Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1202/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., advokáta, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2024, č. j. -259, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. února 2024, č. j. -235, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Dospěl k závěru, že stěžovatel věrohodně nedoložil své poměry tak, aby z nich bylo možno dovodit existenci zvlášť závažných důvodů opodstatňujících takový postup. Stěžovatel ke své žádosti prakticky nic nedoložil a neuvedl žádné okolnosti, které by soud mohl zohlednit a utvořit si celkovou představu o stěžovatelových poměrech; neměl je proto za věrohodně prokázané. O tom, jakým způsobem je třeba osvědčit majetkové poměry, byl přitom stěžovatel soudem již dříve poučen.

2. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Stěžovatel podmínky pro osvobození od soudních poplatků nesplňoval, a to ani pro osvobození částečné. V prohlášení, kterým dokládal své poměry, stěžovatel uvedl, že vykonává činnost advokáta, dávky hmotného ani sociálního zabezpečení nepobírá, je svobodný a není na něm závislá žádná osoba. Blíže popsal informace o svém nemovitém a movitém majetku a vyčíslil své dluhy; dále rozvedl i své další pravidelné platby. Z opisu vybraných údajů z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022 vyplývalo, že stěžovatel vykazuje ztrátu z podnikání.

3. Městský soud uzavřel, že stěžovatel má právní vzdělání, vykonává činnost advokáta. Nebylo zřejmé, z jakých důvodů vykazuje v daňovém přiznání příjem pouze necelých 6 000 Kč měsíčně. Stěžovatel netvrdil žádný důvod, proč by měl s vysokoškolským vzděláním dosahovat jen minimálního příjmu, který navíc nemůže postačovat ani k úhradě jím uváděných pravidelných plateb, či k zajištění jeho osobních potřeb. Stěžovatel má nemovitý i movitý majetek vyšší hodnoty, s nímž se rovněž musí pojit určité výdaje. S ohledem na uvedené městský soud považoval ve shodě s obvodním soudem příjmové poměry tvrzené stěžovatelem za nevěrohodné. Případné dluhy nemohly samy o sobě odůvodnit přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť se do dané situace stěžovatel dostal vlastním zaviněním. Městský soud přihlédl i k tomu, že výše soudního poplatku činí 14 000 Kč a dovolací řízení si další náklady nevyžádá; sám stěžovatel má navíc právní vzdělání, tudíž podání dovolání nemusí být spojeno s náklady na právní zastoupení.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudů, že nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Zpochybňuje jejich jednotlivá dílčí zjištění a zdůrazňuje, že z jím předložených listin se jednoznačně podává, že zaplacení soudního poplatku není v jeho možnostech. Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho případě došlo ke splnění podmínek pro plné osvobození od soudních poplatků. Z napadených rozhodnutí nelze seznat, na základě čeho mu soudy nevyhověly, a jejich rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná. Dále stěžovatel odkazuje na nález ze dne 22. 6. 2022,

sp. zn.

, z něhož obsáhle cituje.

5. Z popsaných důvodů je stěžovatel přesvědčen, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení d ("dále jen "Listina") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl, že "činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu y znemožněny", a navrhuje "odklad vykonatelnosti rozsudku" (sic); současně žádá o přednostní projednání věci podle , o Ústavním soudu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je advokátem, tudíž podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. (rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz), nemá povinnost být právně zastoupen jiným advokátem, jak vyžaduje . Ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

7. Domáhá-li se stěžovatel v petitu ústavní stížnosti současně toho, aby Ústavní soud určil, že "činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu y znemožněny", není Ústavní soud k projednání takového návrhu příslušný [ ]. Stěžovatel se nemůže domáhat ničeho jiného, než co umožňuje (přiměřeně srov. usnesení, jimiž bylo rozhodnuto o dřívějších ústavních stížnostech téhož stěžovatele, např. ze dne 11. 5. 2021,

sp. zn.

, nebo ze dne 29. 11. 2022,

sp. zn.

).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud vychází ustáleně z přesvědčení, že rozhodování o osvobození od soudních poplatků je zásadně doménou obecných soudů, přičemž s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů Ústavnímu soudu nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry. Ústavní soud otevřel tuto problematiku věcnému posouzení pouze výjimečně, a to v případech týkajících se velmi specifických otázek nebo v případech, v nichž došlo ke svévolnému výkladu a použití příslušných zákonných ustanovení ze strany obecných soudů. Taková svévolná aplikace může spočívat například v nerespektování kogentní normy či v jejím výkladu v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, případně v absenci řádného odůvodnění, ze kterého by bylo zřejmé, jaká kritéria a hlediska pokládal soud za rozhodující (srov. např. usnesení ze dne 24. 11. 2015,

sp. zn.

, a tam odkazovanou judikaturu; všechna rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na https://nalus.usoud.cz). Nic takového však Ústavní soud v posuzované věci nezjistil.

9. Obecné soudy dostatečným způsobem vysvětlily, z jakých konkrétních důvodů dospěly k závěru, že u stěžovatele nebyly splněny podmínky pro (ani částečné) osvobození od soudních poplatků. Ústavní soud jejich závěry na rozdíl od stěžovatele nepovažuje za nepřezkoumatelné, a hodnotí je naopak jako podložené a celkově udržitelné (ke konkrétním důvodům napadených rozhodnutí viz zejména bod 6 odůvodnění usnesení obvodního soudu a body 11 až 16 odůvodnění usnesení městského soudu).

10. Tvrdí-li stěžovatel rozpor napadených usnesení s nálezem,

sp. zn.

, nijak nedokládá, čím konkrétně měly obecné soudy porušit v tomto rozhodnutí obsažené právní závěry. Veškerá stížnostní argumentace je obsažena v opsané pasáži nálezu, bez tvrzení jakékoliv relevantní souvislosti s posuzovanou věcí.

11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal namítaná pochybení obecných soudů, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v této části podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Ve zbývající části ji odmítl podle téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

12. Návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí se Ústavní soud blíže nezabýval, neboť nebyl nijak odůvodněn. O žádosti na přednostní projednání věci samostatně nerozhodoval, a to s ohledem na krátkou dobu, která uplynula od podání ústavní stížnosti (dne 29. 4. 2024) do vyřízení věci.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu