsudku krajského soudu; ve vztahu k přiměřenosti, respektive nezbytnosti zásahu srov. např. body 16 a 19 napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu nebo body 58 a násl. napadeného rozsudku krajského soudu). Napadená rozhodnutí jsou srozumitelně a přesvědčivě odůvodněna a je z nich zřejmé, jakými úvahami se rozhodující orgány seznámené s utajovanou informací řídily. Ústavní soud proto konstatuje, že zásah do ústavně garantovaných práv stěžovatele neshledal.

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu