Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 540/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele I. H., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Šlajsem, advokátem sídlem Horní náměstí 12, Vsetín, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -237 ze dne 30. 1. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva obrany, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím bylo porušeno jeho právo podle d.

2. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl jako vadné dovolání stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ("odvolací soud") č. j. -213 ze dne 28. 6. 2023. Předmětné dovolání podle Nejvyššího soudu neobsahovalo údaje o tom, v čem stěžovatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , což je v rozporu s téhož zákona. Napadené rozhodnutí je podle Nejvyššího soudu v meritu založeno na závěru, že stěžovatel byl za pracovní úraz částečně odškodněn a ve zbytku jsou uplatněné nároky na odčinění bolestí a ztížení společenského uplatnění již promlčeny.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že Nejvyšší soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, protože se nevypořádal se všemi jeho argumenty; předně odkazuje na znalecký posudek z června 2018, kterým byl určen okamžik ustálení zdravotního stavu stěžovatele ke dni 23. 9. 2016. Podle znaleckého posudku je původní poranění stěžovatele v příčinné souvislosti s trvalými následky. Znalec doporučil přiznání invalidního důchodu a současně stanovil odškodnění bolestného na 68 750 Kč a ztížení společenského uplatnění na 500 000 Kč. Dříve "došlo k částečnému odškodnění" - chybí však 23 750 Kč (bolestné) a 200 000 Kč (ztížení společenského uplatnění), což je předmětem sporu; přiznání uvedených částek bylo zamítnuto pro částečné promlčení nároku.

4. Jde-li o otázku promlčení u pracovních úrazů, pak se dosud nepodařilo podle stěžovatele správně určit běh promlčecí lhůty. V případech trvalých následků běží tříletá promlčecí lhůta až po ustálení zdravotního stavu, což je výlučně otázka lékařského posouzení. Podle stěžovatele je rovněž chybně hodnoceno, že o odškodnění se rozhoduje až po ukončení pracovní neschopnosti: poškozený je i v současné době v pracovní neschopnosti, nepobírá dosud žádnou náhradu, po pracovním úrazu byl propuštěn "do civilu" bez doléčení zranění. Během pracovní neschopnosti rovněž promlčecí lhůta neběží. Uvedené skutečnosti byly v rámci celého soudního (i správního) řízení namítány, avšak obecné soudy se s nimi protiústavně nevypořádaly - jejich rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná. Především nebyla řešena námitka, že bolestné a ztížení společenského uplatnění jsou jednorázové dávky, a proto musí být vyplaceny také jednorázově (za podpůrného užití ).

5. Stěžovatel dále namítá, že o odškodnění pracovního úrazu nemůže být rozhodováno pouze podle , ale i podle . Zaměstnavatel je povinen mimo jiné poskytovat poškozenému měsíční úhradu ušlého výdělku po celou dobu pracovní neschopnosti, což se v případě stěžovatele nestalo. Stěžovatel je hlášen na úřadu práce, ale nejsou mu vypláceny řádné sociální dávky a přiznání invalidního důchodu je zdlouhavé. Obecné soudy nevzaly v úvahu úpravu , což vedlo k nesprávnému závěru, že právo na odškodné bylo částečně promlčeno. Byť stěžovatel nesprávné posouzení promlčení namítal, Nejvyšší soud nezákonnost rozhodnutí neshledal.

6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [ ]; je včasná a není nepřípustná podle téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.

7. Bylo-li dovolání stěžovatele odmítnuto podle věty první jako vadné, nebyl dán Nejvyššímu soudu prostor pro to, aby otázku přípustnosti dovolání vůbec "uvážil" a hodnotil, zda jde o dovolání přípustné ( tohoto zákona). Je-li dovolání odmítnuto pro vady, pak nejsou dostupné opravné prostředky vyčerpány řádným způsobem ( ). Předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti je přitom předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu o bezvadném dovolání osoby podávající ústavní stížnost. Na dovolání, které trpí vadami, pro které nelze v řízení pokračovat, se hledí jako by vůbec nebylo podáno [viz mutatis mutandis odůvodnění stanoviska pléna sp. zn. ze dne 28. l1. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.)]. Přezkum Ústavního soudu je proto v dané věci omezen pouze na otázku, zda Nejvyšší soud posoudil vadnost dovolání stěžovatelky ústavně konformním způsobem.

8. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

9. Jak vyplývá z argumentace stěžovatele (body 3 - 5), ten v ústavní stížnosti neuvádí žádné kvalifikované ústavněprávní námitky, kterými by se Ústavní soud mohl meritorně zabývat. Jeho rozporuplné a nesrozumitelné podání se míjí s podstatou ústavní stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu, který dovolání stěžovatele odmítl pro vady.

10. Stěžovatel v dovolání řádně nevymezil předpoklady přípustnosti. Ústavní soud ve stanovisku shledal za přiměřenou úpravu , která od zástupců dovolatelů vyžaduje, aby se před podáním dovolání seznámili dostatečně s judikaturou Nejvyššího soudu a následně uvedli, jaký je podle jejich názoru vztah této judikatury k napadenému rozhodnutí odvolacího soudu [stanovisko pléna sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.)]. Advokát stěžovatele tak v nyní projednávané věci neučinil.

11. Stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdí, že by jeho dovolání nebylo vadné, tj. že předpoklady přípustnosti v dovolání řádně vymezil, nýbrž opakuje argumenty týkající se (více či méně) merita věci (především promlčení). V takovém případě nemá Ústavní soud na co reagovat ani co posuzovat. Stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti tíží břemeno tvrzení ohledně kvalifikovaného porušení jeho ústavně zaručených práv [viz kupříkladu usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 8. 2022, bod 10].

12. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu