Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1102/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. B., zastoupené JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Španělská 742/6, Praha 2 - Vinohrady, nezletilé B. B. a nezletilého M. B., proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -1751 ze dne 15. února 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a J. B., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé se domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím soud porušil jejich základní práva zaručená v , , d ve spojení s a 2, a Úmluvy o právech dítěte. Žádají, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení.

2. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") usnesením č. j. -1666 ze dne 15. prosince 2023 vyhověl návrhu první stěžovatelky (matky) a nařídil předběžné opatření, jímž stanovil, že vedlejší účastník (otec) je oprávněn se do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé stýkat s nezletilými stěžovateli (dále též "nezletilí") každou sobotu sudého týdne od 10 hodin do 19 hodin, každé sudé pondělí sudého týdne od 13 hodin do 19 hodin a o vánočních prázdninách ve dnech 27. 12. a 28. 12. od 10 hodin do 19 hodin. Zúžil tak styk otce stanovený rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen městský soud) ze dne 16. listopadu 2020 pro běžné období od pátku sudého týdne 13 hodin do úterý lichého týdne 19 hodin a od pondělí sudého týdne 13 hodin do úterý sudého týdne 19 hodin a pak speciálně pro prázdniny. Obvodní soud vyšel z pohovorů s nezletilými. Uzavřel, že byla prokázána naléhavost zatímní úpravy, jelikož otec styku nevyužívá, dětem se nevěnuje a nechává je samotné.

3. Městský soud usnesení obvodního soudu k odvolání otce změnil napadeným usnesením tak, že návrh matky na nařízení předběžného opatření zamítl. Neshledal potřebu zatímní úpravy, a to ani v jiném než navrhovaném rozsahu, neboť stávající rozsah poměry ani zájmy nezletilých neohrožuje. Důvodem není ani ojedinělý exces - ponechání desetileté nezletilé samotné doma. Městský soud dospěl k závěru, že případnou změnu úpravy styku bude vzhledem k výsledku pohovoru s nezletilými (přání víkendového styku) namístě zvážit až po provedeném dokazování v rámci rozhodnutí ve věci samé.

4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Matka tvrdí, že městský soud neposoudil její věc individuálně, nezohlednil vnímání situace nezletilou (ponechání bez dozoru část noci doma u otce) a umožnil otci ignorovat psychické nastavení a přání dítěte. Namítá, že městský soud nezohlednil nejlepší zájem dětí, naopak upřednostnil zájem otce na styku, čímž by v budoucnu mohlo dojít k ohrožení nezletilých na zdraví a životě. Má za to, že nebezpečí hrozí nezletilým během každého styku s otcem, neboť takto nebezpečně a nezodpovědně otec jedná pravidelně.

5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [ ]; je včasná a není nepřípustná podle téhož zákona; matka je řádně zastoupena advokátkou.

6. K tvrzením matky o porušení základních práv nezletilých Ústavní soud dodává, že pro jejich procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, v němž proti sobě stojí zájmy rodičů ve vztahu k jejich dětem. Nezletilí v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupováni na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilí nemohou být vtaženi do řízení jedním z rodičů. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, k níž Ústavní soud dospěl (viz níže), nebylo nutno uvedené procesní úkony učinit (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 26. ledna 2021).

7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

8. K přezkumu rozhodnutí vydaných v rodinných věcech Ústavní soud přistupuje restriktivně, což se týká zvláště předběžných opatření. Přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu; jejich účelem je naopak zatímní úprava, která nevylučuje, že ochrana základních práv bude poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Rozhodování o nařízení předběžného opatření, a tedy i hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny zákonné podmínky pro jeho vydání, změnu či zrušení, je především věcí obecných soudů, a Ústavní soud proto taková rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (y), bylo vydáno příslušným orgánem (y) a není projevem svévole (y a a 3y) (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. dubna 2023,

sp. zn.

ze dne 6. prosince 2022 a mnohá další).

9. Předběžné opatření upravující styk rodičů s dětmi musí být použito s ohledem na charakter a význam jím chráněného zájmu: umožnit dítěti a rodiči, který s dítětem trvale nežije, pravidelný (byť zatímně upravený) kontakt (usnesení

sp. zn.

ze dne 5. dubna 2017). Jakákoliv deformace vztahu mezi rodičem a dítětem v důsledku odcizení, je v pozdější době jen těžko napravitelná [nález

sp. zn.

ze dne 7. listopadu 2006 (N 204/43 SbNU 279)]. Proto již předběžná opatření určující rozsah styku s dítětem musí zohlednit základní práva všech dotčených osob, neboť mohou být v účinnosti i několik měsíců a mohou podstatně ovlivnit kvalitu vztahu mezi rodičem a dítětem nejen po dobu trvání předběžného opatření, ale i do budoucna. Hrozí nebezpečí, že dítě si zvykne na uspořádání vztahů nastavené - či naopak nenastavené - předběžným opatřením a s ohledem na zájem dítěte bude komplikované jej v budoucnu změnit. Tím by namísto soudu v meritu věci fakticky rozhodl čas (viz výše

sp. zn.

).

10. Ústavní soud v posuzované věci rozpor s uvedenými obecnými principy neshledal. Vznesené námitky jsou pouhou polemikou se závěry městského soudu, vedenou na úrovni podústavního práva. Městský soud vzal náležitě v potaz, že matkou navrhovaný, velmi úzký rozsah styku (15 hodin během 14 dnů), by byl v rozporu s právem na rodinný život a nebyl by v souladu ani s přáním nezletilých. Přihlédl k déletrvající úpravě styku, stejně jako k námitkám o ponechávání nezletilých samotných a otci takové jednání vytkl a poučil jej o možných důsledcích. Nadto i sám městský soud učinil úvahu pro rozhodnutí o věci samé o potřebě zvážit úpravu styku jinak a svůj závěr řádně odůvodnil. Rozhodnutí městského soudu nepředstavuje ústavněprávní exces, který by měl Ústavní soud napravovat.

11. Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [podle ]. O návrhu stěžovatelů na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu