Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 376/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) V. Z. a 2) Š. S., obou zastoupených Mgr. Pavlem Kopou, advokátem, sídlem Hlinky 57/142a, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 5. 12. 2023, č. j. -2020, a usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 26. 9. 2023, č. j. -1978, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Oomouci a Okresního soudu v Jeseníku, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených usnesení. Tvrdí, že jimi soudy porušily jejich základní právo domáhat se ochrany u nezávislého a nestranného soudu podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. V řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti, Okresní soud v Jeseníku rozhodl o tom, že předseda senátu JUDr. Martin Záliš a přísedící Petr Mišun nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obžalovaných stěžovatelů. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci následně zamítl stížnosti obou stěžovatelů.

3. Ústavní soud při své rozhodovací činnosti jako nepřípustné opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však řízení nebylo ukončeno, nýbrž byla věc vrácena soudu k dalšímu řízení. Takto Ústavní soud přistupuje i k rozhodnutím (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 9. 2022 a tam citovaná judikatura; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), jimiž je v průběhu soudního řízení - stejně jako v nyní posuzovaném případě - rozhodnuto o nepodjatosti soudce. Ústavní soud v těchto případech vychází z toho, že řízení ve věci doposud neskončilo a případné vadné posouzení námitky podjatosti mohou příslušné orgány napravit v průběhu řízení; teprve po skončení celého řízení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu. Rozhodnutím o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými je tvrzené pochybení napravitelné.

4. Tento právní názor potvrdilo plénum Ústavního soudu ve stanovisku ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. : "Ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů)." V odůvodnění stanoviska plénum mj. zdůraznilo, že pro posouzení nestrannosti (nepodjatosti) soudců právní řád předvídá na zákonné úrovni definované postupy, kterými lze podle subjektivních a objektivních kritérií posoudit, zda je možné jednotlivé úkony a rozhodnutí soudce v konkrétní věci hodnotit jako nestranné. Kromě těchto speciálních postupů lze pochybnost o nestrannosti soudce namítat společně s ostatními vadami i v řádných a mimořádných opravných prostředcích. Vydáním rozhodnutí ve věci nepodjatosti soudce přitom soudní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky ochrany. Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatel i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu proto otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti. Dle Ústavního soudu je tedy třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly vyčerpány všechny dostupné opravné prostředky [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005

sp. zn.

(U 23/38 SbNU 587)].

5. Z tohoto pravidla činí Ústavní soud výjimky, jež umožňují napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení, nebo které řeší procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: (1.) rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod, a dále je třeba, aby (2.) se námitka porušení základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 12. 1. 2005 (N 6/36 SbNU 53)]. V případě rozhodnutí soudu o nepodjatosti soudce však tyto podmínky nejsou splněny, jelikož (1.) samotné rozhodnutí o nepodjatosti ještě není způsobilé se jakkoliv negativně projevit v právní sféře stěžovatelů (ty může zasáhnout teprve rozhodnutí meritorní, resp. kvazimeritorní, v jehož důsledku budou např. odsouzeni v trestním řízení anebo jim bude pravomocně uložena nějaká povinnost), a současně platí, že (2.) tuto námitku mohou stěžovatelé uplatňovat i v dalším řízení (o řádném či mimořádném opravném prostředku a v konečném důsledku i v řízení o ústavní stížnosti, brojící proti konečnému rozhodnutí).

6. Na druhou stranu i v případech, směřuje-li ústavní stížnost proti dílčímu procesnímu usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že soudce obecného soudu není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat, se může uplatnit výjimka obsažená v , podle kterého Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Je však věcí stěžovatelů, aby v ústavní stížnosti tento "přesah vlastních zájmů" řádně, přesvědčivě a s využitím judikatury vyložili. Nic takového se však z nyní posuzované ústavní stížnosti nepodává a ani Ústavní soud sám nezjistil žádné indicie, které by nasvědčovaly existenci přesahu vlastních zájmů stěžovatelů v právě uvedeném smyslu.

7. Uvedeným stanoviskem pléna (které je stěžovatelům známo: srov. bod 12 ústavní stížnosti) je Ústavní soud vázán a proto na ně pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Tato okolnost konkrétně znamená, že z důvodu principu subsidiarity je ústavní stížnost, brojící proti rozhodnutí, kterým soudce obecného soudu nebyl vyloučen pro podjatost, nepřípustná.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2024

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj