Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 472/24

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) V. K. a 2) nezletilé V. B., zastoupené zákonnou zástupkyní - matkou (stěžovatelkou 1), obou právně zastoupených JUDr. Petrou Langerovou, Ph.D., LL.M., advokátkou, sídlem Schweitzerova 116/28, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 6. prosince 2023 č. j. -2602, a o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, jako účastníka řízení, F. B. a A. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 6. prosince 2023 č. j. -2602, se zamítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 16. 2. 2024 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 10. 11. 2022 č. j. -1368, neupravil styk vedlejšího účastníka F. B. (otce) s nezletilou stěžovatelkou V. B. (dcerou) a nezletilým synem F. B. a zamítl návrh na úpravu styku podaný vedlejší účastnicí A. B. Okresní soud mj. vyložil, že za současné situace nejsou podmínky pro stanovení kontaktu otce s nezletilou dcerou, která k němu má negativní vztah a styk s ním by ji mohl traumatizovat. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci prvoinstanční rozhodnutí změnil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou V. v každém kalendářním týdnu ve čtvrtek od 16.00 hodin do 17.00 hodin, přičemž k předávání a navracení nezletilé bude docházet před domem, v němž nezletilá V. bydlí s matkou. Krajský soud negativní vztah dcery k otci považoval za důsledek masivní manipulace ze strany matky, který nemůže být vyložen v neprospěch úpravy styku. Navzdory vyjádřenému přání nezletilé a jejím psychickým obtížím tedy učinil závěr, že v jejím nejlepším zájmu je stanovení styku s otcem ve výše uvedeném rozsahu.

Stěžovatelky se domnívají, že napadenými rozhodnutími byla porušena jejich práva garantovaná v , a d, a 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatelky nesouhlasí se závěry krajského soudu, který dle jejich názoru dostatečně nezohlednil přání nezletilé a důsledky styku s otcem na její psychiku. Z toho důvodu se domáhají zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví.

III.

Ústavní stížnost je zčásti návrhem podaným osobou zjevně neoprávněnou, zčásti návrhem zjevně neopodstatněným.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace nezletilé stěžovatelky k podání ústavní stížnosti. Nezletilé byl v průběhu řízení před obecnými soudy ustanoven kolizní opatrovník, a to město L. Po ustanovení kolizního opatrovníka rodič již nadále nevykonává jeho zákonné zastoupení, neboť kolizní opatrovník se stává svým ustanovením zástupcem nezletilého, jenž sám v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti jednat nemůže. Ústavní soud se již mnohokrát zabýval problematikou procesního zastoupení nezletilých stěžovatelů jejich rodiči (respektive zákonnými zástupci) v řízení o ústavní stížnosti. Ve své judikatuře dospěl k závěru, že ústavní stížnost podaná rodičem ve jménu svém i ve jménu dítěte bude shledána přípustnou pouze tehdy, nehrozí-li střet zájmů mezi nimi. Naopak v případě možné kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte není tento rodič oprávněn jednat za své dítě ani před Ústavním soudem, tj. není oprávněn ani k podání ústavní stížnosti jménem dítěte (srov. např. nález ze dne 27. 2. 2015

sp. zn.

, usnesení ze dne 30. 10. 2014

sp. zn.

nebo usnesení ze dne 26. 5. 2020

sp. zn.

). V případech kolize zájmů mezi rodičem a dítětem je oprávněn podat ústavní stížnost jménem dítěte právě obecným soudem ustanovený kolizní opatrovník (srov. nález ze dne 28. 2. 2018

sp. zn.

). S ohledem na vztah rodičů a na skutková zjištění obecných soudů v nynějším případě hrozí jednání matky ve vlastním zájmu na úkor zájmu nezletilé. Z toho důvodu Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky 2) posoudil jako návrh podaný neoprávněnou osobou ve smyslu .

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (y) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023

sp. zn.

).

Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinněprávních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Další přehodnocování jejich závěrů Ústavnímu soudu nepřísluší, jelikož jsou to právě tyto soudy, které jsou na základě bezprostředního kontaktu s účastníky nejlépe vybaveny k tomu, aby dokázaly vhodně zohlednit a upravit aktuální rodinné poměry.

V nynějším případě Ústavní soud žádný ústavněprávně relevantní exces neshledal. Napadené rozhodnutí je srozumitelně a přesvědčivě odůvodněno. Krajský soud se pečlivě zabýval všemi relevantními okolnostmi a učiněné závěry odpovídají provedenému dokazování i právní úpravě. To se týká i těch částí odůvodnění, v nichž se krajský soud zabýval přáním nezletilé, námitkami ohledně důsledků styku nezletilé s otcem na její psychiku, manipulací ze strany matky i dalšími hledisky namítanými v ústavní stížnosti. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rozvíjí polemiku s krajským soudem a domáhá se prosazení vlastního zájmu. Jak však již bylo vysvětleno, z ústavněprávního hlediska napadenému rozhodnutí nelze nic vytknout a Ústavnímu soudu nepřísluší závěry obecných soudů dále přehodnocovat.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou (v případě nezletilé stěžovatelky) dle , zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný (v případě matky nezletilé stěžovatelky) dle téhož zákona.

Ze stejných důvodů Ústavní soud nevyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, o němž s ohledem na přednostní projednání věci nerozhodoval samostatným usnesením. Ve vztahu k doplnění podání ze dne 26. 3. 2024, v němž stěžovatelky poukazují na zhoršení duševního stavu nezletilé v důsledku zveřejnění jejího případu v tisku, Ústavní soud dodává, že aktuální stav nezletilé případně bude moci být zohledněn ve vykonávacím řízení. Závěry obecných soudů však v nynějším případě ústavněprávní nedostatky nevykazují.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu