Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 852/24

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatelky S. D., t. č. Věznice Opava, zastoupené Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem Velké nám. 29/39, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové čj. -301 ze dne 16. 1. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Jičíně č. j. -263 ze dne 26. 9. 2023, za účasti Okresního soudu v Jičíně a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Jičíně a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně byla stěžovatelka shledána vinnou trestným činem podvodu podle , odst. 3 , dílem spáchaný ve stadiu pokusu, a byl jí uložen trest odnětí svobody v délce dvou let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu jí byla dále stanovena povinnost zaplatit dědicům poškozené náhradu škody.

3. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu zrušil a nově rozhodl tak, že podle , odst. 3 stěžovatelce uložil trest odnětí svobody v délce jednoho roku. V ostatních výrocích zůstal rozsudek okresního soudu nezměněn.

4. Stěžovatelka namítá, že napadenými rozsudky došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces, neboť byl zpřísněn trest uložený trestním příkazem, kdy oproti původnímu podmíněně odloženém trestu v délce trvání jednoho roku jí byl nakonec uložen roční nepodmíněný trest odnětí svobody. Stěžovatelka podotýká, že v průběhu trestního řízení po vydání trestního příkazu nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mohly být důvodem pro uložení přísnějšího trestu proti trestu uloženého trestním příkazem. Stěžovatelka se závěry soudů obou stupňů nesouhlasí. Konstatuje, že již v přípravném řízení uvedla, že nesouhlasí s výší způsobené škody uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání.

5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené . V posuzované věci dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.

6. Ústavní stížnost podle písm. d) y tvoří procesní prostředek k ochraně základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z ustanovení , 3, 4 a lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. jen tam, kde ostatní prostředky ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

7. V daném případě z výše uvedeného vyplývá, že proti nyní napadenému usnesení krajského soudu bylo dovolání přípustné a o této možnosti byla stěžovatelka také řádně poučena, leč neuvádí, že by tohoto mimořádného opravného prostředku využila (podání dovolání ze strany stěžovatelky neplyne ani z příslušné elektronické databáze Infosoud.justice.cz.).

8. Za dané situace Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka nedostála požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpala všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svého práva, za který je v nyní projednávané věci nutno považovat i dovolání [srov. k tomu též stanovisko pléna sp. zn. ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz].

9. Pro úplnost možno dodat, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává ani postupu dle , který představuje výjimku z povinnosti vyčerpat před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně jejích práv. V tomto případě by totiž musela tvrdit a argumentovat podstatným přesahem vlastních zájmů její ústavní stížnosti, což však neučinila, a ani Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, které by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2024

Kateřina Ronovská v. r.

soudkyně zpravodajka