Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 656/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců a Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů E. K. a N. K., zastoupených Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. března 2024, č. j. -40, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Tvrdí, že tento rozsudek porušil jejich právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle d.

2. Z ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí plyne, že stěžovatelé byli trestně stíháni za daňovou trestnou činnost. Trestní řízení nakonec skončilo zprošťujícím rozsudkem. Stěžovatelům tak vznikl nárok na náhradu škody za vydání nezákonného rozhodnutí (zde usnesení o zahájení trestního stíhání). Stěžovatelé se obrátili na vedlejší účastnici řízení, aby jim nahradila škodu v podobě nákladů obhajoby. Vedlejší účastnice nároku stěžovatelů z větší části vyhověla; spor vznikl jen ohledně náhrady nákladů za nahlížení do trestního spisu dopoledne a poté i odpoledne 22. 7. 2021 a dopoledne 26. 7. 2021. Vedlejší účastnice každému ze stěžovatelů za nahlížení přiznala jeden úkon právní služby, byť každý ze stěžovatelů požadoval přiznání dalších pěti úkonů. Stěžovatelé se proto obrátili na Obvodní soud pro Prahu 2 a domáhali se zaplacení částky 9 075 Kč pro každého ze stěžovatelů. Obvodní soud jejich žalobu zamítl. První nahlížení do trestního spisu nepovažoval za samostatný úkon právní služby podle ve spojení s vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Pokud advokát přebírá obhajobu, je v úkonu převzetí a přípravy zastoupení [ advokátního tarifu] již zahrnuto nahlížení do spisu (stejně jako je tam zahrnuta první porada s klientem). Není ostatně výjimečné, že přebírání věci může trvat i několik dní. Vedlejší účastnice stěžovatele na jejich právech nijak nezkrátila, neboť jim (nad rámec právě uvedeného výkladu) za nahlížení do spisu jeden úkon právní služby přiznala.

3. Stěžovatelé se závěry obvodního soudu nesouhlasí, proto podali ústavní stížnost. Namítají, že obvodní soud nesprávně aplikoval podústavní právo. Nahlížení do trestního spisu v uvedených dnech měl soud vyhodnotit jako šest úkonů právní služby. Obvodní soud se odchýlil od judikatury Ústavního soudu.

4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni ( až , o Ústavním soudu). Vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

5. Spor se zde vede o částku ve výši 9 tisíc Kč za každého stěžovatele. V těchto tzv. bagatelních věcech Ústavní soud není jakousi náhradní přezkumnou instancí mimo soustavu obecných soudů (za chybějící odvolání). Naopak, je spíše určitou pojistkou proti zjevným pochybením, která již svou povahou porušují ústavně zaručená práva, případně proti systémovým nedostatkům narušujícím princip právní jistoty [k bagatelním věcem více nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89), bod 30].

6. Ústavní soud proto zpravidla odmítá ústavní stížnosti, v nichž jde o bagatelní částky, neboť spory o tyto částky obvykle nedosahují ústavněprávního významu [takto nález ze dne 1. 3. 2021

sp. zn.

(N 42/105 SbNU 11), bod 7 a tam cit. judikatura]. Ústavní soud tím samozřejmě nezavírá dveře k plnohodnotnému ústavnímu přezkumu, musí však jít o věc, která je z hlediska ochrany ústavnosti skutečně významná [k typovým případům nález

, bod 33]. V nynější věci však Ústavní soud nenašel nic alespoň potenciálně ústavněprávně významného.

7. Je pravda, že Ústavní soud v minulosti opakovaně vyhověl ústavní stížnosti, v níž se stěžovatel domáhal posoudit nahlížení do trestního spisu jako samostatný úkon právní služby. Ústavní soud tak ale učinil v kontextu individuální věci, nešlo navíc o nahlížení do spisu při převzetí zastoupení. Závěry tam uvedené proto nelze chápat tak, že zakládají nárok na odměnu za každé nahlédnutí do spisu. Ústavní soud jen popřel tezi obecných soudů, že náhradu nákladů nelze přiznat za nahlížení do spisu v průběhu vyšetřování [srov. např. stěžovateli zmíněný nález ze dne 22. 2. 2022

sp. zn.

, bod 23, podobně též další jimi uváděný nález ze dne 1. 3. 2021

sp. zn.

(N 42/105 SbNU 11), body 15 až 17].

8. Smysl uvedené judikatury lze vyjádřit tak, že soudy mají povinnost zkoumat účelnost konkrétního nahlédnutí do spisu ve vztahu k průběhu a okolnostem každého trestního řízení. Stěžovatel se proto mýlí, pokud naznačuje, že judikatura Ústavního soudu považuje vždy za neústavní, pokud obecné soudy nehledí na jakékoli nahlížení do spisu jako na samostatný úkon (shodně usnesení ze dne 10. 5. 2022

sp. zn.

, bod 7 a tam uvedená judikatura).

9. Obvodní soud srozumitelně vysvětlil, proč nahlížení do spisu po převzetí obhajoby v zásadě nelze považovat za samostatný úkon. Advokát se logicky musí při převzetí obhajoby seznámit s podrobnostmi případu tím, že nahlédne do spisu. Převzetí obhajoby a (první) nahlédnutí do spisu tak spolu tvoří nedílný celek (body 24 a 25 napadeného rozsudku). Na těchto úvahách obvodního soudu není nic neústavního. Třeba dodat, že v nynější věci, zjevně i s ohledem na její komplexnost, navíc jeden úkon za nahlížení do spisu vedlejší účastnice přiznala, tím spíše tedy nemůže být závěr napadeného rozsudku neústavní.

10. Ústavní soud tak žádné porušení základních práv nezjistil. Ústavní stížnost je proto návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. dubna 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu