Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 971/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Jaroslavy Gregorové, zastoupené Mgr. Miroslavem Neradem, advokátem, sídlem Pod Beránkou 2469/1, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2024, č. j. -264, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2023, č. j. -242, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. března 2023, č. j. -182, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a 1) Trong Thang Do a 2) Khanh Ly Nguyen a 3) Danuše Stibůrkové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, která podle ní porušila její ústavně zaručená práva podle a d.

2. Z ústavní stížnosti, připojených rozhodnutí a vyžádaného dovolání zjistil Ústavní soud následující. Stěžovatelka vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na pozemku, jehož součástí je též dům, v katastrálním území Š., obec P. Spoluvlastnický podíl ve výši 2/3 na stejné nemovitosti vlastní první dva vedlejší účastníci (poslední vedlejší účastnice na ně tento podíl dříve převedla). Žalobou se stěžovatelka domáhala určení, že její spoluvlastnický podíl je o 1/12 vyšší, a podíl vedlejších účastníků o 1/12 nižší. Obvodní soud pro Prahu 4 žalobu zamítl. Podle obvodního soudu přes různé stavební úpravy a přístavby v minulosti nedošlo k žádné dohodě o změně spoluvlastnických podílů, stěžovatelka ani vyšší podíl nemohla vydržet. Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil. Stěžovatelka následně podala dovolání, Nejvyšší soud jej však odmítl podle a . Stěžovatelka dostatečně nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání, nevymezila žádnou potenciálně nesprávně řešenou otázku hmotného či procesního práva (logicky pak nevymezila ani např. dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu, od které se obecné soudy měly odchýlit). Dovolací argumentace spočívala v námitkách ohledně vad řízení, které však přípustnost dovolání založit samy o sobě nemohou.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje okolnosti výstavby na pozemku v Š. Následně namítá, že soudy (přesněji obvodní soud a městský soud, pozn. Ústavního soudu) její věc posoudily podle nesprávných předpisů, nevzaly vůbec v úvahu možnost, že by stavebními úpravami na pozemku v průběhu času ve skutečnosti vznikaly nikoli přístavby domu, ale samostatné stavby. Proto podle ní ani soudy ve věci nevedly dokazování ohledně relevantních žalobních tvrzení.

4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 , o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je nicméně přípustná jen zčásti.

5. Nejvyšší soud v nynější věci odmítl stěžovatelčino dovolání proto, že stěžovatelka řádně nevymezila, v čem přípustnost dovolání spatřuje. Nejvyšší soud tedy neodmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení podle , ale proto, že nebylo pro vady ani věcně projednatelné. Ve vztahu k rozsudkům obvodního soudu a městského soudu tak stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle a její ústavní stížnost je v této části nepřípustná [srov. stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.), výrok II a body 59 násl.].

6. Ve zbylé části sice ústavní stížnost formálně napadá i usnesení Nejvyššího soudu, fakticky ale proti němu žádnou argumentaci nevznáší, na důvody odmítnutí dovolání nijak nereaguje. To, že stěžovatelka dostatečně nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání, Ústavní soud z vyžádaného dovolání ověřil. Pokud však dovolání neobsahovalo zákonem stanovené náležitosti a tato vada nebyla odstraněna v průběhu trvání lhůty k podání dovolání podle , pak odmítnutí dovolání není porušením y (srov. opět stanovisko pléna , výrok I a body 25 a násl. odůvodnění).

7. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh nepřípustný podle a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu