Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 782/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem sídlem Politických vězňů 1531/9, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -155 ze dne 21. prosince 2023, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -110 ze dne 28. srpna 2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. ze dne 13. června 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 1 uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu podněcování k trestnému činu podle a uložil mu trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu osmnácti měsíců, a trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na osmnáct měsíců. Městský soud v Praze ve veřejném zasedání odvolání stěžovatele zamítl. Nejvyšší soud odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), navrhuje zrušení napadených rozhodnutí, neboť jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, na svobodu projevu a právo shromažďovací.

3. Stěžovatel tvrdí, že trestný čin nespáchal, neboť uplatňoval své právo na odpor v souladu s d (dále jen ""); má za to, že vyvěšení ukrajinské vlajky na budovu Národního muzea bylo protiprávním projevem podpory fašistického režimu ( - ). Chrání-li právní řád pouze státní symboly České republiky, vlajky jiných zemí (natož banner v jejich barvách) ochrany nepožívají a jejich případné stržení z veřejné budovy by mohlo být posouzeno maximálně jako přestupek. Výzva k odstranění vlajky proto nemůže být trestným činem. Stěžovatel je přesvědčen, že uložením trestu zákazu pobytu bylo porušeno jeho právo na svobodu pohybu i právo shromažďovací, neboť v České republice již neexistuje trest ztráty občanských a politických práv, za který uvedená omezení považuje. Dále v ústavní stížnosti popisuje, v čem spatřuje porušení demokratických hodnot, které chtěl chránit.

4. Z napadených rozhodnutí a opravných prostředků se podává popis jednání, kterého se stěžovatel dopustil. Obecné soudy uzavřely, že výzvy stěžovatele mohly vést ke spáchání trestného činu výtržnictví ( ) a takové jednání již není chráněno právem na svobodu projevu či právem shromažďovacím. Stěžovatel tyto závěry zpochybňuje, opakovaně tvrdí, že není-li stržení vlajky trestným činem, nemůže ani jeho jednání být přečinem, předkládá vlastní interpretaci a svoji argumentaci.

5. Podněcováním k trestnému činu je jakékoliv vědomé působení na vůli neurčitého okruhu osob libovolnou formou, jež je způsobilé vyvolat protiprávní jednání, nemusí směřovat ke spáchání konkrétního (trestného) činu a není nutná ani reálná odezva. Stěžovatelova argumentace není způsobilá vyvinit jej, i s ohledem na dostatečně stabilizovanou judikaturu k této problematice [viz například již rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR: sp. zn. Zm I 523/25 z 18. listopadu 1925 (R 2181/25), sp. zn. Zm II 211/27 z 25. srpna 1927 (R 2877/1927), sp. zn. Zm 381/27 z 15. října 1927 (R 2931/1927) či sp. zn. Zm II 304/27 z 2. února 1928 (R 3072/1928), aj.].

6. Stěžovatel se i v ústavní stížnosti opakovaně pokouší relativizovat své jednání, odmítá závěry obecných soudů ve své věci, přestože se důkladně zabývaly vztahem šetřeného jednání k jeho základním právům. Napadená rozhodnutí splňují požadavky y, podle kterého mohou být meze základních práv upraveny pouze zákonem (odst. 2), omezení musí platit pro všechny stejně (odst. 3), musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a nesmějí být zneužita k jiným účelům (odst. 4).

7. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu