Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 420/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Šťastného, zastoupeného Mgr. Miroslavem Schüllerem, advokátem, sídlem R. Těsnohlídka 420/5, Čáslav, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2023, č. j. -695, a usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 24. 7. 2023, č. j. -672, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kutné Hoře, jako účastníků řízení a Jitky Wesströmové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle , o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kutné Hoře, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva, zaručená a 37 d ("Listina"), jakož i ústavní principy zakotvené v y a y.

2. V řízení, které předcházelo této ústavní stížnosti, stěžovatel podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze a protože nezaplatil soudní poplatek, byl vyzván k jeho zaplacení. Posledním dnem lhůty pro jeho zaplacení byl den 12. 4. 2023, nicméně stěžovatel jej uhradil až dne 17. 4. 2023, tedy opožděně. Proto Okresní soud v Kutné Hoře nyní napadeným usnesením rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovateli ve výši 14 000 Kč. Toto usnesení k odvolání stěžovatele následně potvrdil Krajský soud v Praze.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje podrobnosti předchozího řízení a uvádí, že z důvodu blokace svého účtu si musel za účelem uhrazení soudního poplatku opatřit soukromý úvěr a proto nestihl soudem stanovenou lhůtu. Za zablokování stěžovatelova účtu jsou přitom odpovědny obecné soudy, které rozhodovaly v jeho neprospěch.

4. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadených rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu .

5. Ústavní soud dále uvádí, že ústavní stížnost slouží k ochraně před zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele [ písm. d) y]. Tento zásah do základních práv stěžovatele však musí být osobní, aktuální a bezprostřední. Z povahy věci je také zřejmé, že se musí jednat o zásah negativní, což znamená, že jeho důsledky se projevují v právní sféře stěžovatele nepříznivě. Taková situace však v případě stěžovatele nenastala.

6. Jak se totiž podává ze shora uvedeného, argumentace stěžovatele brojí v podstatě pouze proti tomu, že hrozí ukončení dovolacího řízení z důvodu opožděně uhrazeného soudního poplatku. Nastane-li však skutečně tato situace, bude teprve možné toto rozhodnutí (po marném vyčerpání opravného prostředku proti němu a nabytí právní moci) napadnout ústavní stížností, v rámci které lze uplatnit veškerou argumentaci, obsaženou již v této ústavní stížnosti.

7. Z logiky věci je totiž zřejmé, že samotným vrácením uhrazeného soudního poplatku k žádnému bezprostřednímu a negativnímu zásahu do práv stěžovatele (tím méně do jeho základních práv) dojít nemůže, protože napadenými rozhodnutími žádné řízení nekončí a vrácením soudního poplatku nemůže být negativně zasažena ani majetková sféra stěžovatele.

8. Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. února 2024

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu