Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 769/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové, o ústavní stížnosti stěžovatele J. R., zastoupeného Mgr. Tomášem Ourodou, advokátem, sídlem Písecká 1967/5, Praha 3 - Vinohrady, proti vyrozumění státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. 1 VZN 1507/2024-13 ze dne 15. ledna 2024 a vyrozumění státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 2 KZN 258/2023-33 ze dne 1. listopadu 2023, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v , , , , 36 a 38d a , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. -443 ze dne 29. března 2022 zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci, jež byla podána pro přečin křivého obvinění podle . Uvedené trestní stíhání se vedlo na základě trestního oznámení O. G. (dále jen "oznamovatel"). Stěžovatel následně podal trestní oznámení na oznamovatele, v němž žádal o prošetření, zda se oznamovatel nemohl dopustit křivého obvinění, popř. jiného trestného činu. Vyrozuměním státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci (dále jen "okresní státní zastupitelství") č. j. ZN 114/2023-7 ze dne 21. července 2023 byl stěžovatel informován, že nelze dospět k podezření, že by se oznamovatel mohl dopustit trestného činu, a proto se stěžovatelovým podáním již orgány činné v trestním řízení nebudou dále zabývat.

3. Stěžovatel poté učinil podání ke Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci (dále jen "krajské státní zastupitelství"), které je vyhodnotilo jako žádost o přezkoumání podání podle § 16a odst. 7 zákona o státním zastupitelství. Napadeným vyrozuměním státní zástupkyně krajského státního zastupitelství bylo stěžovateli sděleno, že v postupu státního zástupce okresního státního zastupitelství nebyly zjištěny vady, s výjimkou toho, že došlo k překročení dvouměsíční lhůty pro vyřízení stěžovatelova podání, která vyplývá z § 16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství.

4. Stěžovatel následně učinil podání k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství"), které bylo vyhodnoceno mj. jako podnět k výkonu dohledu nad činností krajského státního zastupitelství. Napadeným vyrozuměním státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství byl stěžovatel informován, že nebyly shledány důvody k přezkumu postupu krajského státního zastupitelství.

5. Stěžovatel tvrdí, že státní zástupce okresního státního zastupitelství ve vyrozumění učil vícero účelových konstatování a nelogických argumentů. V rámci okresního a krajského státního zastupitelství podle něj panují klientelistické vazby, které konkretizuje. Namítá, že mu orgány činné v trestním řízení odmítly dát jakoukoli podporu týkající se jeho trestního oznámení, takže neměl k dispozici účinný prostředek nápravy. Poukazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu vztahující se k právu poškozeného na účinné vyšetřování.

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

7. Ústavní soud konstantně v judikatuře uvádí, že právo na účinné vyšetřování, jehož se stěžovatel dovolává, nenáleží poškozenému v trestním řízení o jakémkoliv trestném činu, ale pouze o těch nejzávažnějších, které jsou svými dopady srovnatelné se zásahem do práva na život, jakým může být např. trestný čin obchodování s lidmi [srov. zejména nález

sp. zn.

ze dne 3. září 2019 (N 153/96 SbNU 14) a judikaturu zde citovanou; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Pojetí práva poškozeného na účinné vyšetřování vychází z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, který jej dovozuje toliko ve vztahu k tzv. tvrdému jádru lidských práv. Tato práva jsou zakotvena především v čl. 2 až 4 Úmluvy a patří mezi ně právo na život, právo nebýt mučen nebo podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a konečně zákaz otroctví, nevolnictví či nucených prací. Právo na účinné vyšetřování se tak váže k nejzávažnějším typům trestné činnosti směřujícím proti člověku a jeho integritě (srov. též např. nález

sp. zn.

ze dne 10. listopadu 2020).

8. V posuzované věci stěžovatel tvrdí, že mohl být poškozen trestným činem křivého obvinění, který jej zasáhl v oblasti jeho osobní sféry a soukromého života, když sám čelil trestnímu stíhání. Z novější judikatury Ústavního soudu vyplývá, že již z tohoto důvodu je (s ohledem na shora uvedená východiska) aplikace práva na účinné vyšetřování vyloučena (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 2. února 2021 či

sp. zn.

ze dne 30. června 2020).

9. Vedle toho Ústavní soud připomíná, že povinnost vedení efektivního vyšetřování se týká prostředků a nikoli výsledku, toto právo netvoří součást práva na spravedlivý (řádný) proces. Povinnost státních orgánů vyšetřovat a stíhat nemůže být absolutní, neboť je zjevné, že mnoho trestných činů zůstává neobjasněných nebo nepotrestaných i přes rozumnou snahu orgánů státu. Na státu pak spočívá spíše povinnost zajistit řádné a adekvátní trestní vyšetřování spojené s kompetentním a efektivním jednáním státních orgánů, jež by bylo způsobilé vyústit v potrestání odpovědné osoby (srov. zejména nálezy

sp. zn.

ze dne 12. srpna 2014 (N 152/74 SbNU 301) a

sp. zn.

ze dne 3. září 2019 (N 153/96 SbNU 14), jakož i usnesení

sp. zn.

ze dne 14. dubna 2015 nebo

sp. zn.

ze dne 26. dubna 2022].

10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud pouze stručně konstatuje, že z napadených vyrozumění jsou dostatečně srozumitelné důvody, pro které státní zastupitelství nezahajovalo na základě stěžovatelova trestního oznámení trestní řízení. Na rozdíl od stěžovatele Ústavní soud neidentifikoval v napadených vyrozuměních (či ve vyrozumění státního zástupce okresního státního zastupitelství) žádné nelogické prvky. Ani sám stěžovatel v ústavní stížnosti nespecifikoval žádné konkrétní důkazy či postupy, které by orgány činné v trestním řízení opomenuly při zvažování jeho trestního oznámení. Stěžovatelovo tvrzení o klientelistických vazbách okresního státního zastupitelství a krajského státního zastupitelství Ústavní soud hodnotí jako ryze spekulativní a nepodložené. Jeho námitku, že neměl k dispozici účinný prostředek nápravy, pak hodnotí jako zjevně neopodstatněnou, neboť se jeho podnětem řádně zabývaly hned tři stupně soustavy státního zastupitelství.

11. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, a ústavní stížnost tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. dubna 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu