Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 678/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky MAN Truck & Bus Czech Republic, s. r. o., se sídlem Obchodní 120, Čestlice, zastoupené JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 819/43, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. prosince 2023, č. j. -131, a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. ledna 2023, č. j. -98, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Stěžovatelka se žalobou domáhala zaplacení částky 43 668,39 Kč s příslušenstvím. Žalobu opírala o to, že jí žalovaná neuhradila fakturu za opravu nákladního automobilu.

2. Obecné soudy rozhodly, že je stěžovatelčin nárok z větší části důvodný. Okresní soud žalobě v rozsahu částky 24 188,10 Kč s příslušenstvím vyhověl a v rozsahu částky 19 480,29 Kč s příslušenstvím ji zamítl. Krajský soud toto rozhodnutí ve věci samé potvrdil. Stěžovatelka považuje obě rozhodnutí za protiústavní, a proto proti nim podává ústavní stížnost.

II. Argumentace stěžovatelky

3. Obecné soudy podle stěžovatelky porušily její právo na spravedlivý proces (d), na rovnost účastníků v řízení (y) a na projednání věci a vyjádření se ke všem důkazům (y).

4. Obecné soudy zatížily řízení vadou opomenutého důkazu. Okresní soud se totiž nevypořádal s návrhem na provedení výslechu stěžovatelčina zaměstnance a ve svém rozhodnutí tento postup nijak nezdůvodnil. Krajský soud následně postup okresního soudu posvětil. Tento výslech, jehož provedení navrhla během jednání u okresního soudu žalovaná, přitom mohl významně přispět k úspěchu žaloby. Postup a závěry okresního soudu související s dokazováním jsou proto nesprávné, nedostatečně odůvodněné, nepřezkoumatelné a v rozporu s judikaturou Ústavního soudu ohledně opomenutých důkazů, předvídatelnosti soudních rozhodnutí a jejich srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Podstatou řízení o projednávané ústavní stížnosti je otázka, zda obecné soudy neprovedením navrženého výslechu a údajným nezdůvodněním tohoto postupu neporušily stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo či svobodu (což je ze strany Ústavního soudu namístě ověřit i v případě bagatelního rozhodnutí).

6. Rozhodnutí, zda a z jakých důvodů provést či neprovést určitý důkazní prostředek, náleží zejména obecným soudům - nikoli Ústavnímu soudu. Ten je jakožto orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda v řízení nebo v něm vydaným rozhodnutím nedošlo k excesu, který je natolik závažný, že porušil ústavně zaručené základní právo či svobodu [y a ]. Po přezkoumání napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že nic takového v této věci nenastalo.

7. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelkou v tom, že opomenuté důkazy téměř vždy založí nepřezkoumatelnost i protiústavnost rozhodnutí (viz bod 5 ústavní stížnosti a např. nález

sp. zn.

, bod 27). V právě posuzovaném případě však obecné soudy protiústavně nepostupovaly, neboť návrh na provedení výslechu neopomenuly.

8. Provedení výslechu svědka navrhla žalovaná na jednání před okresním soudem dne 9. 1. 2023 [viz strana 2 protokolu o jednání před okresním soudem ze dne 9. 1. 2023 ("protokol o jednání") a bod 4 ústavní stížnosti]. Jak přitom vyplývá z protokolu o tomto jednání, okresní soud se tímto návrhem zabýval, usnesením jej zamítl a toto rozhodnutí vysvětlil. Zamítnutí důkazního návrhu odůvodnil tím, že "byl navržen až po koncentraci řízení" a že se na něj "nevztahuje [...] žádná výjimka z koncentrace řízení" (viz strana 3 protokolu o jednání). Ústavní soud konstatuje, že tento postup i jeho zdůvodnění je nejen zcela běžné, ale v daném případě i ústavně souladné.

9. Zákon stanoví, že pokud není provedeno přípravné jednání (o jehož provedení se nezmiňují ani napadená rozhodnutí, ani ústavní stížnost), "mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta" (viz věta druhá ).

10. Toto ustanovení je jedním ze zákonných projevů zásady koncentrace řízení. Ta za účelem rychlosti a hospodárnosti řízení ukládá účastníkům řízení povinnost uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do určitého zákonem stanoveného okamžiku, přičemž k později uvedeným skutečnostem a důkazům soud nepřihlíží (viz např. Jana Petrov Křiváčková. In: Renáta Šínová a Klára Hamuľáková a kol. Civilní proces. Obecná část a sporné řízení. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 42).

11. Protože okresní soud účastníkům žádnou dodatečnou lhůtu k podání návrhů na provedení důkazu neposkytl, mohli účastnici řízení označit důkazy pouze do skončení prvního jednání. Tuto povinnost však žalovaná nesplnila, protože svůj návrh uplatnila až po prvním jednání.

12. Z napadených rozhodnutí totiž vyplývá, že u okresního soudu se konaly přinejmenším tři jednání - a to konkrétně dne 18. 10. 2021 (viz bod 18 rozhodnutí krajského soudu), dne 5. 9. 2022 (body 39 a 45 rozhodnutí okresního soudu) a dne 9. 1. 2023 (viz protokol o jednání a body 14 a 19 rozhodnutí krajského soudu). Žalovaná přitom navrhla provedení výslechu až na třetím z těchto jednání.

13. Žádné zákonné důvody, které by prolomily koncentraci řízení a umožnily okresnímu soudu se důkazním návrhem zabývat, soud neshledal, což je v protokolu o jednání taktéž výslovně uvedeno (viz strana 3 protokolu o jednání a věta poslední ).

14. Ústavní soud nemá k postupu obecných soudů z ústavněprávního hlediska žádné výhrady. Uplatnění principu koncentrace řízení v občanskoprávním řízení není samo o sobě protiústavní. Protiústavní přitom nebyl ani postup obecných soudů v právě projednávaném případě. Odmítnutí důkazního návrhu bylo naopak řádně odůvodněno a mělo oporu v zákoně, při jehož výkladu soudy nijak protiústavně nevybočily.

15. Stěžovatelka přitom v ústavní stížnosti nenamítá nic, co by toto hodnocení dokázalo relevantně zpochybnit - neuvádí, že ke koncentraci řízení nedošlo, a ani netvrdí, že byla dána některá z výjimek, která koncentraci prolamuje. Jako důvod, kvůli kterému měl soud výslech svědka provést, uvádí pouze to, že "mohl významně přispět k úspěchu nejen v části podané žaloby" (bod 4 ústavní stížnosti).

16. Stěžovatelka však svou ústavní stížností opomíjí skutečnost, že práva na soudní ochranu - a s ním spojeného práva navrhovat důkazy - se lze domáhat pouze "stanoveným postupem", přičemž podmínky a podrobnosti tohoto postupu upravuje zákon (viz a odst. 4y). Mezi zákonné podmínky uplatnění práva navrhovat důkaz se řadí i povinnost účastníka řízení uvést své důkazní návrhy včas (viz např. či ). K tomu však nedošlo.

17. Ústavní soud si je vědom toho, že zamítnutí důkazního návrhu není písemně odůvodněno přímo v napadeném rozhodnutí okresního soudu, ale pouze v protokolu o jednání. Tato skutečnost však sama o sobě protiústavnost napadených rozhodnutí nezpůsobuje. Ústavní soud totiž nehodnotí ústavnost napadených rozhodnutí izolovaně, ale v kontextu celého řízení (viz např. nález

sp. zn.

, bod 32), a při rozhodování v otázce opomenutých důkazů navíc běžně přihlíží i k tomu, zda bylo odůvodnění zamítnutí důkazu obsaženo v protokolu o jednání (viz např. nález

sp. zn.

, bod 81).

18. Ústavní soud pro vyjasnění stěžovatelčiných pochybností ohledně správnosti poučení o opravném prostředku uvedeném v rozhodnutí krajského soudu (podle něhož proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné) dodává, že toto poučení odpovídá zákonné úpravě. Pro účely posouzení, zda peněžité plnění, které je předmětem řízení, převyšuje 50 000 Kč, se totiž nepřihlíží k příslušenství pohledávky, mezi které patří i náklady spojené s jejím uplatněním a úroky z prodlení [ a ]. Skutečnost, že "v době rozhodnutí nalézacího soudu, převyšovala žalovaná jistina spolu s příslušenstvím výše uvedenou hranici" (viz bod 2 ústavní stížnosti), proto z hlediska posouzení přípustnosti dovolání není relevantní.

IV. Závěr

19. Ústavní soud dospěl z výše popsaných důvodů k závěru, že obecné soudy neporušily stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo či svobodu. Její ústavní stížnost proto posoudil jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu