Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 827/24

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti obchodní společnosti MONTS s. r. o., sídlem Vážní 1147, Hradec Králové, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem, sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 5 - Stodůlky, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. ledna 2024 č. j. -43, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzeným porušením d (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 29. 8. 2019 č. j. 34449/19/5300-21444-711869 rozhodl o patnácti platebních výměrech správce daně o doměření daně z přidané hodnoty stěžovatelce za zdaňovací období v letech 2014 až 2016 v celkové výši 2 903 250 Kč a vyměření penále v celkové výši 580 650 Kč. Daňové orgány stěžovatelce neuznaly odpočet na dani, protože některá plnění byla zatížena podvodem, o kterém stěžovatelka mohla a měla vědět.

3. Následnou žalobu stěžovatelky zamítl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 9. 2021 č. j. -66 a její kasační stížnost poté napadeným rozsudkem zamítl též Nejvyšší správní soud. Podle správních soudů byla dostatečně zjištěna jak účast stěžovatelky na podvodu, tak že o své účasti na podvodu stěžovatelka mohla a měla vědět. Daňové orgány identifikovaly chybějící daň u dodavatelů stěžovatelky a také zjistily okolnosti nasvědčující účelovému snižování daňové povinnosti jednoho z nich. Správní soudy vyšly mimo jiné z rozsudků Soudního dvora ze dne 12. 1. 2006 ve věci C-354/03 Optigen a další, ze dne 21. 2. 2006 ve věci C-255/02 Halifax a další, ze dne 6. 7. 2006 ve věci C-439/04 Kittel či ze dne 21. 6. 2012 ve věci C-80/11 Mahagében a Dávid, a dále Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008 č. j. -100, ze dne 18. 3. 2010 č. j. -232 či ze dne 30. 7. 2010 č. j. -195 k získávání neoprávněných výhod z odpočtu daně z přidané hodnoty.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka namítá porušení zásady, že není trestu bez zákona podle y. Daňové orgány stěžovatelce v souvislosti s její účastí na daňovém tzv. karuselovém podvodu mimo jiné vyměřily penále, které judikatura Nejvyššího správního soudu (usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 11. 2014 č. j. -57) i Nejvyššího soudu (usnesení velkého senátu ze dne 4. 1. 2017 č. j. -126) považuje za trestní sankci svého druhu. Řízení, ve kterém se ukládá daňové penále, proto je řízením o trestním obvinění ve smyslu ústavních záruk trestního řízení. Český právní řád dosud jasně nedefinuje, co je tzv. karuselový podvod, jaké jsou jeho prvky trestněprávní odpovědnosti, nemluvě o opatřeních, kterými se lze zavlečení do daňového podvodu vyhnout. Odepření nároku na odpočet daně a uložení penále je proto protiprávní.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, respektive žádné další k dispozici neměla ( téhož zákona)

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů ( y). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud rovněž akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních věcí, je proto v zásadě věcí správních soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, je-li jejich rozhodování stiženo vadami s následkem porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).

7. Stěžovatelka namítá porušení zákazu trestu bez zákona. Právní úprava podle ní postrádá jasné vymezení trestnosti účasti na daňovém tzv. karuselovém podvodu, v jehož důsledku jí byl odepřen nárok na odpočet daně a uloženo penále. Totožnou argumentací se Ústavní soud zabýval v bodu 22 usnesení ze dne 19. 10. 2021

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Shledal tehdy, že uložení penále jako trestní sankce sui generis v důsledku odmítnutí nároku na odpočet daně z přidané hodnoty u vědomé účasti na daňovém podvodu vyhovuje požadavkům y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jak je ustáleně chápe judikatura Ústavního soudu [srov. zejména nález ze dne 25. 11. 2003

sp. zn.

(N 136/31 SbNU 205)] a Evropského soudu pro lidská práva (viz kupř. rozsudek velkého senátu ze dne 21. 10. 2013 ve věci del Río Prada proti Španělsku č. 42750/09).

8. Protože rozhodné okolnosti tehdejší věci se s tou nyní posuzovanou shodují a Ústavní soud nemá důvod se od dříve vysloveného a podrobně odůvodněného závěru odchylovat, uplatní se závěry uvedeného usnesení i zde. Sluší se toliko doplnit, že rovněž v nyní posuzované věci platí, že v rozhodné době šlo o otázku, k níž existovala jednoznačná judikatura o výkladu zákona k odmítnutí nároku na odpočet. V nynější věci přitom šlo o dobu pozdější, tedy nejméně rok 2014, zatímco v tehdejší věci šlo o rok 2012. Též v nyní posuzované věci správní soudy na již ustálenou judikaturu Soudního dvora a Nejvyššího správního soudu odkázaly a její význam srozumitelně vyložily. Ústavní soud proto na odůvodnění svého uvedeného usnesení v podrobnostech odkazuje. Ani zde proto Ústavní soud neshledal porušení principu zákazu trestu bez zákona, protože uložení penále v souvislosti s účastí na daňovém podvodu a odmítnutím odpočtu daně z přidané hodnoty stanoví zákon ve spojení s ustálenou, dostupnou a předvídatelnou judikaturou. Stěžovatelka kromě toho žádné další námitky nepředkládá. Předmět ústavní stížnosti je tím vyčerpán.

9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu