Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1065/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Josefa Antoše, zastoupeného JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem, sídlem K Brusce 124/6, Praha 6, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. ledna 2024 č. j. -207, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv podle , , , a d (dále jen "") a , Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod a Dodatkového protokolu k této Úmluvě. Stěžovatel má též za to, že napadené rozhodnutí je v rozporu s principy zakotvenými v a y.

2. Z ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí vyplývá, že Okresní soud v Klatovech (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 21. 6. 2023 č. j. -154 uložil vedlejší účastnici povinnost uzavřít se stěžovatelem dohodu o převodu náhradního pozemku specifikovaného v rozhodnutí s tím, že tento pozemek převádí vedlejší účastnice jako převodce na stěžovatele jako nabyvatele k uspokojení jeho restitučního nároku ve výši 38 159,80 Kč, a stěžovatel tento pozemek přejímá do výlučného vlastnictví.

3. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vedlejší účastnice je povinna uzavřít se stěžovatelem dohodu o převodu náhradního pozemku specifikovaného v rozsudku s tím, že tento pozemek se na stěžovatele převádí k uspokojení jeho restitučního nároku ve výši 27 999,16 Kč a stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici na vyrovnání bezdůvodného obohacení, které vzniká rozdílem mezi hodnotou převáděného pozemku a výše uvedeným zbývajícím nárokem nabyvatele, částku 10 000 Kč. Podstata ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatele se způsobem posouzení zbývající výše jeho restitučního nároku odvolacím soudem.

4. Z vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil, že proti napadenému rozsudku odvolacího soudu podala vedlejší účastnice dne 15. 4. 2024 dovolání, o kterém nebylo doposud rozhodnuto.

5. Ústavní soud v návaznosti na tuto skutečnost nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení ( a odst. 2 , o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle téhož zákona.

6. Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita, podle níž podání ústavní stížnosti připadá v úvahu až tehdy, jestliže všechny ostatní dostupné právní prostředky ochrany základních práv či svobod stěžovatele selžou. Souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti není proto namístě, navíc takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

či

). Probíhá-li tedy nadále před obecnými soudy řízení, není pro zásah Ústavního soudu důvod, naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení (v rozporu s y).

7. Nebude-li vedlejší účastnice v předmětném dovolacím řízení ve věci samé úspěšná, nic pak nebrání stěžovateli v podání ústavní stížnosti nové, v níž může zohlednit rovněž průběh a výsledky řízení u Nejvyššího soudu. Bylo-li by namítáno, že mu v takovém případě hrozí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti proti nyní napadenému rozsudku, Ústavní soud připomíná, že podle platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek rozhodujícím orgánem odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost (i) proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Ústavní soud by pak nebyl oprávněn odmítnout případnou novou ústavní stížnost stěžovatele proti nyní napadenému rozsudku pro opožděnost (shledal-li by Nejvyšší soud dovolání nepřípustným nebo by jej zamítl), neboť to by odporovalo y (tzv. denegatio iustitiae). Konstatuje-li nyní Ústavní soud, že ústavní stížnost je předčasná, není oprávněn posléze říci, že pozdější ústavní stížnost by byla zase opožděná. To plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2024

Jan Svatoň, v. r.

soudce zpravodaj