Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1089/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného Mgr. Danielem Zinrákem, advokátem, sídlem Hybernská 1012/30, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. -261 ze dne 24. ledna 2024, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a R. K. a nezletilých M. V. a Š. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím soud porušil jeho základní práva zaručená v , 11, d ve spojení s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně žádá, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku.

2. Okresní soud v Olomouci ("okresní soud") rozsudkem č. j. -217 ze dne 10. října 2023 zamítl návrh vedlejší účastnice (matky) na zvýšení výživného pro nezletilého M. na částku 5 500 Kč měsíčně a pro nezletilého Š. na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. září 2022 (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Okresní soud takto rozhodoval o návrhu matky již podruhé, předchozí rozsudek ze dne 7. prosince 2022 Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ("krajský soud") rozsudkem č. j. -193 ze dne 20. dubna 2023 zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

3. Krajský soud napadeným rozsudkem k odvolání matky rozsudek okresního soudu změnil tak, že výživné stanovené stěžovateli (otci) se pro nezletilého M. zvyšuje z částky 4 000 Kč (stanovené rozsudkem Okresního soudu v Olomouci č. j. -60 ze dne 18. června 2020) s účinností od 1. září 2021 na částku 4 400 Kč a s účinností od 1. ledna 2022 na částku 4 800 Kč a pro nezletilého Š. z částky 4 000 Kč s účinností od 1. ledna 2022 na částku 4 500 Kč. Krajský soud současně rozhodl o nedoplatku na výživném (částku v celkové výši 27 300 Kč uložil otci zaplatit do 30. června 2024) a o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Kolizní opatrovník, který se sice proti rozsudku okresního soudu za nezletilé neodvolal, vyjádřil přesvědčení, že jsou dány důvody pro zvýšení na 5 000 Kč pro nezletilého M. a 4 800 Kč pro nezletilého Š. Krajský soud shledal, že se odůvodněné potřeby obou dětí s přestupem na vyšší stupeň školy (u Š. od září 2023 druhý stupeň a u M. od září 2021 na gymnázium) změnily a od ledna 2022 se změnila i výše příjmu otce. Zdůraznil, že je povinností obou rodičů věnovat všechno úsilí k zajištění nezaopatřených dětí, využít všech svých schopností a možností, a že doporučené tabulkové rozpětí není nepřekročitelným mantinelem při rozhodování o výši výživného. Doplnil, že extrémní inflace měla dopad na všechny zúčastněné, nikoli pouze na otce.

4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Otec tvrdí, že napadený rozsudek zcela postrádá odůvodnění konkrétní výše výživného a dluhu na výživném a skutková zjištění shledává v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Má za to, že z dokazování neplyne finanční náročnost mimoškolních aktivit nezletilých a že vzhledem k inflaci k reálnému růstu jeho mzdy nedošlo. Kromě toho pokles mzdy od ledna 2023 krajský soud do výše výživného nepromítl. Pozastavuje se nad závěrem, že růst mzdy o 4 000 Kč je podstatná změna poměrů, ale následný pokles o 3 000 Kč již takovou změnou není. Namítá, že krajský soud se při určení výše výživného naprosto odklonil od doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti. Tvrdí, že stanovené běžné a dlužné výživné zapříčiní nepoměr životních standardů otce a nezletilých natolik, že si bude muset vzít půjčku, a odkazuje na nález

sp. zn.

ze dne 24. ledna 2024.

5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [ ]; je včasná a není nepřípustná podle téhož zákona; otec je řádně zastoupen advokátem.

6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech úpravy vyživovací povinnosti. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které mají v řízení odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení použité argumenty; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s nimi a z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci si vytvářejí racionální úsudek. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, nelze hodnotit jeho postup jako neústavní (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 20. září 2022 či

sp. zn.

ze dne 22. února 2023; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).

8. Ústavní soud v posuzované věci rozpor s uvedenými obecnými principy neshledal. Odkazuje-li otec na nález

sp. zn.

, pomíjí výrazně odlišný skutkový stav ve své věci a nezohledňuje kontext závěrů Ústavního soudu v odkazovaném nálezu. V nyní posuzované věci krajský soud jasně, byť stručně popsal okolnosti, které jej vedly k závěru o konkrétní výši výživného, a nebyl pouhým počtářem. Vzal v potaz mj. bydlení otce u jeho rodičů, stejně tak přihlédl k vývoji mzdy otce v čase a jeho schopnostem a možnostem vzhledem k majetkovým poměrům (stagnace příjmu otce oproti příjmu matky). Do svých úvah tak principy plynoucí z rozhodnutí Ústavního soudu stejně jako principy, na nichž výpočet výživného podle "doporučující" tabulky stojí, zahrnul. Namítá-li otec, že ke změně závažnějšího rázu odůvodňující potřebu výživné zvýšit nedošlo, nebere v potaz, že s nástupem do vyššího stupně vzdělávání počítá "doporučující" tabulka rovněž s nárůstem potřeb dítěte. Tomu odpovídají také závěry krajského soudu ke změně výdělkových poměrů otce a její trvalosti/přechodnosti od ledna do září 2023 v návaznosti na nástup Š. na druhý stupeň základní školy. Závěry krajského soudu též obstojí při aplikaci tzv. dílové metody, podle které z příjmu vyživující osoby orientačně připadají tři díly na tuto osobu a po dílu na každou vyživovanou osobu. Rozhodnutí krajského soudu proto nepředstavuje ústavněprávní exces, který by měl Ústavní soud napravovat.

9. Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [podle ]. O návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu