Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 316/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele A. N., zastoupeného Mgr. Tomášem Chlebounem, advokátem, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2023 č. j. -226, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2023 sp. zn. a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. února 2023 sp. zn. , za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu (dále jen " "), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí pro porušení , a d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") byl stěžovatel uznán vinným přečinem poškození cizích práv podle , , a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle a podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.

3. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku obvodního soudu jako nedůvodné.

4. Rovněž napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení městského soudu.

5. Stěžovatel byl odsouzen za trestný čin, jehož se dopustil tím, že jako lékař v ordinaci zneužil důvěry pacientky, která za ním přišla s problémem se zády, a která se na jeho pokyn svlékla, a, aniž měla čas tomu zabránit, položil jí ruku na prso a druhé jí začal líbat.

II.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel úvodem poukazuje na princip presumpce neviny a pravidlo in dubio pro reo. Upozorňuje, že jsou-li možné dva či více výklady provedených důkazů, nelze učinit zjištění, které nejvíce zatěžuje obviněného, a to právě s ohledem na presumpci neviny (např. nález ze dne 22. 3. 2006

sp. zn.

). Odkazuje v tomto dále na judikaturu, kterou je tato zásada dále konkretizována, ať už Ústavního soudu (např. nálezy ze dne 29. 4. 2009

sp. zn.

, ze dne 22. 3. 2006

sp. zn.

, ze dne 4. 12. 2003

sp. zn.

a ze dne 23. 9. 2008

sp. zn.

) nebo Evropského soudu pro lidská práva (např. rozsudek ve věci Lavents proti Lotyšsku ze dne 28. 11. 2002 č. 58442/00, § 125; rozsudek ve věci Melich a Beck proti České republice ze dne 24. 7. 2008 č. 35450/04, § 49; rozsudek pléna ve věci Barbera, Messegué a Jabardo proti Španělsku ze dne 6. 12. 1988 č. 10590/83, § 77; srov. též Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789). K odsouzení nepostačí proto ani vysoký stupeň podezření, ale je třeba dosáhnout v tomto ohledu toho nejvyššího možného stupně jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň tedy na úrovni obecného pravidla "prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost" (např. nálezy ze dne 6. 6. 2006

sp. zn.

a ze dne 4. 6. 1998

sp. zn.

). V případech, kdy v trestním řízení existuje pouze jediný usvědčující důkaz, musí být věnována mimořádná pozornost důkladnému prověření toho jediného přímého usvědčujícího důkazu a takový důkaz musí být pečlivě hodnocen (nález ze dne 17. 6. 2004

sp. zn.

).

7. Posuzovanou věc stěžovatel považuje za klasický případ "tvrzení proti tvrzení", kde jediným důkazem proti stěžovateli je výpověď poškozené, jež stojí v protikladu s výpovědí stěžovatele. Obecné soudy tedy měly detailně posuzovat věrohodnost jednotlivých proti sobě stojících výpovědí poškozené a stěžovatele, a to při respektování principu presumpce neviny (např. nález ze dne 15. 2. 2016

sp. zn.

). V této souvislosti odkazuje stěžovatel na odůvodnění obvodního soudu, který opřel své závěry o výpověď poškozené, která souvisle a vnitřně zcela konzistentně, podrobně popsala průběh vyšetření. Opomenuto zůstalo, že i odlišná výpověď stěžovatele je souvislá, podrobná, logická a nabízí mimo to také logické vysvětlení pro tvrzení poškozené.

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na skutečnost, že vyšetření prsou rukama patří mezi správné lékařské postupy při zkoumání příčin bolesti páteře a bylo zde plně odůvodněno. Z jeho strany přitom chyběl jakýkoliv motiv s ohledem na své zdravotní komplikace. Navíc zde existovalo podezření na žloutenku u poškozené. Vedle toho ke spáchání mělo dojít v čase, kdy do ordinace za stěžovatelem měla přijít jeho manželka, která v ordinaci pracuje jako zdravotní sestra, která tam skutečně vešla, nic závadného neviděla a poškozená si jí ani nestěžovala.

9. Za pochybení obecných soudů stěžovatel považuje, že nebylo vyhověno jeho návrhům na slyšení svědků, kteří by potvrdili, že poškozenou odkazoval na pohotovost, ačkoliv ta to ve své výpovědi vyloučila.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92 y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je namístě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle (shodně např. nálezy ze dne 11. 8. 2020

sp. zn.

bod 28 či ze dne 8. prosince 2020

sp. zn.

bod 17). To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

12. V obecnější rovině lze jistě přisvědčit stěžovateli v tom směru, že soudy při hodnocení důkazů v trestním řízení musejí mít na paměti pravidlo in dubio pro reo, že vysoký stupeň pravděpodobnosti nestačí, a že pokud existuje jediný klíčový usvědčující důkazu, musí být hodnocen zvláště pečlivě. Trestní řízení vyžaduje dosažení stupně jistoty alespoň na úrovni obecného pravidla "prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost" (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017

sp. zn.

bod 27 až 29). Na druhou stranu ovšem i jediný důkaz může k odsouzení postačovat, přičemž posouzení jeho dostatečnosti je na obecných soudech.

13. Stěžovatel především není spokojen s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, k čemuž nezbývá než připomenout, že jejich nové přehodnocování Ústavnímu soudu nepřísluší. Z pohledu přezkumu před Ústavním soudem je klíčové, že pokud soudy uvěřily výpovědi poškozené, závěry ve svých rozhodnutí řádně odůvodnily. Výpověď poškozené je přitom podepírána i výpověďmi svědků, kteří uvedli, že se jim poškozená o tom, co se jí stalo, svěřila a popsali její navazující špatný psychický stav (viz str. 4 až 5 rozsudku obvodního soudu). Pokud stěžovatel uvádí, že pouze prováděl vyšetření, stěží lze uvěřit, že by poškozená, i při zavřených očích, nepoznala rozdíl mezi dotykem při vyšetřování a líbáním ústy; dle její výpovědi se měl stěžovatel následně nadto i zeptat, zda se jí to líbilo. Není též jasné, jaký by poškozená mohla mít k nepravdivé výpovědi motiv. Žádná z dalších stěžovatelem uváděných skutečností pak nevylučuje, že se činu mohl dopustit.

14. Namítá-li stěžovatel neprovedení navrhovaných důkazů, Ústavní soud ustáleně judikuje, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a - nevyhoví-li jim - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (např. nález

sp. zn.

str. 3 až 4). V posuzované věci obecné soudy důvody, pro které nebylo důkazním návrhům obhajoby vyhověno, jasně uvedly, když vysvětlily, proč by požadované výslechy nemohly do důkazního řízení ničím smysluplným přispět (srovnej usnesení Nejvyššího soudu bod 29). Ústavní soud shledává, že ve věci bylo provedeno dokazování, které nevzbuzuje pochybnosti o své úplnosti.

15. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud nezjistil, že by došlo k tvrzenému porušení základních práv, nýbrž dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu