Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 206/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. H., zastoupené Mgr. Kateřinou Pščolkovou, advokátkou, sídlem Revoluční 1003/3, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2023, č. j. -1115, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. května 2023, č. j. -1066, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a J. T. a nezletilé T. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatelka (matka) domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků. Tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v , d (dále jen " ") ve spojení s právy nezletilé vedlejší účastnice (nezletilá) podle , a Úmluvy o právech dítěte. Žádá, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozsudků.

2. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že Obvodní soud pro Prahu 6 (obvodní soud) napadeným, předběžně vykonatelným, rozsudkem rozhodl o svěření nezletilé do střídavé péče obou rodičů při týdenním střídání v režimu od pátku 18.00 hodin do následujícího pátku 18.00 hodin (a to s výjimkou všech prázdnin, pro které péči stanovil odlišně), s místem předání a převzetí v místě bydliště rodiče, jehož péče končí (výrok I). Oběma rodičům určil do budoucna výši výživného [vedlejšímu účastníku (otci) 3 000 Kč, matce 6 000 Kč] a uložil jim povinnost zaplatit poměrnou část výživného za započatý měsíc květen 2023 (výroky II, III). Návrh matky na úpravu styku otce s nezletilou zamítl (výrok IV). Oběma rodičům uložil povinnost nahradit náklady řízení vzniklé státu (výroky V a VI) a o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo (výrok VII). Ohledně péče obvodní soud vyšel z aktuální judikatury Ústavního soudu a vzal v úvahu, že podle mediační dohody rodičů z doby, kdy měla nezletilá tři roky, probíhala asymetrická střídavá péče rodičů. Shledal, že nezletilá vnímá obě výchovná prostředí jako pozitivní, bezpečná a přátelská, oba rodiče projevují o ni upřímný zájem a jsou schopni zajistit řádnou péči. Vzal v potaz problematickou komunikaci rodičů nezletilé a poukázal na to, že na délku řízení měli vliv především oba rodiče a jejich četné návrhy na nařízení předběžných opatření a návrhy ve věcech rodičovských neshod. Při stanovení výživného přihlédl k rozdílné výši příjmů rodičů a jejich zvýšeným výdajům na přepravu nezletilé v rámci jejich bydlišť (Ú./P.).

3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek obvodního soudu ve věci samé (výroky I až IV) v zásadě v plném rozsahu potvrdil, změnil ho pouze ve výroku I tak, že začátek a konec péče posunul na 17.30 hodin, a ve výroku III tak, že ode dne 1. října 2023 snížil matce výživné na částku 4 500 Kč (výroky I a II) Znovu rozhodl o náhradě nákladů státu a o nákladech řízení mezi účastníky (výroky III až V). Přihlédl k potřebě upravit čas předávání nezletilé otci v závislosti na odjezd autobusů a ke snížení příjmů matky v průběhu odvolacího řízení, jinak se ztotožnil se závěry obvodního soudu o tom, že oba rodiče jsou stejně dobrými vychovateli, nezletilá je má stejně ráda a přeje si s nimi trávit čas, který je stanoven vyváženě a spravedlivě. K námitce, že nezletilá špatně snáší dva kolektivy, zohlednil, že právě matka se odstěhovala do větší vzdálenosti od původního místa bydliště, proto to není možné přičítat k tíži otci. Otcův výdělkový potenciál vzal za pečlivě objasněný. Tvrzení matky o nízkých výchovných kompetencích otce prokázáno nebylo.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v návrhu podrobně shrnuje skutkový stav a průběh řízení a předkládá výčet pochybení obecných soudů. Vytýká jim, že nevedly dokazování k nenaplnění či naplnění kritérií pro svěření nezletilé do rovnoměrné střídavé péče a neuvážily možnost střídavé péče asymetrické, nadto vyšly ze znaleckého posudku z dubna 2022, ač rozsudek byl vydán až v květnu 2023. Jí navrhované důkazy soudy zamítly či opomněly, nevzaly v potaz problematický vztah rodičů, nezkoumaly osobnostní dispozice nezletilé ke zvládání změn a k návštěvě dvou předškolních a následně školních zařízení a z toho pramenící nespokojenost nezletilé, nezjistily názor nezletilé a městský soud ani nepřihlédl ke zprávám mateřských škol týkajících se dopadů střídání předškolních a posléze školních zařízení na vztahy nezletilé. Nejednaly tak v nejlepším zájmu nezletilé. Při stanovení výživného otci nedostály svým povinnostem plynoucím z vyšetřovací zásady, nevzaly v potaz potencialitu otcových příjmů. Napadená rozhodnutí hodnotí jako nepřezkoumatelná a postrádající odůvodnění.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byly vydány rozsudky napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný s výjimkou té části rozsudku obvodního soudu, která byla změněna či nahrazena. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( téhož zákona a contrario).

6. K tvrzením stěžovatelky o porušení základních práv nezletilé Ústavní soud dodává, že pro její procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, když jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy obou rodičů vůči jejich dceři. Nezletilý v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilý, o jehož postavení vůči rodičům je veden rodiči spor, nemůže být vtažen do řízení jedním z nich na jeho straně. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže de facto je rozhodováno o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, k čemuž Ústavní soud dospěl (viz níže), nebylo nutno uvedené procesní úkony učinit [srov. usnesení ze dne 26. 1. 2021,

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících úpravy péče a stanovení výživného. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které mají v řízení odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována [srov. nálezy ze dne 23. února 2010,

sp. zn.

(N 32/56 SbNU 363) a ze dne 18. srpna 2010,

sp. zn.

(N 165/58 SbNU 421)].

8. V rámci přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijímaly opatření v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte) a zda shromáždily veškeré potřebné důkazy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte a veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodnily [srov. např. nález ze dne 26. května 2014,

sp. zn.

(N 105/73 SbNU 683)]. Další přehodnocování jejich závěrů Ústavnímu soudu nepřísluší, jelikož jsou to právě tyto soudy, které jsou na základě bezprostředního kontaktu s účastníky nejlépe vybaveny k tomu, aby dokázaly vhodně zohlednit a upravit aktuální rodinné poměry.

9. Projevují-li oba rodiče skutečný a upřímný zájem pečovat o své dítě a naplňují-li všechna kritéria (vymezená judikaturou, nález

sp. zn.

) zhruba stejnou měrou, je třeba při rozhodování vycházet z ústavněprávního předpokladu rovnosti, podle kterého je v nejlepším zájmu dítěte, aby o něj pečovali oba rodiče. Proto je svěření dítěte do střídavé péče zásadně nejvhodnější a odlišné řešení vyžaduje pečlivé odůvodnění, proč je v nejlepším zájmu dítěte jiná úprava vzájemných rodinných vztahů [např. nález ze dne 21. listopadu 2017,

sp. zn.

(N 215/87 SbNU 477), bod 14].

10. K otázce dvou škol pro dítě ve vztahu k větší vzdálenosti bydlišť a rozhodnutí o střídavé či výlučné péči zaujal Ústavní soud právní názor, že obecné soudy jsou při posuzování vhodnosti střídavé péče povinny v souladu s y a Úmluvy o právech dítěte zvažovat konkrétní dopady případného cestování a střídání školních kolektivů na dítě, ať je vzdálenost mezi bydlišti rodičů jakákoliv. [...] Střídavá péče na dálku neznamená automatické navštěvování dvou rozdílných škol (nález ze dne 30. března 2023,

sp. zn.

).

11. K určování výživného na základě potenciality příjmů se Ústavní soud vyjádřil tak, že z příjmů, kterých povinný nedosahuje, by soudy měly vyjít podpůrně, přičemž důsledná ústavně konformní aplikace vyžaduje, aby soudy řešily případnou kolizi se zásahem do práva na svobodnou volbu povolání zaručenou y. Stanovit výživné na základě příjmů, kterých povinný nedosahuje, mohou jen v případech, kdy to smysl a účel výživného vyžaduje a kdy je legitimní požadovat, aby si povinný našel "lepší" zaměstnání, tedy zejména jeví-li se současné majetkové poměry povinného pro účely výživného nedostatečnými [nález ze dne 18. dubna 2018,

sp. zn.

(N 76/89 SbNU 173)].

12. Ústavní soud v posuzované věci rozpor s uvedenými obecnými principy neshledal. Obecné soudy náležitě zohlednily nejlepší zájem nezletilé a promítly jej do rozhodnutí.

13. Podstatou stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s úpravou střídavé péče v symetrickém, a nikoli v jí navrhovaném asymetrickém modelu. Stěžovatelka opakuje mnohdy totožné argumenty jako v řízení před obecnými soudy. Ty se však věcí zevrubně zabývaly, jak je patrné z odůvodnění a množství provedených důkazů (body 7 až 13 rozsudku obvodního soudu, body 9 až 10 rozsudku městského soudu), zhodnotily kritéria svěřování do různých forem péče v souladu s judikaturou Ústavního soudu (bod 26 rozsudku obvodního soudu, body 11 až 13 rozsudku městského soudu) a jejich postupu nemá Ústavní soud z ústavněprávního hlediska co vytknout.

14. Nezletilá až do rozhodnutí obvodního soudu od prosince 2019 střídala pravidelně výchovné prostředí u obou rodičů, stejně tak i předškolní zařízení. Z pohledu nezletilé se tak v důsledku rozhodnutí obecných soudů její výchovný režim změnil pouze tak, že došlo k prodloužení jejího pobytu u otce z 10 na 14 dní. Příklonem k týdennímu intervalu střídání obvodní soud náležitě zohlednil a zmírnil dopad častějšího cestování na nezletilou z doby probíhající péče v poměru 9 : 5 (rozvržené na 6 : 3 : 3 : 2). Zároveň tím z pohledu Ústavního soudu zachoval stabilitu dosud fungujícího výchovného režimu nezletilé (střídavé péče, byť v jiném intervalu střídání).

15. Rozpor se zájmem nezletilé dosahující ústavněprávní dimenze nespatřuje Ústavní soud ani v úpravě péče ve vztahu k docházce do dvou (před)školních zařízení. Na rozdíl od stěžovatelkou odkazovaného nálezu, v němž proti sobě stála výlučná a (asymetrická) střídavá péče a obecné soudy řádně neodůvodnily zásadní změnu výchovného prostředí na výlučnou péči, v posuzované věci upřednostnily soudy právě střídavou péči s ohledem na naplnění všech kritérií oběma rodiči. Jak upozornil městský soud, byla to stěžovatelka, která se s nezletilou v roce 2022 přestěhovala, v důsledku čehož nezletilá začala navštěvovat druhé předškolní zařízení, a to již v režimu praktikované asymetrické péče. Symetrický režim naopak může vyvážeností a přirozeně ohraničeným režimem po kalendářních týdnech přispět k harmonizaci poměrů. Ústavnímu soudu není zřejmé, jak by asymetrická péče v poměru 9 : 5 (i bez původního rozdělení na kratší úseky) měla zamezit dopadům cestování a střídání kolektivů na nezletilou oproti péči symetrické. Brojí-li stěžovatelka proti rozhodnutí o symetrické střídavé péči kvůli nevhodnosti z důvodu nekomunikace a nespolupráce rodičů, Ústavní soud podotýká, že i v této oblasti přijal obvodní soud opatření v nejlepším zájmu nezletilé a rodiče ke zlepšení komunikace vedl, jak výstižně odkázal obvodní soud v bodech 4 a 10 rozsudku.

16. Obecné soudy provedly dostatečné dokazování ke zjištění skutkového stavu týkajícího se majetkových a výdělkových poměrů rodičů a závěry jasně a srozumitelně odůvodnily. Přistoupily-li k neprovedení důkazů pro jejich nadbytečnost, jejich postup z hlediska zákonnosti, natož ústavnosti obstojí. Z napadených rozhodnutí jasně vyplývá, že soudy nepovažovaly příjem otce za nedostatečný či nevěrohodný. S ohledem na výše uvedené principy Ústavní soud odkazuje na stanovisko Nejvyššího soudu, který tam koncept potenciality příjmů rozvedl (stanovisko ze dne 19. října 2016, sp. zn. , část IV. A, B a D) a věnoval se mu v souvislosti se změnou příjmů, vzdáním se příjmů, respektive jejich snížením nebo s jejich úplnou absencí. Žádná taková situace v projednávané věci nenastala. Nelze se ztotožnit s argumentací stěžovatelky vyznívající se vztahu k potencialitě příjmů tak, že by otec měl změnit práci, aby vydělával více, než aktuálně vydělává.

17. Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl částečně jako návrh zjevně neopodstatněný podle a částečně jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle . O návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu