Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1224/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2024 č. j. -3375 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2023 č. j. -3283, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle d, d Evropské unie, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

2. Z ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí vyplývá, že Vrchní soud v Praze rozhodl o návrhu stěžovatele na vyloučení členů senátu 3 To tohoto soudu tak, že podle § 31 odst. 1 trestního řádu nejsou předseda senátu Mgr. Stanislav Králík a členové senátu JUDr. Eva Brázdilová a Mgr. Robert Pacovský vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. . Nejvyšší soud stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí zamítl

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle rekapituluje průběh dosavadních řízení. Namítá, že napadené usnesení Nejvyššího soudu není řádně odůvodněno a nejsou v něm zhodnoceny všechny argumenty uplatněné stěžovatelem. Stěžovatel především tvrdí, že Nejvyšší soud nezkoumal objektivní test nestrannosti výše uvedeného senátu Vrchního soudu v Praze. Pokud by tak Nejvyšší soud učinil, musel by podle stěžovatele dojít k závěru, že jsou zde skutečnosti vzbuzující pochybnost, že tento senát není nestranný. Podle stěžovatele Nejvyšší soud jen přebírá argumentaci Vrchního soudu v Praze, která se týká pouze subjektivní nestrannosti uvedeného senátu.

4. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("dále jen ""). Ve stanovisku sp. zn. ze dne 7. 2. 2023 plénum Ústavního soudu sjednotilo svoji rozhodovací praxi tak, že ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, jímž bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná ( ). V podrobnostech odkazuje Ústavní soud na odůvodnění stanoviska.

5. Také v tomto případě se může uplatnit výjimka obsažená v , podle které Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, přestože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy. Je však věcí stěžovatele, aby v ústavní stížnosti tento přesah vlastních zájmů řádně, přesvědčivě a s využitím judikatury zdejšího soudu vyložil (bod 33 stanoviska). Nic takového se však z nyní posuzované ústavní stížnosti nepodává a ani Ústavní soud sám nezjistil žádné indicie, které by nasvědčovaly existenci přesahu vlastních zájmů stěžovatele v právě uvedeném smyslu.

7. Odkazy na předchozí judikaturu Ústavního soudu či Evropského soudu pro lidská práva nejsou samy o sobě dostatečné. Podstatný přesah zájmů stěžovatele totiž nelze dovozovat z případné opodstatněnosti námitek, neboť Ústavnímu soudu nepřísluší ve fázi posuzování otázky přípustnosti ústavní stížnosti tyto námitky jakkoli meritorně posuzovat (srov. např. usnesení

sp. zn.

či

sp. zn.

). Stěžovatel ani netvrdí, že stížnost vykazuje znaky obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním případem, coby nezbytné podmínky vyplývající z judikatury Ústavního soudu (k této otázce viz blíže např. body 10 až 13 usnesení

sp. zn.

včetně judikatury tam uvedené).

8. Výše uvedeným stanoviskem pléna je Ústavní soud vázán, a proto na ně pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Tato okolnost konkrétně znamená, že z důvodu principu subsidiarity je ústavní stížnost, brojící proti rozhodnutí, kterým soudce obecného soudu nebyl vyloučen pro podjatost, nepřípustná.

9. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2024

Jan Svatoň, v. r.

soudce zpravodaj