Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 749/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti 1) Galiny Sažinové a 2) spolku HABEAS CORPUS, se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9, zastoupených JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem, se sídlem Záhřebská 562/41, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2023, č. j. -568, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. dubna 2023, č. j. -276, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Ing. Jiřího Tanzera, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelé domáhají, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva.

2. Z tvrzení stěžovatelů a doložených listin Ústavní soud zjistil následující. Stěžovatelka 1) je povinnou v exekučním řízení, v němž oprávněným je vedlejší účastník. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 17. 10. 2022, č. j. -149, zamítl její návrh na zastavení exekuce vyklizením nemovitostí. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání. V průběhu odvolacího řízení oznámil stěžovatel 2) vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně stěžovatelky 1).

3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 20. 4. 2023, č. j. -276, návrh stěžovatele 2) na vstup do řízení zamítl.

4. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel 2) podání nazvané "opravný prostředek" adresované Vrchnímu soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"). K němu se posléze připojila též stěžovatelka 1). Vrchní soud přípisem vrátil podání krajskému soudu s tím, že je třeba vyjasnit, jaký opravný prostředek byl uplatněn. Krajský soud vyzval stěžovatele k upřesnění, zda podávají odvolání či dovolání. Stěžovatelé uvedli, že trvají na svém podání adresovanému vrchnímu soudu s tím, že se jedná o "opravný prostředek podle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [....] a podle čl. 2 Mezinárodního Paktu o občanských a politických právech".

5. Po předložení spisu Nejvyššímu soudu rozhodl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením o zastavení řízení o shora uvedeném opravném prostředku pro nedostatek funkční příslušnosti, tj. pro neodstranitelnou podmínku řízení.

II. Argumentace stěžovatelů

6. Stěžovatelé v rozsáhlé ústavní stížnosti namítají porušení 36 odst. 1 a 2, a 2d (dále jen ""), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a y základních práv Evropské unie. Dále tvrdí porušení y a y.

7. Stěžovatelé nazývají své podání jako ústavní stížnosti, "resp. opravný prostředek dle čl. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod".

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

9. Ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu je ústavní stížnost opožděná. Napadené rozhodnutí krajského soudu je rozhodnutím soudu odvolacího. Rozhodnutí obsahuje poučení, podle něhož dovolání není přípustné. Rozhodnutí krajského soudu bylo vydáno 20. 4. 2023 a oběma stěžovatelům bylo doručeno ještě tentýž měsíc. Ústavní stížnost byla podána v březnu 2024. Je zřejmé, že zákonná dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti ( ) nebyla ve vztahu k napadenému usnesení krajského soudu zachována. Zároveň nemohla být lhůta zachována ani aplikací (a počítána až od usnesení Nejvyššího soudu), neboť nešlo o případ odmítnutí mimořádného opravného prostředku jako nepřípustného z důvodu závisejícím na uvážení soudu (typicky odmítnutí dovolání pro nepřípustnost). V části směřující proti rozhodnutí krajského soudu tak byla ústavní stížnost odmítnuta podle , neboť byla podána po stanovené lhůtě.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ve zbytku je ústavní stížnost (směřující proti usnesení Nejvyššího soudu) zjevně neopodstatněná.

11. Nejvyšší soud poté, co mu bylo podání nazvané "opravný prostředek" předloženo, řízení o "opravném prostředku" zastavil, přičemž v odůvodnění uvedl důvody svého rozhodnutí, proti nimž nelze z pohledu ústavně zaručených práv stěžovatelů ničeho namítat. Nejvyšší soud z obsahu podání i z jeho adresování vrchnímu soudu dovodil, že se jedná o odvolání, přičemž proti rozhodnutí krajského soudu, který je soudem odvolacím, již není možno odvolání podat. Nejvyšší soud uzavřel, že funkční příslušnost pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího neupravuje, nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelnou podmínkou řízení a důvodem k zastavení řízení. Uvedeným postupem nebyla nijak ústavní procesní práva stěžovatelů zkrácena.

12. Podle y se může každý domáhat svých práv "stanoveným postupem", tj. postupem předvídaným v procesních předpisech, ať již jde o řízení nalézací, odvolací, či dovolací. Stěžovatelé se však svých práv "stanoveným postupem" nedomáhali, když se fakticky snažili o další odvolací přezkum rozhodnutí vydaného již v odvolacím řízení. Domáhali se tedy svých práv formou neexistujícího procesního prostředku.

13. Většina argumentace stěžovatelů, včetně odkazů na množství nálezů Ústavního soudu je tak zcela mimoběžná s podstatou problému. Ani argumentace mezinárodními smlouvami nesvědčí ve prospěch stěžovatelů, neboť z žádného citovaného dokumentu neplyne přímý ústavní nárok (dokonce jdoucí nad rámec procesních předpisů podústavního práva) na přezkum rozhodnutí odvolacího soudu v civilním řízení.

14. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že princip dvojinstančnosti, jakožto ústavní požadavek, je založen v čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a týká se pouze trestních věcí, kde je zakotveno právo na opravný prostředek, včetně přípustných výjimek. Naopak princip dvojinstančnosti civilního řízení ústavněprávním požadavkem není a nelze jej tak bez dalšího považovat za součást práva na soudní ochranu.

15. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí, nemůže přisvědčit stěžovatelům, že by napadená rozhodnutí porušila jejich ústavně zaručená práva.

16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako opožděnou dle podle , zčásti jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu