Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1014/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti Miroslava Bárty, zastoupeného JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Záhřebská 577/33, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2024, č. j. -237, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a Evy Sejrkové Bártové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel podal v zastoupení advokáta blanketní dovolání. Uvedl v něm, že dovolání odůvodní "v přiměřené lhůtě 30 dní". Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl. Stěžovatel ho totiž včas nedoplnil, a jeho dovolání tak obsahovalo vady, kvůli kterým v dovolacím řízení nebylo možné pokračovat ( ). Stěžovatel považuje toto rozhodnutí za protiústavní, a proto proti němu brojí ústavní stížností.

2. Nejvyšší soud podle stěžovatele porušil jeho právo na spravedlivý proces a s ním související právo uplatnit svá zjištění a důkazy a právo na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti zaručené a d ("Listina"). Stěžovatel upřesnil, že před odmítnutím dovolání s ním obecné soudy nijak nekomunikovaly, nevyzvaly ho k doplnění dovolání či k zaplacení soudního poplatku. Postoupení dovolání Nejvyššímu soudu a jeho odmítnutí proto bylo dle jeho názoru předčasné.

3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle .

4. V řízení o této ústavní stížnosti není sporné, že stěžovatelovo dovolání nesplňovalo zákonné náležitosti a že jeho vady nebyly včas odstraněny. Tyto skutečnosti stěžovatel nezpochybňuje a Ústavní soud je nadto z vyžádaného dovolání ověřil. Spornou otázkou je pouze to, zda odmítnutí dovolání nebylo předčasné a zda tomuto rozhodnutí neměla z ústavního hlediska předcházet komunikace ze strany obecných soudů.

5. Ústavní soud v tomto ohledu předně zdůrazňuje, že posouzení náležitostí podání a volba následného procesního postupu je především otázkou výkladu podústavních předpisů. Tento úkol přitom náleží zejména obecným soudům, a tedy nikoli Ústavnímu soudu. Ten je jakožto orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda v řízení nebo v něm vydaných rozhodnutích nedošlo k excesu, který je natolik závažný, že porušil ústavně zaručené základní právo či svobodu [y ("Ústava") a ].

6. K jednotlivým námitkám stěžovatele Ústavní soud uvádí, že protiústavnost procesního postupu a rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze dovozovat z toho, že stěžovatel nebyl před rozhodnutím o dovolání vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání.

7. Ústavní soud si je vědom, že pokud nebyl poplatek za řízení splatný podáním dovolání zaplacen, má soud vyzvat poplatníka k jeho zaplacení (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Zároveň je však třeba dodat, že pokud poplatník soudní poplatek nezaplatí a není k tomu soudem následně vyzván, není tím založena protizákonnost či dokonce protiústavnost daného řízení nebo v něm vydaných rozhodnutí (srov. např. Šínová R., Hamuľáková K. a kol. Civilní proces. Obecná část a sporné řízení. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 163).

8. Zákon o soudních poplatcích ostatně výslovně předpokládá možnost pokračovat v řízení i navzdory nezaplacení poplatku [srov. § 9 odst. 4 písm. a) zákona o soudních poplatcích a např. nález

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2018, bod 21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též na https://nalus.usoud.cz] a zároveň umožňuje rozhodnout o vyměření soudního poplatku i po právní mocí rozhodnutí, jímž bylo řízení skončeno (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 19. 7. 2019, bod 12).

9. Protiústavnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení nezakládá ani okolnost, že Nejvyšší soud stěžovatele nevyzval k doplnění dovolání.

10. Ústavní soud připomíná, že práva na soudní ochranu se lze domáhat pouze "stanoveným postupem", přičemž podmínky a podrobnosti tohoto postupu upravuje zákon (srov. a odst. 4y). Mezi zákonné podmínky uplatnění tohoto práva se řadí i povinnost dovolatele uvést v dovolání všechny zákonné náležitosti (stanovené v a ) a možnost je doplnit "jen v průběhu trvání lhůty k dovolání" ( ). Ani jednu z těchto zákonných podmínek stěžovatel nesplnil.

11. Nejvyšší soud je přitom oprávněn dovolání odmítnout z důvodu zjištěných vad i tehdy, aniž by předtím dovolatele vyzval k jejich odstranění nebo aniž by s ním jakkoli jinak komunikoval. Povinnost vyzvat účastníka k opravě či doplnění vadného podání (zakotvená v ) se totiž v civilním dovolacím řízení neuplatní, neboť to zákon výslovně vylučuje (srov. ).

12. Ústavnost této výjimky přitom Ústavní soud aproboval již dříve (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 3. 2019, body 33 až 43, nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 6. 2020, bod 14 a

sp. zn.

ze dne 23. 7. 2019, body 8 až 11). Ústavní soud neshledal v nyní posuzovaném případě žádný důvod, proč by se od těchto závěrů odchyloval.

13. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2024

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu