Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 811/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky E. N., zastoupené Mgr. Stanislavem Požárem, advokátem, sídlem Sukova 49/4, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. , -148 ze dne 29. prosince 2023 a usnesení Vrchního soudu v Olomoucí č. j. , -128 ze dne 26. listopadu 2021, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a insolvenční správkyně Ing. Jany Polachové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí [k podmínkám řízení viz , a o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("")]. Tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v d ("Listina").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že dne 13. září 2012 bylo u Krajského soudu v Brně ("krajský soud") v insolvenční věci stěžovatelky zahájeno insolvenční řízení. Usnesením krajského soudu č. j. -14 ze dne 25. února 2013 byl na majetek stěžovatelky prohlášen konkurs. Podáním ze dne 26. června 2020 se stěžovatelka domáhala vynětí pohledávky ve výši 100 200 Kč vyplacené ve prospěch majetkové podstaty stěžovatelky pojišťovnou (Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group) jako na základě zákonného pojištění zaměstnavatele stěžovatelky (k odškodnění ztížení společenského uplatnění stěžovatelky vzniklého vlivem pracovního úrazu).

3. Krajský soud návrhu stěžovatelky napadeným usnesením vyhověl. Uvedl, že peněžitá pohledávka stěžovatelky z titulu ztížení společenského uplatnění je exekučně postižitelná. Není totiž obsažena v taxativním výčtu nepostižitelných pohledávek v až 319 a nedopadá na ni ani výjimka podle , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění účinném do 31. května 2019. Přesto soud dospěl k závěru, že pohledávka nenáleží podle do majetkové podstaty, neboť na ni lze rovněž pohlížet jako na věc nehmotnou ( ), u které výkon rozhodnutí podléhá korektivu dobrých mravů ( ). Ponechání finančních prostředků z této pohledávky v majetkové podstatě a jejich následné vydání věřitelům by podle krajského soudu zcela popíralo smysl zákonem zřizovaného pojištění, jehož cílem je ochrana zaměstnanců při práci, a představovalo by výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

4. Proti rozsudku krajského soudu podal odvolání jeden z věřitelů a insolvenční správkyně. Vrchní soud v Olomouci ("vrchní soud") změnil usnesení krajského soudu napadeným usnesením tak, že se návrh stěžovatelky na vynětí pohledávky zapsané v soupise majetkové podstaty zamítl. Vrchní soud nesouhlasil s krajským soudem, že pohledávku na náhradu nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění a pohledávku z titulu náhrady nákladů na znalecké ocenění této pohledávky lze považovat za nehmotnou věc ve smyslu . Její ponechání v majetkové podstatě tudíž nepodléhá korektivu dobrých mravů podle odst. l .

5. Usnesení vrchního soudu napadla stěžovatelka dovoláním, které Nejvyšší soud napadeným usnesením zamítl. Dovodil, že pohledávka stěžovatelky na náhradu nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění není pohledávkou, kterou by nebylo možno postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí podle . Jde o pohledávku, která náleží do majetkové podstaty podle , a tudíž se nelze domoci jejího vynětí z majetkové podstaty podle tohoto zákona.

6. Stěžovatelka trvá na tom, že plnění poskytnuté pojišťovnou z titulu pracovního úrazu nespadá (jakožto plnění za vzniklé trvalé následky na zdraví) do konkursní podstaty a mělo být vyplaceno přímo stěžovatelce. Stěžovatelka se ztotožňuje se závěry krajského soudu, naopak závěry vrchního soudu a Nejvyššího soudu má za vybočující z mezí ústavnosti. Shledává v rozporu s dobrými mravy zahrnout kompenzaci následků poškození zdraví do majetkové podstaty. Stěžovatelce byla již dříve v rámci téhož insolvenčního řízení vyplacena náhrada nemajetkové újmy v částce 31 308 Kč (bolestné, vynaložené náklady na léčbu a poměrná část ztráty na výdělku), očekávala tedy, že jí bude vyplacena i náhrada za ztížení společenského uplatnění. Nestalo-li se tak, bylo porušeno právo stěžovatelky na nedotknutelnost její osoby, jelikož je jí tímto odpíráno plnění, které je přímo spojeno s újmou na tělesné integritě a kompenzuje její újmu na zdraví do budoucna.

7. Ústavní soud není další přezkumnou instancí a zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle y soudním orgánem ústavnosti. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti.

8. Zásah do tělesné a duševní integrity chráněné y je v širším smyslu chápán jako porušení či zhoršení zdraví, jímž může být způsobení zranění, způsobení či zhoršení choroby, ale i pouhé způsobení bolesti. Ustanovení y je rozvinutím ustanovení o právu na život (y) se zřejmým důrazem na zajištění ochrany člověka v běhu jeho života především po fyzické stránce [nález

sp. zn.

ze dne 9. července 2009 (N 157/54 SbNU 33), bod 11]. K porušení základních práv stěžovatelky zaručených y napadenými rozhodnutími ani postupem obecných soudů předcházejícím jejich vydání v tomto smyslu nedošlo.

9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka od Ústavního soudu očekává přehodnocení právních závěrů, k nimž soudy v napadených rozhodnutích dospěly při posuzování, zda byly naplněny předpoklady pro vynětí majetku z majetkové podstaty, jak je stanoví . Stěžovatelka nesouhlasí s tím, aby náhrada nemajetkové újmy za vzniklé trvalé následky na zdraví spadala do majetkové podstaty a byly z ní uspokojeny nároky věřitelů. Touto námitkou se však soudy již zabývaly. Stěžovatelka staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu nepřísluší.

11. Důvody, pro které Nejvyšší soud a vrchní soud rozhodly napadenými usneseními, jsou v odůvodněních těchto usnesení v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětleny, proto na ně Ústavní soud odkazuje a konstatuje, že obecné soudy se otázkou, zda ponechání pohledávky na náhradu nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění v majetkové podstatě podléhá korektivu dobrých mravů podle odst. l , zevrubně zabývaly. Právnímu závěru, že tomu tak není z důvodu, že jde o peněžitou a nikoli exekučně nepostižitelnou pohledávku, nelze z ústavněprávního pohledu nic vytknout.

12. Jak dovolací soud, tak vrchní soud při svém rozhodování vycházely z usnesení Nejvyššího soudu č. j. -111 ze dne 3. prosince 2019, ve kterém Nejvyšší soud vyslovil, že peněžitá pohledávka na přiměřené zadostiučinění je exekučně postižitelná a povinný nemůže argumentovat tím, že pohledávka nepodléhá výkonu rozhodnutí z důvodů uvedených v . Ústavní stížnost proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu byla usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 7. dubna 2020 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Ústavní soud v tomto usnesení konstatoval, že jde o závazný výklad Nejvyššího soudu a 322 ve vztahu k pohledávce vzniklé z titulu nároku na odčinění nemajetkové újmy podle , ke kterému Ústavní soud nemá z pohledu ústavnosti výhrady. Předmětem dovolacího přezkumu Nejvyššího soudu bylo v řízení pod sp. zn. usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -76 ze dne 30. dubna 2019, kterým se Krajský soud v Praze vymezil proti výkladu přijatému Vrchním soudem v Praze v usnesení č. j. -46 ze dne 23. 5. 2017, na které v ústavní stížnosti odkazuje na podporu svých tvrzení stěžovatelka. Krajský soud v Praze uvedl, že toto jediné usnesení nereprezentuje ustálenou judikaturu vyšších soudů.

13. Na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. odkázal Ústavní soud také v usnesení

sp. zn.

ze dne 2. února 2021 v řízení o ústavní stížnosti, v níž bylo namítáno, že soudy plnění, jakým je náhrada újmy způsobené na zdraví (taktéž šlo o náhradu za ztížené společenské uplatnění), přisuzují insolvenčnímu správci ve prospěch majetkové podstaty v konkursu, a nikoliv samotnému poškozenému. Ústavní soud ústavní stížnost, v níž bylo shodně jako v nyní posuzované věci namítáno porušení y, odmítl, když zásah do práv stěžovatelky neshledal. Od svých závěrů vyslovených v citovaném usnesení vztahujících se k aplikaci judikatury Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. ) na věc týkající se náhrady za ztížení společenského uplatnění, jež spadá do konkursní podstaty dlužníka, nemá Ústavní soud důvodu se odchýlit.

14. Jde-li o námitku týkající se novelizovaného znění , to, jak bylo odůvodněno v napadeném usnesení Nejvyššího soudu, se uplatní pouze v případě, kdy je způsobem řešení úpadku dlužníka oddlužení, nikoli konkurs, jak je tomu v případě stěžovatelky. Důvodová zpráva k uvádí, že ponechání plnění z pojistných smluv dlužníkovi sleduje rovněž účel zachování nebo případně i zvýšení hodnoty majetkové podstaty, kterou je případně možno využít k uspokojení věřitelů v případě zrušení oddlužení a rozhodnutí o řešení úpadku konkursem. Uvádí-li stěžovatelka, že jí již dříve byla insolvenční správkyní vyplacena náhrada nemajetkové újmy v částce 31 308 Kč, šlo o nezabavitelné částky za dané období (viz zpráva insolvenční správkyně ze dne 5. prosince 2018).

15. Poukazuje-li stěžovatelka na skutečnost, že v řízení před krajským soudem dochází ke značným průtahům, nelze než uvést, že právní řád umožňuje za takové situace účastníkům řízení podat stížnost předsedovi soudu podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, či návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle téhož zákona.

16. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné porušení základních práv a svobod stěžovatelky, proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu