Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 977/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti P. L., zastoupeného Mgr. Bc. Jaroslavem Luxem, advokátem se sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 1. 2024 č. j. -13680, -13669, -13684 a -13688, a proti usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 7. 12. 2023 č. j. -13633, ze dne 25. 10. 2023 č. j. -13531 a ze dne 1. 9. 2023 č. j. -13324, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedenými třemi usneseními Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci rozhodl tento soud ke stěžovatelovým námitkám podjatosti shodně tak, že předseda senátu Mgr. Petr Sušil není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného pod sp. zn. . Stěžovatelovy stížnosti Vrchní soud v Olomouci v záhlaví uvedenými třemi usneseními zamítl; čtvrtým napadeným usnesením č. j. -13688 k návrhu stěžovatele rozhodl, že se krajskému soudu trestní věc sp. zn. neodnímá.

2. Napadená usnesení jsou založena především na závěru, že stěžovatel věcně brojil proti postupu předsedy senátu krajského soudu při vedení řízení, který důvodem vyloučení být nemůže. K další námitce soudy osvětlily, že rozhodoval-li daný předseda senátu ještě jako soudce Okresního soudu v Olomouci v jiné stěžovatelově věci, není to samo o sobě důvodem k jeho vyloučení. Z okolností věci nevyplynulo, že by měl soudce nestandardní poměr k věci nebo stěžovateli (či k někomu jinému podle § 31 odst. 1 trestního řádu) ani že by rozhodoval v jiné fázi či v jiném procesním postavení téže věci stěžovatele ve smyslu § 31 odst. 2 trestního řádu.

3. Návrhu stěžovatele na odnětí věci krajskému soudu, který stěžovatel spojil se stížností proti usnesením, jimiž předseda senátu nebyl vyloučen, vrchní soud usnesením č. j. -13688 nevyhověl. Vrchní soud konstatoval, že stěžovatel především spekuloval o ovlivnění orgánů činných v přípravném trestním řízení, případně obhajoval svou verzi skutkového stavu nebo se dále vyjadřoval k tvrzené podjatosti předsedy senátu.

4. Proti v návětí označeným usnesením brojí stěžovatel ústavní stížností, doplněnou dne 24. 5. 2024, s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva, zaručená v a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

5. Stěžovatel zejména namítá, že existují důvodné pochybnosti o podjatosti soudce významově analogické k § 30 odst. 2 větě druhé trestního řádu. Podle stěžovatele si soudce již v souvisejícím trestním řízení vyhodnotil věrohodnost svědků obžaloby s důsledky pro možnou vinu stěžovatele. Následně se nevyloučil z projednání a rozhodování věci stěžovatele ve skutkově souvisejícím jiném trestním řízení, které mu napadlo po jmenování na vyšší soudní stupeň. Dále mají důvodné pochybnosti o nepodjatosti plynout především z provádění důkazů při hlavním líčení. Předseda senátu po předložení rozsudku Nejvyššího správního soudu k důkazu nejdříve přečetl pouze výrok rozhodnutí, k žádosti obhájce poté vybrané body, posléze však odmítl přečíst celé znění.

6. Podle stěžovatele je ústavní stížnost přípustná, přestože nenapadá rozhodnutí ve věci samé, a poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021

sp. zn.

. Zásada subsidiarity ústavní stížnosti má podle stěžovatele své limity, a v zájmu zachování legitimity soudní moci by Ústavní soud měl mít odvahu napravovat chyby obecných soudů, které mají vliv na další průběh řízení. Slepé trvání na zásadě subsidiarity může vést k porušení práva stěžovatele na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení ve věci stěžovatele trvá před soudem prvního stupně již téměř 5 let. Nedává smysl, aby se stěžovatel případného porušení práva na zákonného soudce dovolal až s odstupem let. Ačkoli v dalším průběhu řízení hypoteticky může být shledána podjatost rozhodujícího soudce, zatím tomu nic nenasvědčuje. Stěžovatel také tvrdí, že jeho stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy; napadená rozhodnutí jsou institucionálním selháním a nerespektují sjednocující judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ("ESLP"), Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.

7. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost však obsahuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.

8. Ústavní stížnost je nepřípustná.

9. V má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne princip sebeomezení Ústavního soudu a pravidlo minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím až tehdy, není-li náprava před jinými orgány veřejné moci již možná.

10. Ve stanovisku pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. ("stanovisko") Ústavní soud podrobně odůvodnil závěr, že ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je podle nepřípustná. Je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech jednotlivců příslušný obecný soud, nemůže Ústavní soud do jeho pravomoci zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve, než tak mohly učinit obecné soudy. Principy právního státu a subsidiarity takové souběžné rozhodování nepřipouští.

11. Z právě uvedeného pravidla činí Ústavní soud výjimky, jež umožňují napadnout i pravomocné rozhodnutí, které uzavírá relativně samostatnou část řízení nebo řeší určitou procesní otázku, byť řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být současně splněny dvě podmínky: 1. rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod a 2. se námitka porušení základních práv nebo svobod musí omezovat jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, aby již nemohla být v dalším řízení (např. při opravných prostředcích proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna (např. nález ze dne 12. 1. 2005

sp. zn.

).

12. Ústavní soud ve stanovisku dostatečně odůvodnil, proč se na usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto o nevyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci, nevztahuje výjimka uvedená v předchozím bodu. V tomto ohledu Ústavní soud ve zbytku odkazuje na odůvodnění stanoviska.

13. Ústavní stížnost je nepřípustná také proti usnesení vrchního soudu č. j. -13688, kterým tento soud neodňal věc krajskému soudu. Z napadeného rozhodnutí, jakož i z kontextu dalších napadených rozhodnutí, je zřejmé, že napadená usnesení nesplňují výjimečnou přípustnost ústavní stížnosti nemeritorních a nikoli konečných rozhodnutí, vysvětlenou výše v bodu 11. Z povahy věci může být náprava stěžovatelem vytýkaných vad, budou-li shledány, realizována v případných dalších řízeních před obecnými soudy. Je nutné i zde ctít rozdělení pravomocí mezi obecné soudnictví a soudní orgán ochrany ústavnosti ( y). Závěry stěžovatelem citovaného usnesení

sp. zn.

na posuzovaný případ nedopadají. Stejně tak nejsou přiléhavé stěžovatelem citované závěry judikatury ESLP.

14. Z námitek stěžovatele neplyne, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala jeho vlastní zájmy podle . Samotná potenciálně nepřiměřená délka řízení nepředstavuje podstatný přesah ve smyslu právě uvedeného. Ani nelze z napadených rozhodnutí seznat, že by se jednalo o institucionální selhání. Podle bodu 33 stanoviska je věcí samotného stěžovatele, aby přesah vlastních zájmů řádně, přesvědčivě a s využitím judikatury zdejšího soudu vyložil, což se nestalo.

15. Taktéž není splněna podmínka podle ; v řízení nedocházelo ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Je sice pravdou, že nebylo-li dosud vydáno pro stěžovatele negativní meritorní rozhodnutí, nemohl ani uplatnit opravný prostředek. Stěžovatel však hrozící vážnou a neodvratitelnou újmu netvrdí. Ústavní soud nadto k tvrzené délce řízení poukazuje na bod 9 usnesení krajského soudu č. j. -13531 a bod 10 usnesení vrchního soudu č. j. -13680. Předseda senátu již dne 24. 3. 2022 založil do spisu úřední záznam o opakovaném maření projednání věci a obstrukčním jednání stěžovatele, v jehož důsledku jej Policií České republiky opakovaně nechal předvést k hlavnímu líčení.

16. Pro výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2024

Jan Wintr, v. r.

soudce zpravodaj