Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 534/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudkyně Kateřiny Ronovské ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. P., zastoupeného JUDr. Vítem Svobodou, advokátem, se sídlem v Praze, Púchovská 2782/12, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2023 č. j. -664, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2023 sp. zn. a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. dubna 2023 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení d zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 4. 2023 sp.zn. bylo rozhodnuto tak, že se obžalovaný stěžovatel odsuzuje za spáchání přečinu podvodu podle tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle tr. zákoníku a tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2 let a podle tr. zákoníku se obžalovanému ukládá, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle tr. řádu je stěžovatel povinen nahradit poškozenému M. S. škodu ve výši 50 000 Kč. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2023 č. j. -367 bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání a usnesením Nejvyššího soudu č. j. -664 ze dne 5. 12. 2023 bylo odmítnuto také stěžovatelovo dovolání v dané věci.

2. Podle názoru stěžovatele vyjádřeném v odůvodnění ústavní stížnosti v daném případě nebyl úplně a objektivně zjištěn skutkový stav věci a skutková věta nalézacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování. Prý setrvale namítá, že ze skutkových zjištění nelze dospět k závěru, že po subjektivní stránce alespoň v nepřímém úmyslu někoho uvedl v omyl a obohatil se, či chtěl uvést někoho v omyl a obohatit se na jeho úkor. Z dokazování prý vyplynulo, že s prací stěžovatele byl poškozený (zpočátku) spokojen, avšak když se nakonec nestalo to, co se dle vůle poškozeného a jeho matky stát mělo, tedy návrat vlastnického práva ke konkrétní nemovitosti v jeho prospěch, pak přestali být s prací stěžovatele spokojeni. Z výpovědi svědka J. S. podle stěžovatele vyplynulo, že jej tento svědek vůbec nezná, a totéž vypověděl svědek R. Š. N. Pozitivně v jeho prospěch vypovídal svědek J. H. Pokud jde o svědeckou výpověď M. S., tak tento svědek při předložení příjmových pokladních dokladů nebyl schopen uvést, čeho se týkají, zda výběrů peněz v bance či předání peněz od matky a pokud jde o popis obžalovaného, pak uvedl, že obžalovaný má světlejší vlasy - obžalovaný má však pleš a nosí brýle. Výpověď svědka M. S. tak není v souladu s provedeným dokazováním a nemůže být k tíži obžalovaného. V průběhu dokazování jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení se prý rovněž nepodařilo prokázat, že by podpis na příjmových pokladních dokladech patřil stěžovateli.

3. Rozhodnutí odvolacího a nalézacího soudu tak podle názoru stěžovatele spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, jakož i na nesprávném hmotněprávním posouzení, že naplnil všechny zákonné znaky stíhané trestného činu. S ohledem na výše uvedené prý stěžovateli nezbývá než konstatovat, že při dokazování u soudu prvního stupně nebyla jeho vina prokázána a odkázal na zásadu in dubio pro reo.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Po přezkoumání věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost spočívá pouze v polemice stěžovatele s řádně zdůvodněným závěrem obecných soudů. Námitka ohledně porušení práva na řádný proces ve smyslu d tak nemůže obstát. Soudní řízení proběhlo postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě pátéd a jeho závěr je třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování, jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout.

5. Jak k podstatě věci uvedl Nejvyšší soud: stěžovatel se před poškozeným vydával za právníka (třebaže právnické vzdělání neměl) a pod záminkou poskytnutí právních služeb na něm postupně vylákal částku ve výši 50 000 Kč, ačkoliv již v době udělení plné moci neměl v úmyslu její obsah naplnit, následně žádné kroky ve prospěch poškozeného nepodnikl a postupem doby s ním zcela přestal komunikovat. Je zřejmé, že v daném případě se nejedná o žádný soukromoprávní vztah, nýbrž o typický příklad trestného činu podvodu, v jehož rámci byl soukromoprávní vztah pachatelem pouze zneužit k dosažení jeho zákonem zakázaného cíle.

6. Ústavní soud konstatuje, že soudy v daném případě řádně provedly dostupné důkazy a učinily adekvátní závěr. Z rozhodnutí je přitom patrné, z jakých důkazů obecné soudy vycházely, přičemž je zřejmé, že tyto důkazy jim umožnily učinit si dostatečně jasnou představu o skutkových okolnostech. Další důkazy zjevně nebyly provedeny z důvodu nadbytečnosti, neboť nemohly přispět k dalšímu objasnění věci, jakož i z důvodu hospodárnosti řízení. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů, není oprávněn přehodnocovat jejich hodnocení důkazů a nepřísluší mu právo provádět dohled nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. K tomu ve zkoumaném případě nedošlo.

7. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu