Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 810/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Jelínka, zastoupeného Mgr. Jiřím Zájedou, advokátem sídlem Zahradnická 38, Blatná, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -1028 ze dne 20. 12. 2023, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -996 ze dne 20. 7. 2022 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. -908 ze dne 14. 5. 2021, ve znění usnesení č. j. -967 ze dne 2. 12. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a MUDr. Jindřišky Jelínkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 5 ("nalézací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem (ve znění doplňujícího usnesení) přikázal z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, do vlastnictví vedlejší účastnice specifikovaný pozemek; současně jí uložil, aby stěžovateli vyplatila na jeho podíl částku 528 545,75 Kč. K odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice Městský soud v Praze ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které odmítl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí [k podmínkám řízení viz , a o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("")]. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle , a d.

3. Stěžovatel namítá, že obecné soudy dospěly k nesprávnému skutkovému závěru ohledně vypořádání společného jmění manželů, který řádně neodůvodnily a nedostatečně se vypořádaly s označenými důkazy a tvrzeními, jakož i ustálenou judikaturou. Stěžovatel zpochybňuje závěry ohledně jednotlivých položek v rámci vypořádání společného jmění manželů, konkrétně životního pojištění a stavebního spoření. Nalézací soud se spokojil se lživými tvrzeními vedlejší účastnici a nic neprokazujícími důkazy, naopak za neprokázaná považoval důkazy podložená tvrzení stěžovatele. Neobstojí ani závěr nalézacího soudu, že vnos stěžovatele ve výši 564 500 Kč byl uplatněn až po uplynutí tříleté lhůty. Stěžovatel brojí také proti tomu, že žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Poukazuje na libovůli vedlejší účastnice při disponování s předmětem řízení a její šikanózní návrhy.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Stěžovatelova argumentace představuje pouze pokračující polemiku se skutkovými zjištěními obecných soudů, čímž staví Ústavní soud do role, která mu nepřísluší (srov. y). Činí tak navíc za situace, kdy se v podstatě totožnými námitkami zabývaly jak odvolací, tak Nejvyšší soud. Zásah Ústavního soudu přichází v úvahu pouze tehdy, existuje-li extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními či extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé - o takový případ však v nyní projednávané věci nejde. Skutečnost, že stěžovatel se skutkovými zjištěními a navazujícím právním posouzením obecných soudů nesouhlasí, porušení jeho ústavně zaručených práv nezakládá.

6. Jestliže nalézací ani odvolací soud nepřiznaly žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení s tím, že jde o řízení mající povahu iudicii duplicis, učinily tak v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu, nedávno sjednocenou stanoviskem sp. zn. ze dne 13. 9. 2023 (302/2023 Sb.), podle něhož i v řízení o vypořádání společného jmění manželů platí, že nejsou-li pro to dány závažné důvody, nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo [odchýlil se v něm mimo jiné od nálezu

sp. zn.

ze dne 22. 9. 2011 (N 168/62 SbNU 481) a navazující judikaturu Nejvyššího soudu, na které stěžovatel v ústavní stížnosti odkazuje]. To, zda existují zvláštní důvody odůvodňující jiný postup, je již na posouzení obecných soudů.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. dubna 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu